Racek Bonapartův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Racek Bonapartův

Racek Bonapartův (Larus philadelphia)
Racek Bonapartův (Larus philadelphia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neoghathae)
Řád: dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď: rackovití (Laridae)
Rod: Larus
Binomické jméno
Larus philadelphia
Ord, 1815
Synonyma

Chroicocephalus philadelphia

Racek Bonapartův (Larus philadelphia) je severoamerický malý racek rodu Larus, nověji řazený do rodu Chroiocephalus. Dospělí ptáci měří 28-30 cm a mají rozpětí křídel 90-100 cm, je tedy menší než racek chechtavý a jen o málo větší než racek malý.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Juvenilní racek Bonapartův

Podobá se racku chechtavému, je však výrazně menší a má o něco menší černý zobák. Spodina ručních letek je bílá, s ostře odděleným černým lemem na zadním okraji křídla (rozdíl oproti racku chechtavému). Hřbet a záda jsou šedé, o něco tmavší než u racka chechtavého. Ve svatebním šatě má černošedou kápi. Mladí ptáci jsou zbarvení celkově hnědě, i v tomto věku jsou od racka chechtavého rozlišitelní podle ostře ohraničeného tmavého zadního okraje křídla.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve vnitrozemí na severu Severní Ameriky od západní a střední Aljašky přes Kanadu po zátoku James Bay. V mimohnízdní době táhne na zimoviště, která leží na nezamrzajících řekách a jezerech severních Spojených států a na východním i západním pobřeží Severní Ameriky na jih po Mexiko a Karibské moře.[2] Pravidelně v malých počtech zaletuje do západní Evropy, jednou byl zjištěn také v České republice.

Výskyt v České republice[editovat | editovat zdroj]

Racek Bonapartův byl na našem území zjištěn pouze jednou, a to 24. 4. 1998 na rybnících u Tovačova (Olomoucký kraj).[3]

Výskyt v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Vzácný zatoulanec na pobřeží, jen výjimečně bývá zastižen dále ve vnitrozemí. Většina pozorování pochází z Velké Británie, dále byl pozorován na Islandu, ve Francii, Belgii, Nizozemsku (2×), Dánsku, Norsku, Španělsku (9×) a na Azorech (8×).[4] Mimo to byl dále zjištěn v Německu (2×) a Švédsku (3×).

Island[editovat | editovat zdroj]

Na Islandu bylo do roku 2003 zaznamenáno 12 pozorování.

Irsko[editovat | editovat zdroj]

V Irsku byl do roku 2000 zjištěn 26×.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2005 bylo ve Velké Británii zaznamenáno 134 pozorování (z toho pouhých devět před rokem 1950).[2]

Belgie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2003 byl v Belgii zjištěn dvakrát, podruhé 23.12.1999-8.5.2000 jednoletý pták v Zeebrugge.[5] Nově byl pozorován v červnu 2008 [1].

Francie[editovat | editovat zdroj]

Ve Francii bylo zaznamenáno do roku 2002 celkem 7 pozorování (6 ex.) (Ornithos 9: 18).

Dánsko[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2006 byl v Dánsku zjištěn celkem 3× (srpen 1988, zima 1995/1996, říjen-listopad 2004).[6]

Norsko[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2005 byl v Norsku zjištěn celkem 7×.[7]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Olsen K. M., Larsson H., 2003: Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton University Press, Princeton and Oxford. ISBN 0-691-11327-0
  2. a b Fraser P. A., Rogers M. J. & BBRC, 2007: Report on rare birds in Great Britain in 2005: Part I: non-passerines. British Birds 100: 16-61.
  3. Doupal L., 1989: První pozorování racka Bonapartova (Larus philadelphia) v ČSSR. Zprávy MOS 47: 131.
  4. Lewington I., Alström P., Colston P., 1991: A field guide to the rare birds of Britain and Europe. HarperCollinsPublishers. ISBN 0-00-219917-3
  5. Raty L. & la Commission d'Homologation, 2005: Rapport de la Commission d'Homologation. Années 1998 à 2003, seconde partie : Espèces soumises à homologation nationale. Aves 41 (3/4): 165-208.
  6. Amstrup O., Frich A. S., Hansen T. H., Pedersen K., Thorup K., 2005: Sjældne fugle i Danmark og Grønland i 2004. Dansk Orn. Foren. Tidsskr. 99: 169-181.
  7. Mjøs A. T., Solbakken K. A., 2001: Sjeldne fugler i Norge i 1999 og 2000. Ornis Norvegica 24: 3-59.

Kategorie Chroicocephalus philadelphia ve Wikimedia Commons