Ruth Šormová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ruth Šormová
Ruth Šormová (2016)
Ruth Šormová (2016)
poslankyně Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989-91)
OH (1991-)

Rodné jménoRuth Eislerová
Narození14. prosince 1965
ChoťZdeněk Šorm (od 1985)
RodičePavel Eisler a Eliška Novotná
Profesepolitička, sociální pracovnice, pastorační asistent, speciální pedagožka, politická aktivistka a překladatelka
NáboženstvíČeskobratrská církev evangelická (od 1983)
OceněníŽena regionu (2017)
účastník odboje a odporu proti komunismu
CommonsRuth Šormová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruth Šormová, též Rút Šormová (* 14. prosince 1965 Praha[1][2]), je česká sociální pracovnice a speciální pedagožka, bývalá politička, za normalizace opoziční aktivistka, po sametové revoluci československá poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Matka Ruth Šormové je socioložka Eliška Novotná, otec byl ekonom Pavel Eisler, v 60. letech působil na Vysoké škole ekonomické, ale v roce 1966 tragicky zahynul během bouřky v Alpách. Bratr žil v Londýně, kam za ním mohla Ruth Šormová v sedmnácti letech vycestovat na dvoje prázdniny. Během návštěvy Anglie pracovala na brigádě v domově pro lidi s mentálním postižením, což ji velmi ovlivnilo v dalším životním směřování.[3] Po návratu do Prahy se dostala do prostředí evangelické mládeže, kde se seznámila se svým manželem, evangelickým farářem Zdeňkem Šormem.[4]

Koncem 80. let byla aktivní v opozičních hnutích mládeže (Nezávislé mírové sdružení). V roce 1988 podepsala Chartu 77.[4] V té době žila v Soběslavi, v tamním farním sboru působil její manžel. Tehdy se ji pokusil kontaktovat agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák, který se snažil proniknout do opozičních struktur.[5][6] Během sametové revoluce vznikalo v Soběslavi Občanské fórum u Šormů na faře.[3]

Ve volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu (volební obvod Jihomoravský kraj) za OF. Po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 přešla do poslaneckého klubu OH. Ve Federálním shromáždění setrvala do voleb roku 1992,[7] kdy ještě kandidovala za OH, které ale ve volbách neuspělo.[3]

Působí jako sociální pracovnice a speciální pedagožka. Překládá z angličtiny odbornou literaturu.[8] Založila středisko Diakonie Rolnička v Soběslavi, zaměřené na sociální, vzdělávací, terapeutické, pracovní a rehabilitační služby pro postižené.[9] Poté byla ředitelkou Portimo, o.p.s. v Novém Městě na Moravě.[10] V roce 2017 zvítězila v anketě Žena regionu.[4][11] Od září 2018 je ředitelkou pražského hospicu Cesta domů.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruth Šormová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. 
  2. [http://www.pametnaroda.cz/story/sormova-ruth-1965-5131 profil na webu Paměť národa
  3. a b c PODAŘILOVÁ, Lucie. Musíme zase klesnout na dno? ptá se bývalá chartistka a žena regionu. iDNES.cz [online]. 2017-11-16 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. 
  4. a b c ŠAROUNOVÁ, Irena. Církev, Charta 77 a práce v Anglii předurčila Ruth Šormové celý život. Teď je Ženou regionu. Rozhlas.cz [online]. 2017-09-28 [cit. 2017-10-05]. Dostupné online. 
  5. Nezávislé mírové sdružení - Iniciativa za demilitarizaci společnosti [online]. vons.cz [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. 
  6. Žáček, Pavel: „Legalizace“ poručíka Ludvíka Zifčáka [online]. ustrcr.cz [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. 
  8. Heading : Šormová, Ruth, 1965- [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. O Rolničce [online]. rolnicka.cz [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. 
  10. Redakce. Ruth Šormová: Snažíme se, aby byla benefice pokaždé nová. Deník.cz [online]. 2015-10-11 [cit. 2016-10-10]. Dostupné online. 
  11. SVATOŠOVÁ, Jitka. Ženou regionu je Ruth Šormová. Kr-vysocina.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2017-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-05. 
  12. web Cesty domů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]