Páni z Klenové

Klenovští z Klenové(ho) a Janovic
Země	České království
Mateřská dynastie	Janovští z Janovic
Tituly	rytíři, páni, hrabata
Rok založení	13. století
Vymření po meči	19. století
Jiné jméno dynastie	Klenowsky von Klenau und Janowitz
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klenovští z Klenové též Klenovští z Klenového a Janovic (německy Klenowsky von Klenau nebo von Klenau und Janowitz), rytíři, páni a později hrabata, patřili k významným českým šlechtický rodům.

Je nepochybné, že Klenovští z Klenové jsou stejného původu jako Janovští z Janovic. Genealogicky jsou Klenovští nejmladší odnoží Janovských z Janovic. Podobné jméno nesli i vladykové Klenovští, kteří však měli přídomek ze Ptení a jiný erb.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o majiteli Klenové pochází z roku 1291 a jednalo se o Bohuslava (Bohuzlaum de Clenow), jehož roku 1291 král Václav II. jmenoval do poselstva zastupujícího českou stranu v jeho sporu s bavorským vévodou Ludvíkem. Páni z Klenové drželi hrad Klenovou.

Dalším významným členem tohoto rodu byl Přibík z Klenové (Psibiko de Clenow). Nemáme žádnou zprávu o tom, kdy se Přibík stal majitelem statku v Klenové. Ale určitě ho držel do své smrti v roce 1465. Na počátku husitské revoluce byl Husovým stoupencem. V roce 1426 se zúčastnil dobytí města Stříbra, které pak zůstalo jeho majetkem až do konce husitských válek. Roku 1432 uzavřel s Rožmberky příměří a roku 1434 přestoupil na katolickou víru. Na straně husitů byl ještě při obléhání Plzně, kde jeho zradu odhalili a on musel uprchnout. I na straně císaře Zikmunda se osvědčil svým vojenským uměním. Nebyl však jenom válečník, ale i politik, který jako jeden z prvních vystoupil proti králi Jiřímu z Poděbrad. Svých válečných zkušeností využil při stavbě nového hradu. V roce 1437 byl vyslán do Basileje, kde se postavil proti kandidatuře Jiřího z Poděbrad na českého krále.^[zdroj⁠?] Získal Volyni, Protivín a Žinkovy. Zemřel roku 1465.

Šebestián z Klenové a Janovic působil jako hejtman plzeňského kraje, Jan se koncem 16. století stal nejvyšším písařem Království českého. Vilém Klenovský z Klenové a Janovic, císařský komorník a horlivý katolík, byl povýšen usnesením českých stavů 20. února 1614 do stavu českých pánů a v roce 1623 do stavu říšských svobodných pánů, v roce 1629 do panského stavu (českého hraběcího stavu) a v roce 1630 se stal říšským hrabětem (vlastnil například Roupov či Merklín).

Páni z Klenové též drželi Železnou Rudu (Václav hrabě Klenovský, pán z Janovic, ji koupil roku 1758) a Benátky nad Jizerou (Ignác Zikmund z Klenové a z Janovic je koupil roku 1720). Také vlastnili statky v jižních a jihozápadních Čechách např. Měčín, Úsilov či Březinu.

Hrabě Jan z Klenové a Janovic (německy Johann Graf von Klenau, Freiherr von Janowitz, 1758–1819) válčil v napoleonských válkách, zemřel v Brně jako generál kavalérie a dvorní válečný rada.^[zdroj⁠?]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Mají téměř shodný znak s mateřským rodem Janovských z Janovic. V erbu se nachází ve třech řadách stříbromodře šachované břevno v červeném poli. Janovští z Janovic užívají stejné břevno, v minulosti rovněž obloukovitě prohnuté. Klenotem Klenovských z Klenové jsou rozevřená křídla. Při povýšení do stavu říšských hrabat v Řezně dne 15. října 1630 jim byl erb polepšen přidáním stříbrného srdce do dolní části štítu. Do klenotu mezi křídla byly pod sebe doplněny iniciály „F M R“ což značí zkratky (iniciály) jmen císařů „Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II.“.