Třída Regele Ferdinand
| Třída Regele Ferdinand | |
|---|---|
 Regele Ferdinand | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Rumunské námořnictvo Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Mărăşti |
| Nástupce | Mărăşeşti |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1400 t (standardní) 1850 t (plný) |
| Délka | 101,9 m |
| Šířka | 9,6 m |
| Ponor | 3,5 m |
| Pohon | 2 turbínová soustrojí, 4 kotle 48 000 shp 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 212 |
| Výzbroj | 5× 120mm kanón (5×1) 1× 76mm kanón 2× 40mm kanón 2× 12,7mm kulomet 6× 533mm torpédomet (2×3) 50 min |
Třída Regele Ferdinand byla třída torpédoborců Rumunského královského námořnictva. V Itálii postavené torpdéborce se staly největšími válečnými plavidly meziválečného rumunského námořnictva.[1] Oba bojovaly ve druhé světové válce, ve které byly ukořistěny SSSR. Sovětské námořnictvo je vrátilo v 50. letech. V 60. letech byly sešrotovány.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Obě dvě jednotky této třídy, pojmenované Regele Ferdinand (později Lichoj, D 22 a D 10) a Regina Maria (později Letuščij, D 21 a D 11), byly postaveny v letech 1928–1930 italskou loděnicí Pattison v Neapoli. Na projektu se podílela britská loděnice Thornycroft, jejíž vůdčí lodě torpédoborců třídy Shakespeare se staly vzorem konstrukce této třídy.[2] Do služby vstoupily v 7. září 1930.[2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj torpédoborců tvořilo pět 120mm kanónů Bofors Mk 4 v jednodělových věžích, jeden 76mm kanón Ansaldo M1917, dva 40mm kanóny a dva 12,7mm kulomety. Údernou výzbroj tvořily dva trojhlavňové 533mm torpédomety. V případě potřeby mohly nést 50 min.[2] Během války byla výzbroj modifikována a zesilována byla především protiletadlová obrana. Pohonný systém tvořily dvě turbíny Parsons a čtyři kotle Thornycroft. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Za druhé světové války byly oba torpédoborce nasazeny především při doprovodu konvojů.[1] Po podepsání příměří se SSSR v roce 1944 Rumuni museli své lodě odevzdat Sovětskému svazu. Torpédoborce získalo Černomořské loďstvo, které je přejmenovalo na Lichoj a Letuščij.[1] V roce 1951 byly vráceny Rumunsku a v roce 1959 byly vyřazeny a následně sešrotovány.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Regele Ferdinand na Wikimedia Commons
