Páni z Vrtby
| Páni z Vrtby (Vrtbové) | |
|---|---|
| Erb rodu | |
| Země | České království |
| Mateřská dynastie | Hroznatovci |
| Tituly | Říšská hrabata |
| Zakladatel | Hroznata |
| Rok založení | 13. století |
| Vymření po meči | 1830 |
| Poslední vládce | František Josef z Vrtby |
| Větve rodu | Otická, konopišťská |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni z Vrtby či Vrtbové je český panský, posléze hraběcí rod, jenž odvozuje svůj původ od blahoslaveného Hroznaty (asi 1160 – 1217), zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé,[1] odtud pojmenování Hroznatovci.
Původ názvu
Vrtbové, neboli Páni z Vrtby, byli českým panským a posléze hraběcím rodem.[2] Rod přijal své jméno po hradu Vrtba (též Vrtbo,[3] lidově Vrtva[4]) u dnešní obce Horní Bělá na Plzeňsku. Ten byl založen Sazemou (Sezimou)[3], jedním ze čtyř synů Sazemy z Krašovic, v letech 1313–1316. Tento první Sazema začal v roce 1316 užívat dovětku z Vrtby, a stal se tak zakladatelem pánů z Vrtby, rodového jména děděného až do vymření rodu v roce 1830.[5]
Podle Antonína Profouse mohlo jméno vzniknout zesílením slova vrť (= houžev, tedy provaz upletený ze zkroucených vláken) na vrtba. Z vrtby pak vzniká jméno Vrtba. Vlivem přípony „-va“ pak vzniká zlidovělé „Vrtva“.[4]
Dějiny rodu
Rod přijal jméno podle hradu Vrtba u Horní Bělé v okrese Plzeň-sever, který v letech 1313–1316[6] postavil Hroznatův potomek Sezima (1313–1344). Rod byl dlouhou dobu tak bezvýznamný, že se o něm nedochovaly téměř žádné zprávy.[7]
Roku 1584 byl Vrtbům potvrzen panský stav. Ve 14. až 16. století získali řadu statků v západních a středních Čechách, mimo jiné Klenovice, Nekmíř, Červený Hrádek a Vrchotovy Janovice.[1]
Největší vzestup zažil rod Pánů z Vrtby v 17. a 18. století.[8] Počátkem 17. století se rod rozdělil na větev jindřichovskou (vymřela roku 1724) a hraběcí. Zakladatelem hraběcí větve byl Sezima z Vrtby († 1648), který zůstal během povstání českých stavů v letech 1618–1620 věrný Habsburkům, což mu v roce 1624 vyneslo hraběcí titul. Tehdy dal zbudovat zámek v Nuslích. Od roku 1638 byl nejvyšším zemským sudím a od roku 1644 nejvyšším komořím. Z konfiskací, jež následovaly po Bitvě na Bílé hoře výhodně nakoupil četné statky, především na benešovsku a značně tak rozšířil rodový majetek.
Jeho synové založili dvě nové větve: otickou (vymřela 1807) a konopišťskou.[1] Z této linie pocházel hrabě Jan Josef z Vrtby (1669–1734), jenž byl od roku 1705 apelačním prezidentem a od roku 1712 pak nejvyšším purkrabím. Byl to právě on, kdo dal ve svém paláci na Malé Straně vybudovat jednu z nejznámějších pražských zahrad. Roku 1694 založil Nuselský pivovar. V roce 1715 koupil panství Konopiště a roku 1723 obdržel pro sebe a svůj rod úřad dědičného pokladníka Království českého.
Poslední potomek rodu František Josef z Vrtby (1759–1830) odkázal veškerý majetek Janu Karlu knížeti z Lobkovic.[1]
Členové rodu
František Josef z Vrtby ze starší konopišťské větve (* 1759, † 27. srpna 1830 v Křimicích, pohřben ve Vejprnicích), byl rytířem toskánského řádu svatého Štěpána, c.k. tajný rada, nejvyšší zemský maršál a nejvyšší dědičný komoří Království českého. Jako spoluzakladatel „Spolku na podporu umění hudebního v Čechách“, ze kterého později v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř, ji podporoval až do své smrti. Jako neženatý a bezdětný odkázal c. k. komořímu a nejvyššímu vachmistru, knížeti Janu z Lobkovic (1799-1878) zámek Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy.
Erb
Ve žlutém štítu měli tři černé jelení parohy. Stejný erb nosili i páni z Gutštejna.
Příbuzenstvo
Spojili se s Kolovraty, Klenovskými z Klenové, pány ze Rzavého, z Říčan či z Kopidlna.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Kolektiv Encyklopedie českých dějin. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5
- ↑ -RED-. z Vrtby [online]. CoJeCo: 2000-03-14, rev. 2007-07-25 [cit. 2013-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Historie obce [online]. Horní Bělá: Obec Horní Bělá, rev. 2010-09-16 [cit. 2010-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. 4. S – Ž. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1957. 864 s.
- ↑ Vrtba [online]. Hrady.cz, 2011-11-11 [cit. 2013-02-03]. Dostupné online.
- ↑ www.hrady.cz
- ↑ www.zirovnice.cz
- ↑ Malá československá encyklopedie. VI. svazek Š – Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1987 str. 928. bez ISBN
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Vrtby, s. 179-180.
- Ottův slovník naučný, heslo z Vrtby. Sv. 26, str. 1057. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Páni z Vrtby na Wikimedia Commons
