Skalka (Mníšek pod Brdy)

Skalka
	Vrchol Skalky
Vrchol	553 m n. m.
Prominence	27 m ↓ Červený kříž
Izolace	2,4 km
Poloha
Stát	Česko
Pohoří	Brdská vrchovina / Hřebeny / Studenská vrchovina / Skalecký hřbet
Souřadnice	49°52′39″ s. š., 14°15′16″ v. d.
	Skalka
Povodí	Berounka
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skalka je 553 metrů vysoký ostroh v Brdské vrchovině (v podcelku Hřebeny^[1]) a zároveň poutní místo, kde leží unikátní krajinný a architektonický prvek barokního areálu Skalka s barokním kostelíkem sv. Máří Magdaleny, klášterem, rekolekčním domem (poustevnou/modlitebnou) a křížovou cestou (14 zastavení). Umístěn 27 km jihozápadně od Prahy, okres Praha-západ, v katastrálním území města Mníšek pod Brdy. Ve středověku tudy vedla Zlatá stezka. V současné době oblíbené místo turistů, tak i využíváno pro turistiku v zimních měsících na běžkách. V červenci 1889 sem byla z Řevnic zavedena historicky třetí turistická značená cesta Klubu českých turistů. V barokním areále Skalka se koná mnoho kulturních a společenských akcí, sál kláštera je oblíbeným výstavním a koncertním sálem.

Historie

Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostelík, klášter a poustevnu dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině. Po vykoupení potřebných pozemků z vlastnictví dobříšského knížete Mansfelda se započalo se stavbou. Kostel je zasvěcen sv. Maří Magdaleně a vzorem pro stavbu je kaple v jihofrancouzském Aix-en-Provence, kde Maří Magdalena podle legendy ze 6. století třicet let žila. Engel získal pro své plány slavného barokního architekta Kryštofa Dientzenhofera, vyslal ho na studijní cestu do Provence a ten inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka. Tato stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží patří mezi nejhodnotnější barokní stavby v Čechách. Interiér představoval jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Stavba za dozoru mníšeckých polírů byla hotova za pouhé dva roky (1692–1693). Současně s kostelem vznikal klášter a poustevna („rekolekční dům“), které rovněž navrhl K. Dientzenhofer. I zde se nacházely skvosty barokního umění. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz Sv. Máří Magdalena od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři a vzhledem k době jejího zrodu je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody kontrastního šerosvitu. Obraz je považován za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl. Při poškození areálu Skalky poddolováním v 50. letech (20. století) byl obraz přenesen na plátno a umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku. Velká nástropní freska Nanebevzetí Panny Marie, s pozoruhodnou nožkou anděla z obrazu plasticky vystupující (vzniklá Brandlovou opravou původní nožky stvořené pomocníkem), byla "darována" sovětským osvoboditelům. Dalším zajímavým dílem je Pieta sochaře Jana Brokoffa umístěná v poustevně.

Pro dokončený klášterní areál byla část okolního lesa přeměněna na pole a založen poplužní dvůr. Vše bylo připraveno, ale klášteru nebylo v církevních kruzích přáno, a tak se plánovaný příchod benediktinů na Skalku neuskutečnil. Zakladatel Skalky umírá roku 1704, aniž by byla jeho představa naplněna. Zprovoznit klášterní areál se nepodařilo ani dalšímu z mníšeckých pánů Ignáci Karlu Engelu z Engelsflussu. Tento neutěšený stav trval až do 12. října 1762, kdy byla sepsána a stvrzena nadační listina kláštera a na Skalku přichází řád františkánů. O to se přičinila po dlouhých a složitých jednáních hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic, zbožná tchyně nového majitele panství Václava Ignácia z Unvertu, které se po více než padesáti letech podařilo probudit Skalku k životu. Provedla nejnutnější opravy, dala postavit křížovou cestu a zajistila klášteru fundace. Pod kostelíkem dala vybudovat rodovou hrobku Unvertů. Řád františkánů spravoval Skalku, která se stala oblíbeným poutním místem, až do konce 2. světové války. Od konce 19. století se Skalka stává též vyhledávaným turistickým cílem (v roce 1889 sem byla vyznačena třetí česká značená cesta pro turisty). Chudý řád františkánů však neměl dostatek prostředků na opravu objektu, a tak Skalka v roce 1925 změnila majitele (stala se jím Náboženská matice). Po druhé světové válce se nacházela ve velmi špatném stavu a v roce 1947 byla nákladem více než jednoho milionu korun rekonstruována. Po deseti letech se však z areálu stala prakticky neobyvatelná zřícenina. Zůstala pouze restaurace v barokní budově hostince, která byla v provozu ještě v roce 1968, ale i ta byla později zbořena a již nebyla obnovena. Její ruiny se nalézají za novým roubeným domkem "občerstvení" spolu se zříceninami hájovny. Areál, včetně jezírka s lekníny, byl obnoven až po roce 1989, série obrazů Petra Brandla, z nich většina skončila v Rusku, se však sem již vrátit nemohla.

Současnost

Nedlouho po rekonstrukci v roce 1947 skalecký areál opět chátral. Kvůli lhostejnosti, neúctě k uměleckým a kulturním hodnotám po roce 1948 a poddolování se staly ze Skalky rozvaliny. Hrobka Unvertů pod kostelíkem byla vypleněna a obrovská trhlina ve východní zdi Dientzenhoferova kostelíka sv. Máří Magdaleny dosáhla rozměrů 13 x 1 m. Teprve na konci 80. let (20. století) se na Skalku začal vracet stavební ruch a budovy byly zvolna nákladně opravovány. V současné době je částečně opravena kaple sv. Máří Magdaleny a dokončena oprava kláštera. Klášter byl prakticky znova postaven na zbytcích dřevinami zarostlých základů a obvodových zdí. Křížová cesta je též částečně opravena, avšak pouze po stránce stavební, nikoliv po stránce obrazové a sochařské. V roce 2010 vyhlásilo město Mníšek pod Brdy veřejnou sbírku na záchranu a výzdobu křížové cesty. Na sbírce spolupracuje i Římskokatolická farnost Sv. Václava v Mníšku pod Brdy. Informace o sbírce a možnostech přispění jsou na oficiálních stránkách města www.mnisek.cz. V roce 2010 došlo ke stabilizaci pozůstatků budovy bývalé hájovny a k obnovení barokní poutní stezky z města na Skalku. V naprostých rozvalinách je původní budova, která byla vystavěna jako škola adjunktů. Zároveň je zcela zničen poplužní dvůr.

Poutní místo je chráněno jako nemovitá Kulturní památka České republiky.^[2]

Skalecká pouť

Koná se v těchto prostorách pravidelně vždy v sobotu před svátkem sv. Máří Magdaleny (22. července). Pro méně pohyblivé poutníky je vedením města zajištěna od pošty v Mníšku pod Brdy (zavedena) bezplatná autobusová doprava (odjezd v 9:00), zdatnější jdou procesím novou cestou na Skalku. Od 10:00 začíná před kostelíkem slavnostní zpívaná mše, celebrovaná důstojným otcem mníšecké farnosti sv. Václava, za účasti kněží z okolních farností (Nový Knín apod.). V roce 2015 přislíbil též svojí účast pan arcibiskup Dominik kardinál Duka.

Panorama

Panoramatický pohled od kostela sv. Máří Magdaleny, vpravo klášter, vlevo čtrnáct zastavení křížové cesty

Odkazy

Reference

↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda – Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 129377 : klášter Skalka, poutní místo. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].

Externí odkazy

[1] Břetislav Balatka, Jan Kalvoda – Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)

[2] Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 129377 : klášter Skalka, poutní místo. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].

[1]

[2]