Třída Izumo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Izumo
Izumo (DDH-183)
Izumo (DDH-183)
Obecné informace
UživatelVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typvrtulníkový torpédoborec
Lodě2
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Hjúga
Technické údaje
Výtlak19 500 t (standardní)
27 000 t (plný)
Délka248 m
Šířka38 m
Ponor7,5 m
PohonCOGAG
Rychlost30 uzlů (56 km/h)
VýzbrojRIM-116
2× 20mm Phalanx

Třída Izumo (japonsky: いずも型護衛艦, Izumogata Goeikan) je třída víceúčelových vrtulníkových torpédoborců stavěných pro Japonské námořní síly sebeobrany (JMSDF). Jako torpédoborce jsou kategorizovány z politických důvodů. Fakticky se jedná o nosiče vrtulníků.[1] Vlastnění útočných letadlových lodí Japonsku zakazuje jeho ústava.[2] Primární úlohou plavidel je protiponorkové hlídkování, mohou ale plnit i další role, například přepravu výsadku, humanitární mise, či doplňování paliva dalším lodím.[3]

Objednány byly dvě jednotky této třídy, přijaté do služby v letech 2015-2017. Ve službě nahradily dvojici vrtulníkových torpédoborců třídy Širane. Prototypová jednotka Izumo byla na vodu spuštěna v den 68. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu.[3] Třída představuje největší japonské válečné lodě postavené od doby druhé světové války.[2]

Roku 2018 byl zahájen proces modernizace obou jednotek na lehké letadlové lodě vybavené kolmostartujícími letouny F-35B Lightning II.[1] Izumo byla na letadlovou loď upravena v letech 2020-2021.

Jednotky třídy[editovat | editovat zdroj]

Oba torpédoborce této třídy postavila japonská loděnice IHI Marine United ve městě Jokohama.

Jednotky třídy Izumo:

Název Zahájení stavby Spuštěna na vodu Uvedena do služby Poznámka
Izumo (DDH-183) 27. ledna 2012 6. srpna 2013 25. března 2015 aktivní, náhrada za Širane
Kaga (DDH-184) 7. října 2013 27. srpna 2015[4] 22. března 2017[5] aktivní, náhrada za Kurama

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Detail můstku

Plavidla mají průběžnou letovou palubu po celé délce s ostrovem na pravoboku. Trup a nástavby mají stealth tvarování. Na letové palubě se nachází pět přistávacích bodů. Je plánováno, že jedna loď běžně ponese sedm protiponorkových a dva záchranné vrtulníky. Skutečná kapacita rozměrných plavidel je ale výrazně větší - cca 30 strojů.[2] Nesené vrtulníky jsou typu SH-60J/K a AW101 Merlin.

Pro případ nasazení v roli výsadkových plavidel jsou plavidla vybaveny nákladovou palubou přístupnou pomocí ramp. Přepravovat mohou až 500 vojáků a padesát 3,5 t vozidel. Nenesou výsadkové čluny.[2]

K vlastní obraně plavidla slouží dva 20mm kanónové komplety blízké obrany Phalanx a dva raketové komplety RIM-116 RAM, každý nesoucí 21 protiletadlových řízených střel.[2]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[3]

Modernizace pro nesení letounů F-35B[editovat | editovat zdroj]

Izumo
První zkoušky F-35B na Izumo

V listopadu 2018 japonská vláda rozhodla o zakoupení amerických bojových letounů s krátkým vzletem a kolmým přistáním (STOVL) F-35B. Letouny budou operovat z nosičů třídy Izumo, což si vyžádá řadu konstrukčních úprav. Dle informací Nippon News Network (NNN) chce Japonsko posílit kapacity svého námořnictva v reakci na námořní expanzi Čínské lidové republiky.[6]

Ve fiskálním roce 2020 byly vyčleněny prostředky na první modifikace nosiče Izumo. Dokončení úpravy sesterské lodě Kaga je plánováno na fiskální rok 2022.[7] První etapa modernizace Izumo proběhla v letech 2020-2021. V říjnu 2021 na plavidle začaly testy bojových letounů F-35B Lightning II patřících USMC. Na jejich základě měly případě vzniknout další úpravy. F-35B Lightning II na palubě Izumo poprvé přistál dne 5. října 2021. Je to poprvé od konce druhé světové války, kdy japonská válečná loď hostí bojová letadla.[8]

Dne 24. března 2022 začala čtrnáctiměsíční modernizace na lehkou letadlovou loď i u sesterského plavidla Kaga. Modernizaci provádí loděnice Japan Marine United (JMU) v Kure.[9] Rozsah prací je větší, než u první etapy modernizace Izumo. Mimo jiné půjde o změnu půdorysu přídě z lichoběžníkového na obdelníkový, aplikaci žáruvzdorného povrchu letové paluby, úpravu osvětlení, řízení letového provozu, elektroniky a palivového systému. V letech 2024-2026 proběhne druhá etapa modernizace Izumo, mimo jiné zahrnující rekonfiguraci interiéru a instalaci amerického systému navedení na přistání EMALS. Následně bude stejným způsobem upravena i Kaga.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b 10-Times-Navies-Have-Deliberately-Misdescribed-Warships [online]. Covert Shores, rev. 2021-03-20 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Izumo class Helicopter carrier [online]. Military-Today.com [cit. 2013-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c DDH-183 Izumo 22DDH Class [online]. GlobalSecurity.org, rev. 2013-08-06 [cit. 2013-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Japan Named and Launched its 2nd Izumo Class Helicopter Destroyer DDH-184 "Kaga" [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-08-27 [cit. 2015-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Japan commissions second helicopter destroyer JS Kaga [online]. Navaltoday.com, rev. 2017-03-23 [cit. 2017-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Japan Set to Procure F-35B STOVL Aircraft for JMSDF Izumo-class 'helicopter destroyer' [online]. Navyrecognition.com, rev. 2018-11-26 [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Japan confirms that F-35B jets will operate from Izumo-class helicopter destroyer [online]. Navyrecognition.com, rev. 2020-07-20 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Americké F-35B Lightning II přistály na japonské letadlové lodi JS Izumo [online]. Armadninoviny.cz, 2021-10-06 [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  9. Navy of Japan begins conversion of JS Kaga to second aircraft carrier [online]. Navyrecognition.com, rev. 2022-04-06 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Posilování floty země vycházejícího slunce. ATM. 2022, roč. 54, čís. 6, s. 68. ISSN 1802-4823. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAJAC, Ivan. Izumo: Kontroverzní nosič vrtulníků. ATM. Květen 2015, roč. 47, čís. 5, s. 82 až 87. ISSN 1802-4823. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]