Třída Hajabusa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Hajabusa
Otaka
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ hlídková loď / raketový člun
Lodě 6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2011)
Předchůdce třída PG 1
Následovník
Technické údaje
Výtlak 240 t (plný)
Délka 50,1 m
Šířka 8,4 m
Ponor 4,2 m
Pohon 3 plynové turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 44 uzlů
Dosah
Posádka 18
Výzbroj 1× 76,2mm kanón OTO Melara Compact
SSM-1B (2×2)
2× 12,7mm kulomet (2×1)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Hajabusa je třída hlídkových lodí pro všeobecné účely Japonských námořních sil sebeobrany. Slouží především k pobřežní obraně. Třídu tvoří celkem šest jednotek postavených v letech 20002004. Všechny jsou stále v aktivní službě.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celá třída byla objednána jako náhrada raketových člunů třídy PG 1. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 2002–2004.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Trup člunů je z oceli. Nástavby jsou tvarovány s ohledem na snížení radarového odrazu plavidel. Základní hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76,2mm kanón OTO Melara Compact v příďové dělové věži a dva 12,7mm kulomety M2. Údernou protilodní výzbroj představují čtyři japonské protilodní střely Mitsubishi SSM-1B s dosahem 200 km. Pohonný systém tvoří tři plynové turbíny General Electric LM2500 a vodní trysky. Nejvyšší rychlost dosahuje 44 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Hayabusa Class Guided-Missile Patrol Boat, Japan [online]. Naval-technology.com, [cit. 2011-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]