Svoboda panoramatu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Neexistence svobody panoramatu v Belgii znemožňuje bezúplatné šíření obrazu Atomia na této fotografii závodu Tour de France z roku 1960.

Pro informace o možnosti použití fotografií na Wikipedii v rámci pravidel "svobody panoramatu" viz Commons:Freedom of panorama.

Svoboda panoramatu (původně německy Panoramafreiheit) je konstrukce v autorském právu některých jurisdikcí, která povoluje pořizování fotografií či videozáznamu nebo vytváření jiných odvozených děl (např. maleb) budov a v některých případech také sochařských a dalších uměleckých děl, které jsou umístěny na veřejném prostranství, umožňuje šíření těchto odvozenin a stanovuje, že takovéto jednání není porušením autorského práva, kterým by jinak takové užití těchto děl mohlo být.[1]

Fakticky však toto právo nebývá vázáno na panoramatickou povahu zobrazení. Jeho rozsah se v jednotlivých státech liší, mnohde je například omezeno jen na trvale umístěná díla či jen na určité typy děl, například jen na architektonická díla či budovy, lišit se může též vymezení podle typu prostranství, viditelnosti díla apod. i vymezení způsobů zaznamenání díla, při kterých lze svobodu užití uplatnit.

Zákonná úprava svobody panoramatu omezuje právo vlastníka autorských práv bránit soudní cestou tvorbě a šíření odvozených děl. Jde vlastně o výjimku z obecného ustanovení, které autorovi v rámci autorského práva přiznává exkluzivitu v udělování práva na tvorbu a šíření odvozených děl.

Situace v jednotlivých zemích[editovat | editovat zdroj]

Rozsah svobody panoramatu v zemích Evropy.       ANO, včetně uměleckých děl       ANO, pouze pro budovy       ANO, pouze pro nekomerční využití       NE       Není známo (pouze Andorra, San Marino a Monako)

V členských státech Evropské unie platí směrnice 2001/29/ES,[2] která umožňuje členským státům stanovit omezení práv v případě "užití děl jako jsou architektonická díla nebo sochy vytvořené za účelem jejich trvalého umístění na veřejných místech", tedy zahrnout konstrukci svobody panoramatu do svého autorského práva, avšak existence této konstrukce není vyžadována.[3]

Mezi nejznámější případy zemí Evropské unie, ve kterých neexistuje svoboda panoramatu, patří Francie, Belgie a Itálie. Budovy a další umělecké díla umístěné na veřejném prostranství jsou zde jako běžná autorská díla chráněny do uplynutí 70 let od smrti autora (architekta, sochaře...). Známým příkladem slavné stavby, jejíž fotografie není možné zveřejňovat či jinak šířit vzhledem k neexistenci svobody panoramatu v zemi jejího umístění je Atomium, dílo belgického inženýra André Waterkeyna (1917-2005), které je podle stávající belgické legislativy autorskoprávně chráněno až do 1. ledna 2076 a výkonem autorských práv nad ním byl pověřen kolektivní správce SABAM, který povoluje bezúplatné užití fotografií Atomia pouze na osobních nekomerčních webových stránkách, a to pouze v nízké kvalitě a s doplněním předepsaného oznámení o platné autorskoprávní ochraně.[4]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Český autorský zákon implementuje takzvanou svobodu panoramatu (aniž by tento termín použil) ve čtvrtém díle první hlavy zákona (Omezení práva autorského), jehož § 33 stanoví, že „do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo, které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném prostranství“ a že „do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije“. Toto ustanovený bývá interpretováno jako tzv. bezúplatná zákonná licence (vedle dalších případů jako je citace, vyobrazení děl v katalogu výstavy apod., úřední a zpravodajské využití díla, využití díla v rámci občanských a náboženských obřadů a školních představení, rozmnožování děl v knihovnách a archivech atd.). Zákon však stanoví podmínku, že „je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění“.[5]

Doslovná formulace českého autorského zákona nezohledňuje, že by právo volného užití mělo souviset se zobrazením díla v rámci panoramatu. Do nejasného postavení se tak dostávají díla, která sice nejsou umístěna přímo na veřejných prostranstvích, ale například v jejich sousedství anebo na místech, která jsou z veřejných prostranství viditelná, a z práva volného užití nejsou vyjmuta ani detailní, tedy nepanoramatická zobrazení děl na veřejných prostranstvích.

Formulace zákona rovněž nijak neomezuje druh díla, takže ačkoliv některé důvodové zprávy a komentáře zmiňují pouze architektonická či sochařská díla, doslovné znění zákona zahrnuje jakákoliv díla, včetně děl dvojrozměrné formy, například textových či obrazových, umístěných na veřejných prostranstvích.

Dřívější znění zákona neomezovalo právo volného užití na trvale umístěná díla, takže se vztahovalo i na díla umístěná dočasně. Novela 216/2006 Sb. s účinností ode dne vyhlášení 22. 5. 2006 volné užití omezila na trvale umístěná díla, obsahuje však ustanovení, že „právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva z odpovědnosti za porušení smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.“ Kritérium „trvalosti“ umístění zákon blíže nedefinuje, takže není zřejmé, jaký dopad na práva volného užití má zánik nebo odstranění zobrazeného díla.

V České republice se v minulosti vedly spory např. o fotografie libereckého hotelu Ještěd nebo pražského Tančícího domu. Navzdory svobodě panoramatu se architekti těchto staveb dožadovali odškodnění od společností, které použily fotografie jejich děl v reklamě, přičemž v případě Ještědu byla žaloba založena na argumentaci, že dílo bylo užito v reklamě v míře jiné než malé (přes celou stránku) a v pozměněné podobě, kterou byly údajně nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora (podle rodiny architekta Karla Hubáčka totiž prý reklamní agenturou upravená verze svým tvarem připomínala zvon na WC).[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Freedom of panorama na anglické Wikipedii.

  1. Seiler, D.: Gebäudefotografie in der EU – Neues vom Hundertwasserhaus, in Photopresse 1/2 (2006), p. 16. URL last accessed 2007-09-20.
  2. plným jménem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dostupné on-line)
  3. Článek 5(3)(h) směrnice 2001/29/EC.
  4. copyright :: the Atomium
  5. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dostupné on-line)
  6. SÝKOROVÁ, Pavla. Autorské právo v architektuře. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra občanského práva, 2011. 82 s. Dostupné online. Kapitola 6.3. Užití architektonického díla v reklamě, s. 53–56.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu