Rus (historické území)

Knížectví Kyjevské Rusi po smrti Jaroslava I. Moudrého v roce 1054

Rus (starorusky Рꙋсь, Rous’ nebo Рꙋсьскаꙗ землꙗ, Rous’kaja zemlja; rusky, ukrajinsky, bělorusky Русь, Rus’; řecky Ρως, Rhós nebo později Ῥωσσία, Rhóssía; latinsky Ruthenia) je historické označení pro etnokulturní prostor ve východní Evropě obývaný východními Slovany; v určitých souvislostech také poetické synonymum pro Rusko.

Geograficky lze Rus vymezit zhruba jako území mezi (od JZ po směru hod. ručiček): Dněstrem, středními Karpatami, Západním Bugem, středním Němenem, Čudsko-pskovským jezerem, Narvou, Karelskou šíjí, Ladožským jezerem, Oněžským jezerem, Severní Dvinou, horní Volhou, horním Donem a dolním Dněprem – tj. cca polovina dnešní evropské části Ruska, většina Ukrajiny, celé Bělorusko a menší části přilehlých států (Finsko, Pobaltí, Polsko). V této oblasti se konstituoval staroruský stát, známý pod názvem Kyjevská Rus, který dosáhl největšího rozmachu v 10.–11. století. Existence tohoto státu zapříčinila vznik jednotného jazyka (staroruštiny) a podle některých názorů i zformování staroruského etnika. Rozpad Kyjevské Rusi (30. léta 12. století) vedl k zastavení konsolidačních procesů a odlišnému vývoji v jednotlivých částech Rusi v oblasti kultury, jazyka a částečně i náboženství. Rus začalo opět sjednocovat až na konci 15. století Ruské carství, předchůdce dnešního Ruska.

Slovo rus pochází ze staré severštiny, znamená „veslaři“ a má etymologickou souvislost s názvy Roden/Roslagen, což byla pojmenování pobřežní části Svealandu, jádrové oblasti dnešního Švédska, odkud na lodní výpravy do východoevropských oblastí a do Černomoří vyráželi varjagové (švédští vikingové), kteří se od poloviny 9. století stali na Rusi vládnoucí vrstvou. Původně germánské jméno tak přešlo do slovanštiny (zřejmě přes sousedící ugrofinské jazyky, které však tímto názvem označují Švédsko) a rozšířilo se na oblasti, jimž varjagové vládli, které kolonizovali a s jejichž slovansko-ugrofinským obyvatelstvem nakonec splynuli.