Rossijskije železnyje dorogi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rossijskije železnyje dorogi (РЖД)
PředchůdceSovětské železnice
Vznik2003
Typstátní akciová společnost
Právní formaotevřená akciová společnost
Účellogistika, transport
SídloNovaja Basmannaja 2, Moskva, Rusko
MístoRuskoRusko Rusko
Úřední jazykRuština
LídrOleg Belozerov (k 2016)
Mateřská organizacevláda Ruské federace
Tržby2,3 bil. ₽ (2017)
1,6 bil. ₽ (2016)
Aktiva4,5 bil. ₽ (2017)
5,1 bil. ₽ (2015)
Výsledek hospodaření53 mld. (2019)
35,4 mld. ₽ (2018)
Počet zaměstnanců711 000 (2019)
Oficiální webrzd.ru
LEI253400XX5U3XALBF5728
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rossijskije železnyje dorogi (RŽD, rusky Российские железные дороги, РЖД) je státem vlastněná železniční společnost Ruska, s cca 1,2 mil. zaměstnanců a délkou tratí cca 85 500 km. Od 20.8.2015 je prezidentem společnosti Oleg Belozerov, který nahradil Vladimira Jakunina.[1]

Rozchod kolejí RŽD, zemí SNS a Finska byl původně 1 524 mm, později došlo (kromě Finska) k mírné změně na 1 520 mm.

Rozvoj železničních drah

RŽD se vzhledem k časům SSSR v současnosti těší značným investicím jak do tratí, tak i do vozového parku, čehož důkazem je i probíhající výstavba vysokorychlostní tratě MoskvaPetrohrad (později až do Helsinek) s provozem finských vlakových souprav Sm3-S220 a ruských Velaro RUS – modifikovaných německých ICE 3; provoz byl zahájen v roce 2009. Vysokorychlostní trať by měla být postavena také mezi Moskvou a jihoruským Soči na břehu Černého moře, později se počítá s výstavbou dalších podobných tratí v různých částech Ruska.[2] Rychlost 160 km/h bude umožněna na trasách Moskva–Nižný Novgorod, JekatěrinburgČeljabinsk a NovosibirskOmsk.[2]

Na ruskou železniční síť by měl být nově napojen i Norilsk, centrum těžby barevných kovů ležící na severu Krasnojarského kraje.

Rozsáhlý modernizační program, který společnost vyhlásila, přijde na 300 miliard eur[2] a do roku 2030[2] by měl být kompletně realizován. Železniční síť se rozroste až o 22 000 km.[2]

Obnovy se dočkal i projekt pevného spojení poloostrova Čukotky s americkou Aljaškou přes Beringův průliv, které bylo v prvních fázích plánováno formou mostu, ale v současnosti se zvažuje místo něj tunelová varianta.[3][4]

Reference

Související články

Šablona:Evropské národní železniční společnosti