Třída Leningrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Leningrad
Charkov
Obecné informace
Uživatelé Vlajka SN
Typ torpédoborec
Lodě Leningrad
Moskva
Charkov
Minsk
Tbilisi
Baku
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce
Následovník
Technické údaje
Výtlak 2 150 tn standardní
2 582 tn plný
Délka 127,5 m
Šířka 11,7 m
Ponor 4,06 m
Pohon 3 turbínová soustrojí
3 kotle
66 000 shp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 36 uzlů
Dosah
Posádka 250
Výzbroj 5× 130 mm
2× 76 mm
2× 45 mm
8× 533mm torpédomet
80 min
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Leningrad byla třída torpédoborců sovětského námořnictva, které bojovaly v druhé světové válce. Skládala se z šesti jednotek. Sověti lodě klasifikovali jako vůdčí lodě torpédoborců, určené k vedení torpédoborcových eskader. Inspirovali je přitom velké francouzské torpédoborce, označované contre-torpilleur. Stejné určení měl také torpédoborec Taškent a plánované čtyři lodě třídy Kijev, jejichž dokončení zabránilo vypuknutí války.

Lodě byly stavěny od roku 1932 a do služby vstupovaly v letech 1936–1939. Výzbroj tvořilo pět 130mm děl v jednohlavňových věžích, které doplňovala dvě 76mm děla a dvě 45mm děla. Každá loď nesla dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety a mohla také nést až 80 námořních min. Za války byla zesilována protiletadlová výzbroj, někdy i za cenu demontáže prostřední dělové věže.

Za války byly ztraceny obě jednotky postavené pro Černomořské loďstvo – Moskva a Charkov. Ostatní lodě válku přečkaly a byly vyřazeny a sešrotovány na konci 50. a v 60. letech.

Jednotlivé lodě třídy[editovat | editovat zdroj]

Jméno Loďstvo Loděnice Vstup do služby Osud
Leningrad Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice v Leningradu Prosinec 1936 Sešrotován v 60. letech.
Minsk Baltské loďstvo Ždanovovy loděnice v Leningradu Únor 1939 Potopen 23. září 1941 u Kronštadtu bombardéry Junkers Ju 87, později vyzvednut a opraven. Vyřazen v roce 1959.
Moskva Černomořské loďstvo Nikolajev Srpen 1937 Potopil se 26. června 1941 na mině po ostřelování rumunského přístavu Constanţa.
Charkov Černomořské loďstvo Nikolajev Srpen 1937 Potopen 6. října 1943 poblíž Krymu bombardéry Junkers Ju 87.
Tbilisi Tichooceánské loďstvo Komsomolsk na Amuru 1939 Sešrotován v 60. letech.
Baku Tichooceánské loďstvo Komsomolsk na Amuru 1939 (ex Segej Ordžonikidze, Kijev). V roce 1942 převeden k Severnímu loďstvu. Sešrotován v 60. letech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leningrad class destroyer na anglické Wikipedii. Kategorie Leningrad class destroyer ve Wikimedia Commons