PPD (samopal)
| Samopal PPD | |
|---|---|
 | |
| Typ | Samopal |
| Místo původu |  Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1935 — 1945 |
| Používána | Sovětský svaz |
| Války | druhá světová válka |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Vasilij Alexejevič Děgťarjov |
| Navrženo | 1934 |
| Výroba | 1935 - 1941 |
| Vyrobeno kusů | 4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40 |
| Varianty | PPD-34, PPD-34/38, PPD-40 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 5,69 kg (s bubnovým zásobníkem) |
| Délka | 779 mm |
| Délka hlavně | 269 mm |
| Typ náboje | 7,62 × 25 mm Tokarev |
| Ráže | 7,62 mm |
| Princip střelby | zákluz |
| Kadence | cca 800 ran/minutu |
| Úsťová rychlost | 480 m/s |
| Účinný dostřel | cca 200 m |
| Zásobování municí | schránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40) |
Děgťarjov PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarjovem. Jeho počátky spadají do roku 1934.. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1941 v počtu asi 80 tisíc kusů.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Samopal Děgťarjov vzor 1934 má neuzamčený závěr, zakřivený zásobník na 25 nábojů, plášť hlavně je opatřen ventilačními otvory. Přepínač režimu střelby je umístěn před jazýčkem spouště. Pojistka na napínací páce může blokovat závěr v přední i zadní poloze. Sektorové hledí je nastavitelné do 500 m. Modifikace PPD-40 umožňuje použití velkokapacitního bubnového zásobníku na 71 nábojů.
Verze[editovat | editovat zdroj]
- PPD-34 první verze přijata do výzbroje v malém množství, zásobník na 35 nábojů
- PPD-34/38 modernizace která používá zásobník na 35 nábojů nebo bubnový na 71 nábojů
- PPD-40 modernizace samopalu vychází z Suomi m/1931
Výroba a použití[editovat | editovat zdroj]
Samopal Děgtarjov vzor 1934 (PPD-34) byl přijat do výzbroje v roce 1935 pouze v omezeném počtu. Ačkoliv roku 1938 vznikl modernizovaný vzor PPD-34/38 v roce 1939 byla výroba úplně zastavena. Teprve po zkušenostech s finskými samopaly Suomi m/1931 byla roku 1940 znovu obnovena a modifikace PPD-40 byla vyráběna až do roku 1941. Většina těchto zbraní byla ztracena v průběhu počáteční fáze německého útoku, ale omezený počet jich sloužil ještě v pozdějším období.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6
- A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu PPD na Wikimedia Commons - Samopal sovětský vz. 1934/38 (Děgťarjov PPD-34/38 a PPD-40) na Palba.cz
- Samopal PPD na Modern Firearms
