Rudolf Apponyi

Rudolf hrabě Apponyi
Rudolf hrabě Apponyi
	Hrabě Rudolf Apponyi jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
	Ve funkci:; 1871 – 1876
Předchůdce	Richard Klemens Metternich
Nástupce	Felix Wimpffen
Rakousko-uherský velvyslanec ve Velké Británii
	Ve funkci:; 1856 – 1871
Předchůdce	František de Paula z Colloreda-Waldsee
Nástupce	Friedrich Ferdinand von Beust
Rakouský vyslanec v Bavorsku
	Ve funkci:; 1853 – 1856
Předchůdce	Valentin Esterházy
Nástupce	Edmund Hartig
Rakouský vyslanec v Sardinii
	Ve funkci:; 1849 – 1853
Předchůdce	Karl Ferdinand Buol-Schauenstein
Nástupce	Ludvík Paar
Narození	1. srpna 1812 ; Karlsruhe
Úmrtí	31. května 1876 (ve věku 63 let) ; Benátky
Choť	Anna Alexandrovna z Benckendorffu
Rodiče	Antonín Apponyi a Marie Tereza Nogarolová
Děti	Sándor Apponyi; Helena Apponyiová z Velkých Oponic
Profese	diplomat
Commons	Rudolph Apponyi (ambassador)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf II. hrabě Apponyi z Velkých Oponic (maďarsky gróf Apponyi de Nagy Appony Rezsö, německy Rudolf Graf Apponyi von Nagy Appony, 1. srpna 1812, Karlsruhe – 31. května 1876, Benátky) byl rakouský a rakousko-uherský diplomat z uherského rodu Apponyiů. Od mládí působil v diplomatických službách, později proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii (1856–1871), svou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Apponyiů, byl starším synem diplomata hraběte Antonína Apponyiho (1782–1852). Narodil se v Karlsruhe (jeho otec byl tehdy vyslancem v Bádensku). Dětství strávil s otcem v Itálii a Francii, po otcově vzoru vstoupil v mládí do diplomatických služeb a brzy se dostal k vyšším postům. Byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství (1847–1849), kde souběžně vykonával funkci diplomatického zástupce pro Hesensko. V revolučních letech 1848–1849 byl krátce vyslancem v Toskánsku, poé vyslancem v Sardinském království (1849–1853). Následovala diplomatická mise v Bavorsku (1853–1856). Patnáct let strávil v Londýně (1856–1871), kde byl napřed vyslancem a od roku 1860 velvyslancem. I když patřil ke zkušeným diplomatům, v klíčových momentech mezinárodních konfliktů se mu nepodařilo vyjednat britskou podporu pro Rakousko (válka se Sardinií, 1859, prusko-rakouská válka, 1866). Svou diplomatickou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876). Odvolán byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů koncem dubna 1876 a o měsíc později zemřel v Benátkách. Byl též c.k. tajným radou (1854) a komořím (1830). Za zásluhy obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1861) a velkokříž Řádu sv. Štěpána (1871), v roce 1865 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1840 se v Petrohradě oženil s hraběnkou Annou Alexandrovnou Benkendorffovou (1818–1900), c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou ruského generála a policejního ministra Alexandra Benkendorffa (1781–1844), svatebního úřadu se zúčastnil i car Mikuláš I.

Manželé měli dvě děti, syn Alexandr (1844–1925) proslul jako sběratel umění a byl nejvyšším komořím Uherského království. Dcera Helena (1848–1914) se provdala za knížete Paola Borghese. Přes svou manželku byl Rudolf Apponyi spřízněn s významnými představiteli nejvyšší ruské šlechty, jeho švagry byli kníže Grigorij Petrovič Volkonskij a kníže Sergej Viktorovič Kočubej.

Rudolfův bratranec Jiří Apponyi (1808–1899) patřil k významným osobnostem uherské politiky 19. století, byl mimo jiné nejvyšším kancléřem.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Apponyiové

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Apponyi z Velkých Oponic na Wikimedia Commons
Rudolf Apponyi in: Österrichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
Rodokmen Apponyiů dostupné online