Piknik u cesty
| Piknik u cesty | |
| Autor | Arkadij a Boris Strugačtí |
|---|---|
| Původní název | Пикник на обочине |
| Překladatel | Marie Uhlířová |
| Obálku navrhl | Miloslav Fulín |
| Země | Sovětský svaz |
| Jazyk | Ruština |
| Žánry | Sci-fi novela |
| Vydavatel | Mladá fronta |
| Datum vydání | 1971 |
| Česky vydáno | 1974 |
| Typ média | Brožovaná |
| Počet stran | 155 |
| Náklad | 20 000 |
Piknik u cesty (v originále Пикник на обочине) je vědecko-fantastická novela bratří Strugackých z roku 1971. Později byla novela vydávána také pod jménem Stalker, pod tímto názvem vznikl i stejnojmenný film z roku 1979, který na motivy knihy natočil Andrej Tarkovskij.
Český překlad knihy (od Marie Uhlířové) vyšel v roce 1974 v nakladatelství Mladá fronta, s reedicí v roce 1983. Pod názvem Stalker vyšla kniha v roce 2002 a 2010 v nakladatelství Triton.
Novelou Piknik u cesty byla také později inspirována série video her od studia GSC Game World, nazvaná S.T.A.L.K.E.R.
Děj [editovat]
Příběh se točí okolo pásma, které blízko města vytvořil dopad jakéhosi mimozemského tělesa. Není jasné, jestli se jednalo o dopad havarované kosmické lodi či o zvláštní meteorit, jedna z postav vyslovuje myšlenku, že jsou to zbytky mimozemské civilizace, která si uspořádala jakýsi piknik u cesty (odtud název knihy), a zanechala po svých radovánkách docela slušný nepořádek. Postava dál rozvíjí svou teorii, totiž že stejně jako lesní zvěř, která se po lidském pikniku podivuje věcem, které po sobě lidé zanechají - zapalovač, žvýkačka, olej z auta či alternátor, mají lidé v pásmu co do činění s jevy, které si dobře neumí vysvětlit: místa se zvýšenou gravitací, bouře rozžhaveného "peří", jakési "skořepiny", mezi nimiž se nachází superstatické pole a další libůstky. A stejně jako zvířata v lese jsou přítomností předmětů ohroženi na životě. O jevy a předměty v pásmu projevuje zájem kromě vědecké veřejnosti také skupina lidí, kteří nelegálně vnikají do pásma a vynášejí z něj věci na vlastní pěst.
Kniha vrcholí částí, v níž hlavní hrdina vyrazí do pásma ke kouli, která je podle legendy schopna splnit nejtajnější přání, ve filmu se předchozí kapitoly přeskakují a hrdina je na této cestě doprovázen profesorem a spisovatelem.
V knize vše skončí dobře, i přes celkovou atmosféru duševní vyprahlosti jejích hrdinů si tajemná koule z hlubin duše hlavní postavy najde to nejlepší - přeje si zdánlivě fádní „štěstí pro všechny a nikdo ať neodejde s prázdnou“, na rozdíl od filmu, kde je hlavní postava pouhým průvodcem dvou expertů (vědecké elity národa), ze kterých ve finále strastiplné cesty nevypadne přání žádné (jeden se ji dokonce pokusí zničit).
