Třída Hacujuki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Hacujuki
Isojuki
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ torpédoborec
Lodě 12
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2010)
Předchůdce Tačikaze
Následovník Hatakaze
Technické údaje
Výtlak 2950 t (standardní)
3700 t (plný)
Délka 130 m
Šířka 13,6 m
Ponor 4,1 m
Pohon COGOG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka 195
Výzbroj 1× 76,2mm kanón
Boeing Harpoon (2×4)
ASROC (8hl.)
RIM-7 Sea Sparrow
6× 324mm torpédomet (2×3)
Pancíř
Letadla 1 vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Hacujuki je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z celkem 12 jednotek postavených v letech 19791987. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76,2mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představuje osm protilodních střel Boeing Harpoon, umístěných po obou stranách komína. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž nesou jeden těžký protiponorkový vrtulník. Pro jeho uskladnění je na palubě hangár.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Tyne RM-1C, zatímco v bojové situaci lodě pohání dvě plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM 3B. Nejvyšší rychlost lodí dosahuje 30 uzlů. Cestovní rychlost je 18 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu