Třída Gněvnyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gněvnyj
Jednotka třídy Gněvnyj
Obecné informace
Uživatelé Vlajka SN Sovětské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 28 kusů
Zahájení stavby 1934-
Spuštění na vodu 1936–1940
Uvedení do služby 1938–1942
Osud 10 potopeno za války
1 ztroskotal
ostatní vyřazeny
Předchůdce
Následovník třída Storoževoj
Technické údaje
Výtlak 1 855 tn standardní
2 380 tn plný
Délka 112,8 m
Šířka 10,2 m
Ponor
Pohon 2 turbínová soustrojí
3 kotle
48 000 shp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 37 uzlů
Dosah 7 000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 246
Výzbroj 4× 130 mm (4×1)
2× 76,2 mm (2×1)
2× 45 mm
4× 12,7 mm
6× 533mm torpédomet
56 min
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Gněvnyj (Projekt 7) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva, stavěných v počtu 28 kusů od poloviny 30. let až do roku 1942 na základě druhého pětiletého plánu na obnovu flotily. Byly to první moderní sovětské torpédoborce, postavené od bolševické revoluce. Byly projektovány s italskou technickou pomocí. Na jejich stavbu navázala produkce vylepšeného typu označeného Projekt 7U – sem patří i jednotky Storoževoj a Silnyj, upravené na typ 7U až během stavby.

Lodě měly charakteristickou jednokomínovou siluetu. Hlavní výzbroj obou lodí tvořily čtyři 130mm kanóny ve čtyřech dělových věžích (po dvou na přídi a zádi lodi). Doplňovaly je dva 76,2mm kanóny (v prostoru mezi torpédomety), dva 45mm kanóny (za komínem po jeho stranách) a čtyři 12,7mm kulomety (mezi zadním torpédometem a třetí dělovou věží). Další výzbroj představovaly dva tříhlavňové 533mm torpédomety. Obvyklé bylo vybavení pro nesení min, kterých mohlo být v tomto případě 56 kusů.

Lodě této třídy čekalo intenzivní bojové nasazení za druhé světové války, ve které bylo také 10 lodí ztraceno. Zbylé lodě byly postupně vyřazeny v průběhu 50. let. Převážná část jich byla sešrotována, čtyři z lodí byly prodány do Čínské lidové republiky, tří byly použity jako cvičné cíle a dvě byly potopeny při jaderných testech,

Jednotlivé lodě třídy[editovat | editovat zdroj]

Černomořské loďstvo[editovat | editovat zdroj]

loď Loděnice Spuštěn na vodu Dokončen Osud
Bodryj - Бодрый Nikolajev 1936 1938 Sešrotován v 50. letech Stránka v ruštině
Bystryj - Быстрый Nikolajev 1936 Listopad 1938 Potopen 1. července 1941 magnetickou minou
Bezupřecnyj - Безупречный Nikolajev 1936 1938 Potopen 26. června 1942 Stránka v ruštině
Bditelnyj - Бдительный Nikolajev 1936 1938 Potopen 2. července 1942 Stránka v ruštině
Bojkij - Бойкий Nikolajev 29. října 1936 1. května 1939 Sešrotován v roce 1958 Stránka v ruštině
Bespoščasnyj - Беспощадный Sevastopol 1937 Září 1939 potopen letadly 6. října 1943 Stránka v ruštině

Baltské loďstvo[editovat | editovat zdroj]

loď Loděnice Spuštěn na vodu Dokončen Osud
Gněvnyj Leningrad 13. června 1936 31. ledna 1939 Potopen minou 23. června 1941
Gordyj Leningrad 1936 1938 V roce 1941 předán severnímu loďstvu, v 50. letech sešrotován
Gromkyj Leningrad 6. prosince 1937 23. února 1939 V roce 1941 předán severnímu loďstvu, sešrotován
Groznyj Leningrad 31. července 1936 1939 V roce 1941 předán severnímu loďstvu, v roce 1957 použit při jaderném testu na Nové Zemi.
Gremjaščij Leningrad 12. března 1937 1939 V roce 1941 předán severnímu loďstvu, v roce 1957 použit při jaderném testu na Nové Zemi.
Grozjaščij Leningrad 18. srpna 1936 1939 Poškozen při náletu, v 50. letech sešrotován
Sokrušitělnyj Leningrad 15. srpna 1936 1939 V roce 1941 předán severnímu loďstvu, potopil se 22. listopadu 1942 v bouři
Stěreguščij Leningrad 1937 1939 Potopen náletem 21. září 1941 u Kronštadtu, v roce 1944 vyzvednut, v roce 1948 opraven, v roce 1959 sešrotován
Stremitělnyj Leningrad 1936 1938 V roce 1941 předán severnímu loďstvu, potopen 20. července 1941 náletem, používán pro náhradní díly
Smetlivyj Leningrad

Tichooceánské loďstvo[editovat | editovat zdroj]

loď Spuštěn na vodu Dokončen Osud
Rezvyk 1937 Prosinec 1939 Sešrotován v 50. letech.
Rjanyj Říjen 1937 1940 Potopen 8. ledna 1961 jako cvičný cíl.
Rastropnyj 1939 1941 Sešrotován v 50. letech.
Redkij 1941 Sešrotován v roce 1962.
Razjaščij 1938 1941 Potopen v roce 1961 jako cvičný cíl.
RešitelnyjРешительный 1939 1941 V roce 1955 prodán do Číny jako Chang Chun.
RetivyРетивый 1940 1941 V roce 1955 prodán do Číny jako Chi Lin.
Rovnystnyj 1940 1941 Sešrotován v 50. letech.
RazjarkonyjРазъяренный Květen 1941 Prosinec 1941 Předán v roce 1942 severnímu loďstvu, potopen v roce 1958 jako cvičný cíl.
Razumnyj 1940 1941 Předán v roce 1942 severnímu loďstvu.
RekordnyjРекордный 1940 1941 V roce 1955 prodán do Číny jako Anshan.
Rezkij 1940 1942 V roce 1955 prodán do Číny jako Fushun.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gnevny class destroyer na anglické Wikipedii. Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Gremyashchiy class destroyer ve Wikimedia Commons