Piknik u cesty
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Piknik u cesty (v originále Пикник на обочине) je vědecko-fantastický román bratří Strugackých z roku 1971. Později byl román vydávaný také pod jménem Stalker, shodným s názvem filmu z roku 1979, který na motivy knihy natočil Andrej Tarkovskij.
[editovat] Děj
Příběh se točí okolo pásma, které blízko města vytvořil dopad jakéhosi mimozemského tělesa. Není jasné, jestli se jednalo o dopad havarované kosmické lodi či o zvláštní meteorit, jedna z postav vyslovuje myšlenku, že jsou to zbytky mimozemské civilizace, která si uspořádala jakýsi piknik u cesty (odtud název knihy), a zanechala po svých radovánkách docela slušný nepořádek. Postava dál rozvíjí svou teorii, totiž že stejně jako lesní zvěř, která se po lidském pikniku podivuje věcem, které po sobě lidé zanechají - obaly, olej z auta či plyšový talisman, mají lidé v pásmu co do činění s jevy, které si dobře neumí vysvětlit: místa se zvýšenou gravitací, bouře rozžhaveného „peří“, jakési desky, mezi nimiž se nachází superstatické magnetické pole a další libůstky. A stejně jako zvířata v lese jsou přítomností předmětů ohroženi na životě. O jevy a předměty v pásmu projevuje zájem kromě vědecké veřejnosti také skupina lidí, kteří nelegálně vnikají do pásma a vynášejí z něj věci na vlastní pěst.
Kniha vrcholí částí, v níž hlavní hrdina vyrazí do pásma ke kouli, která je podle legendy schopna splnit nejtajnější přání, ve filmu se předchozí kapitoly přeskakují a hrdina je na této cestě doprovázen Profesorem a Spisovatelem.
V knize vše skončí dobře, i přes celkovou atmosféru duševní vyprahlosti jejích hrdinů si tajemná koule z hlubin duše hlavní postavy najde to nejlepší - přeje si zdánlivě fádní „všechno dobré všem a dostatek“, na rozdíl od filmu, kde je hlavní postava pouhým průvodcem dvou expertů (vědecké elity národa), ze kterých ve finále strastiplné cesty nevypadne přání žádné (jeden se ji dokonce pokusí zničit).
