Třída Haruna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Haruna
Haruna
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ torpédoborec
Lodě Haruna (DDH-141)
Hiei (DDH-142)
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Takacuki
Následovník Širane
Technické údaje
Výtlak 4700 t (standardní)
6300 t (plný)
Délka 153 m
Šířka 17,5 m
Ponor 5,1 m
Pohon
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 32 uzlů
Dosah
Posádka 335
Výzbroj 2× 127 mm
ASROC
Sea Sparrow
2 × Phalanx CIWS
6× 324mm torpédomet
Pancíř
Letadla 3× vrtulník SH-60J
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Haruna je třída vrtulníkových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany, stavěná pro roli vlajkových lodí protiponorkových uskupení. Skládá se z jednotek Haruna a Hiei, postavených v letech 1970–1974. Ve své době se jednalo o největší japonské válečné lodě. Na jejich úspěšnou konstrukci navázaly další dvě jednotky třídy Širane.[1]

Lodě jsou koncipovány tak, že na přídi je soustředěna většina její výzbroje, ve středu trupu je nástavba a rozměrný hangár pro tři protiponorkové vrulníky (nyný typu SH-60J) a na zádi lodi je plošina pro jejich provoz. Jednoznačné zaměření lodí na protiponorkový boj se odráželo i v jejich výzbroji. Tu po dokončení tvořily dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, jedno osminásobné odpalovací zařízení raketových torpéd ASROC a dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Lodě tedy postrádaly jak protilodní, tak protiletadlové zbraně.

Teprve při modernizaci v bruhé polovině 80. let byla obě plavidla vybavena pro boj se vzdušnými cíli — na střechu hangáru bylo instalováno osminásobné odpalovací zařízení střel Sea Sparrow a po stranách nástavby rovněž dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 281.  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 282.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Haruna class destroyers ve Wikimedia Commons