Třída Harukaze
| Třída Harukaze | |
|---|---|
.png) Harukaze (DD-101) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Ajanami |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1700 t (standardní) 2340 t (plný) |
| Délka | 109,3 m |
| Šířka | 10,5 m |
| Ponor | 3,7 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 turbíny |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Posádka | 240 |
| Výzbroj | 3× 127mm kanón (3×1) 8× 40mm kanón (2×4) 2× Hedgehog (2×1) 8 vrhačů, 1 skluzavka |
| Radar | SPS-6B OPS-37 |
| Sonar | SQS-11 |
Třída Harukaze byla lodní třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze dvou jednotek, sloužících v letech 1956–1985.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly v letech 1954–1956 postaveny dvě jednotky této třídy. Objednány byly v rámci programu z roku 1953, tedy ještě před vznikem samotných japonských námořních sil sebeobrany.[1]
Jednotky třídy Harukaze:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Harukaze (DD-101) | 15. prosince 1954 | 20. srpna 1955 | 26. dubna 1956 | od 27. března 1981 pomocná loď (ASU-7002), vyřazen 5. března 1985 |
| Jukikaze (DD-102) | 17. prosince 1954 | 20. září 1955 | 31. července 1956 | od 27. března 1981 pomocná loď (ASU-7003), vyřazen 27. března 1985 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce byly vyzbrojeny třemi 127mm kanóny v jednodělových věžích. Sekundární výzbrojí bylo osm 40mm kanónů Bofors. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, osm klasických vrhačů a jedna skluzavka hlubinných pum. Plavidla nesla radary SPS-6B, OPS-37 a trupový sonar SQS-11. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 30 000 shp, pohánějících dva lodní šrouby. Zatímco Harukaze měl turbíny Mitsubishi/Escher Weiss a kotle Hitachi/Babcock, Jukikaze poháněly turbíny Westinghouse a kotle Combustion Engineering. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů.[2]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
V roce 1958 byla výzbroj rozšířena o dva jednohlavňové 324mm protiponorkové torpédomety, pro torpéda MK 32. Roku 1975 byl Jukikaze používán pro zkoušky vlečného sonaru SQA-4. Z plavidla byla mimo jiné odstraněna zadní dělová věž, čtyři vrhače a jedna skluzavka hlubinných pum. Roku 1980 byla výzbroj plavidel redukována na jeden 127mm kanón a čtyři 40mm kanóny a následně byly oba torpédoborce převedeny mezi pomocné jednotky.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 274.
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 286.
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 275.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Harukaze na Wikimedia Commons
