Kulomet DŠK

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Děgťarev-Špagin DŠK
DShK-batey-haosef.jpg
Velkorážní kulomet DŠK
Typ

Velkorážní kulomet

<!- Type selection ->
Místo původu SSSR SSSR
Historie služby
Ve službě 1938
Používána SSSR SSSR a mnoho dalších
Války

Zimní válka, Druhá světová válka

<!- Historie výroby ->
Historie výroby
Výroba 1938–
Varianty <!- Základní údaje ->
Základní údaje
Hmotnost 34 kg (bez podstavce)
Délka 1626 mm
Obsluha

dvojčlenná posádka

<!- Ranged weapon specifications ->
Typ náboje 12,7 x 107 mm
Ráže 12,7 mm
Kadence 600 střel/min
Úsťová rychlost 850 m/s
Maximální dostřel 7000 m
Zásobování municí pás
Hledí <!- Artillery specifications ->

DŠK vz. 1938 byl sovětský velkorážní kulomet užívaný ve druhé světové válce i po ní.

Počátky vývoje kulometu spadají do počátku 30. let, ovšem návrhy zbraní byly neúspěšné až do roku 1938, kdy byla představena zbraň, která nesla jména konstruktérů Děgťareva a ŠpaginaDŠK. V tomtéž roce byl velkorážní kulomet přijat do výzbroje Rudé armády. Užíval se zejména k protiletadlové obraně a to nejen samostatně, ale také jako součást výzbroje tanků (IS-2, IS-3), samohybných děl (ISU-122, ISU-152), či obrněných automobilů (BA-64). Přepravoval se zejména na korbách vozidel GAZ AA, kde stál na trojnožce, přičemž hmotnost zbraně s podstavcem (trojnožkou) činila 82 kg. Po druhé světové válce byla přijata do výzbroje zmodernizovaná verze DŠK vz. 1938/46, nazvaná též jako DŠKM.

Kulomet DŠK na věži tanku T-55

Kulomet sloužil dále i po druhé světové válce a to nejen v SSSR, ale i v ostatních sovětských satelitech. Dodával se i do rozvojových zemí, kde v mnohých případech slouží dodnes. Byl součástí protivzdušné ochrany tanků T-54 a T-55. Čína tuto zbraň vyráběla licenčně pod označením Typ-54.

Za druhé světové války byl kulomet součástí výzbroje 1. československého armádního sboru v SSSR, po válce byl v Československu licenčně vyráběn.

Používané náboje[editovat | editovat zdroj]

Pro kulomety DŠK a DŠKM byly v československé armádě zavedeny následující varianty náboje 12,7 x 108 mm:

  • 12,7 PZ 32průbojný zápalný náboj – nejrozšířenější typ náboje s biogivální průbojnou zápalnou střelou B32. Střela má ocelové jádro, olověnou košilku, tombakový plášť a uvnitř zápalnou slož. Značení červeným proužkem a černá špička střely.
  • 12,7 PZSvprůbojný zápalný svítící náboj – konstrukce podobná, jako u předchozího typu. Stopovka umístěná v zadní části střely svítí za letu červeně. Použití zejména u protiletadlové střelby. Střela značena fialovou špičkou a červeným proužkem.
  • 12,7 Nh 50náhradní náboj – určen k nastřelování zbraní a balistickým zkouškám. Značen černou špičkou, červeným a šedým proužkem.
  • 12,7 Nh Sv 50náhradní svítící náboj – podobně jako předchozí, určen k nastřelování zbraní. Značen fialovou špičkou, červeným a šedým proužkem.
  • 12,7 Škškolní náboj – prázdná nábojnice se čtyřmi otvory po obvodu. Slouží k výcviku v nabíjení kulometu. Celá střela zbarvena bíle.

Náboje byly v rámci československé armády uloženy většinou v dřevěných truhlících na 300 ks nábojů. Truhlík obsahoval tři krabice z pozinkovaného plechu po 100 nábojích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

KOLLER, David. Náboje pro kulomety DŠK a DŠKM. Střelecký magazín. 2002, čís. 4, s. 44–45. ISSN 1211-4014.  

Související články[editovat | editovat zdroj]