Třída Hajase
| Třída Hajase | |
|---|---|
.jpg) Hajase (MST-462) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | minonoska |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Erimo (AMC-491) |
| Nástupce | třída Uraga (MST) |
| Technické údaje Hajase | |
| Výtlak | 2000 t (standardní) 3050 t (plný) |
| Délka | 99 m |
| Šířka | 14,5 m |
| Ponor | 4,2 m |
| Pohon | 4 diesely 6400 bhp |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Posádka | 180 |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) 6× 324mm torpédomet (2×6) 200 námořních min |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Radar | OPS-14 OPS-17 Mk.34, Mk.63 |
| Sonar | SQS-11A SQS-11B |
| Technické údaje Soja | |
| Výtlak | 2150 t (standardní) 3300 t (plný) |
| Délka | 99 m |
| Šířka | 15 m |
| Ponor | 4,2 m |
| Pohon | 4 diesely 6400 bhp |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Posádka | 185 |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) 6× 324mm torpédomet (2×6) 460 námořních min |
Třída Hajase byly víceúčelové minonosky japonských námořních síl sebeobrany. V letech 1970–1971 byly postaveny dvě jednotky této třídy. Využívaly stejný trup, ale mírně se lišily svým posláním a vybavením. První jednotka Hajase nahradila upravenou tankovou výsadkovou loď třídy LST-542 Hajatomo (MST-461). Sloužila primárně jako vlajková a podpůrná loď minolovek a sekundárně ke kladení min (kapacita min byla menší).[1] Druhá jednotka Soja nahradila minonosku Erimo (AMC-491). Primárně sloužila jako minonoska a sekundárně jako podpůrná loď minolovek.[2] Plavidla dále mohla sloužit k různým pomocným úkolům, eskortním misím, nebo vedení protiponorkového boje.[3] Plavidla byla ve službě v letech 1971–1998. Následně dosloužila jako pomocné lodě ve druhé linii.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly loděnicí Ishikawajima Haruna v Tokiu postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly přijaty roku 1971.
Jednotky třídy Hajase:
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Hajase (MST-462) | 16. září 1970 | 21. června 1971 | 6. listopadu 1971 | Od roku 1998 pomocná loď (ASU-7020), vyřazena 2002.[1] |
| Soja (MMC-951) | 9. července 1970 | 31. března 1971 | 30. září 1971 | Vyřazena 1996.[2] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Hajase[editovat | editovat zdroj]
Elektroniku tvořil vzdušný vyhledávací radar OPS-14, námořní vyhledávací radar OPS-17, dále střelecké radary Mk.34 a Mk.63 a sonar SQS-11A. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 76,2mm kanóny Mk.33 ve věži na přídi, dvěma 20mm kanóny (roku 1988 je při modernizaci nahradily dva 20mm kanóny JM61 Vulcan) a dvěma trojitými 324mm protiponorkovými torpédomety typu 68 (americké Mk.32).[1] Plavidlo pojmulo až 200 námořních min, které byly spouštěny po pěti kolejnicích ze dvou vrat v záďovém zrcadle. Na zádi se nacházela přistávací plocha pro vrtulník.[4] Ta byla dimenzována pro vrtulník Kawasaki V-107.[3] Loď však nenesla hangár. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Kawasaki/MAN V6V22/30ATL o výkonu 6400 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]
Soja[editovat | editovat zdroj]
Minonoska Soja využívala stejný trup, pohonný systém, elektroniku a nesla totožnou výzbroj. Pojmula až 460 námořních min. Na rozdíl od své sesterské lodě nebyla vybavena přistávací plochou pro vrtulník.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d MST 462 Hayase class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MMC 951 Soya class [online]. [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ZAJAC, Ivan. Poslední z rodu minonosek. Military revue. 2017, roč. 13, čís. 3, s. 46. ISSN 1805-0247.
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 300–301.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.