Pierre Arditi

Pierre Arditi
Pierre Arditi
	Pierre Arditi v roce 2009
Narození	1. prosince 1944 (79 let) ; Paříž, Francie
Aktivní roky	1967–dodnes
Choť	Florence Giorgetti (1968–1979); Évelyne Bouix (od 2010)
Rodiče	Georges Arditi
Příbuzní	Catherine Arditi, Danièle Arditi a Rachel Arditi (sourozenci)
César
	Nejlepší herec; 1994 – Smoking/No Smoking; Nejlepší herec ve vedlejší roli ; 1987 – Mélo
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Arditi (* 1. prosince 1944 Paříž) je francouzský divadelní a filmový herec, dvojnásobný držitel ceny César, držitel Molièrovy ceny a rytíř Řádu čestné legie.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl malíř Georges Arditi, matka byla Belgičanka. Jeho sestrou jeho herečka Catherine Arditi. Jeho kmotrem byl lékař Georges Canetti, sefardský Žid. Arditi sám sebe označuje jako „ateistického Žida“.^[1]

Jeho nástup na divadelní scénu byl pozvolný. K herectví ho promluvila jeho sestra Catherine. Trvalo mu delší dobu, pokud na jevišti nabyl potřebnou jistotu. Přesto se ale postupně vypracoval na jednoho z nejpřednějších francouzských divadelních herců.

V začátcích filmové kariéry hodně spolupracoval s režisérem Alainem Resnaisem. Společně s Andrém Dussollierem a Sabine Azémou patřil k jeho oblíbeným hercům.

V roce 1987 získal svého prvního Césara za vedlejší roli ve filmu Mélo. V roce 1994 obdržel ocenění v hlavní kategorii za roli ve filmu Smoking/No Smoking. Oba filmy byly také výsledkem spolupráce s Resnaisem.

Kromě filmového herectví celý život také hodně vystupuje v divadle a často spolupracuje s televizí. Stejně tak se věnuje dabingu. Známým je zejména jeho dabování herce Christophera Reeva.

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Celovečerní filmy[editovat | editovat zdroj]

1978: Pán prstenů (The Lord of the Rings, The), režie Ralph Bakshi
1980: Můj strýček z Ameriky (Mon oncle d'Amérique), režie Alain Resnais
1983: Život je román (La Vie est un roman), režie Alain Resnais
1984: Láska až za hrob (L'Amour à mort), režie Alain Resnais
1986: Mélo (Mélo), režie Alain Resnais
1987: Agent trouble (Agent trouble), režie Jean-Pierre Mocky
1989: Rozchod po francouzsku (Vanille fraise), režie Gérard Oury
1993: Smoking/No Smoking (Smoking/No Smoking), režie Alain Resnais
1993: Malá apokalypsa (La Petite apocalypse), režie Costa-Gavras
1995: Husar na střeše (Le Hussard sur le toit), režie Jean-Paul Rappeneau
1996: Rozmary řeky (Les Caprices d'un fleuve), režie Bernard Giraudeau
1996: Rošťák Beaumarchais (Beaumarchais, l'insolent), režie Edouard Molinaro
1997: Stará známá písnička (On connaît la chanson), režie Alain Resnais
2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
2004: Když mi bylo poprvé dvacet (La Première fois que j'ai eu 20 ans), režie Lorraine Levy
2005: Odvaha milovat (Le Courage d'aimer), režie Claude Lelouch
2005: Jeden zůstává, druhý odchází (L'Un reste, l'autre part), režie Claude Berri
2006: Zbloudilá srdce (Coeurs), režie Alain Resnais
2006: Velký apartmán (Le Grand appartement), režie Pascal Thomas
2009: Společenská pravidla (Le Code a changé), režie Danièle Thompson
2010: Hlava na hlavě (Ensemble c'est trop), režie Léa Fazer
2012: Ještě jste nic neviděli (Vous n'avez encore rien vu), režie Alain Resnais a Bruno Podalydès
2015: Sladký útěk (Comme un avion), režie Bruno Podalydès
2017: Pan a paní Adelmanovi (Monsieur et Madame Adelman), režie Nicolas Bedos
2019: Tenkrát podruhé (La Belle Époque), režie Nicolas Bedos

Televize[editovat | editovat zdroj]

1988: Palace (Palace), televizní film, režie Germinal Tenas
1995: Dreyfusova aféra (L'affaire Dreyfus), televizní seriál, režie Yves Boisset
1998: Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte Cristo), televizní film, režie Josée Dayan
2010: Le Grand restaurant (Le Grand restaurant), televizní film, režie Gérard Pullicino

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

César[editovat | editovat zdroj]

1987: César pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za film Mélo
1994: César pro nejlepšího herce za film Smoking/No Smoking

Molièrova cena[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

1987: Molièrova cena pro herce ve vedlejší roli za představení La Répétition ou l'Amour puni

Nominace

1995: Molièrova cena pro herce za představení « Art »
1999: Molièrova cena pro herce za představení Rêver peut-être
2002: Molièrova cena pro herce za představení L'École des femmes

Jiná ocenění[editovat | editovat zdroj]

1987: cena 7 d'or pro nejlepšího herce za televizní film Le Parfait Amour
2002: rytíř Řádu čestné legie
2007: nositel Národního řádu za zásluhy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Rozhovor s Pierrem Arditim, autor Olivier Barrot, vydání À voix nue deníku France Culture, 13. květen 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Arditi na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre Arditi
Pierre Arditi v Česko-Slovenské filmové databázi
Pierre Arditi na Kinoboxu
Pierre Arditi v Internet Movie Database (anglicky)
Pierre Arditi v databázi AlloCiné (francouzsky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Rozhovor s Pierrem Arditim, autor Olivier Barrot, vydání À voix nue deníku France Culture, 13. květen 2013

[1]

Držitelé Césara pro nejlepšího herce

1976–1979	1976 Philippe Noiret (Stará puška) • 1977 Michel Galabru (Soudce a vrah) • 1978 Jean Rochefort (Krab bubeník) • 1979 Michel Serrault (Klec bláznů)

1980–1989	1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)

1990–1999	1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 Daniel Auteuil (Dívka na mostě) • 2001 Sergi López (Harry to s vámi myslí dobře) • 2002 Michel Bouquet (Comment j'ai tué mon père) • 2003 Adrien Brody (Pianista) • 2004 Omar Sharif (Můj učitel Ibrahim) • 2005 Mathieu Amalric (Králové a královna) • 2006 Michel Bouquet (Le Promeneur du Champ-de-Mars) • 2007 François Cluzet (Nikomu to neříkej) • 2008 Mathieu Amalric (Skafandr a motýl) • 2009 Vincent Cassel (Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog)

2010–2019	2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)

2020–dodnes	2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction)

Držitelé Césara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli

1976–1979	1976 Jean Rochefort (Ať začne slavnost...) • 1977 Claude Brasseur (Záletník) • 1978 Jacques Dufilho (Krab bubeník) • 1979 Jacques Villeret (Robert a Robert)

1980–1989	1980 Jean Bouise (Hlavička) • 1981 Jacques Dufilho (Špatný syn) • 1982 Guy Marchand (Svědek) • 1983 Jean Carmet (Bídníci) • 1984 Richard Anconina (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Richard Bohringer (Zúčtování) • 1986 Michel Boujenah (Tři muži a nemluvně) • 1987 Pierre Arditi (Mélo) • 1988 Jean-Claude Brialy (Les Innocents) • 1989 Patrick Chesnais (Předčitatelka)

1990–1999	1990 Robert Hirsch (Hiver 54, l'abbé Pierre) • 1991 Jacques Weber (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jean Carmet (Děkuji, živote) • 1993 André Dussollier (Srdce v zimě) • 1994 Fabrice Luchini (Tout ça... pour ça!) • 1995 Jean-Hugues Anglade (Královna Margot) • 1996 Eddy Mitchell (Le bonheur est dans le pré) • 1997 Jean-Pierre Darroussin (Rodinný průvan) • 1998 Jean-Pierre Bacri (Stará známá písnička) • 1999 Daniel Prévost (Blbec k večeři)

2000–2009	2000 François Berléand (Můj malý podnik) • 2001 Gérard Lanvin (Někdo to rád jinak) • 2002 André Dussollier (Důstojnický pokoj) • 2003 Bernard Le Coq (Se souvenir des belles choses) • 2004 Darry Cowl (Na ústa ne) • 2005 Clovis Cornillac (Lži a zrady) • 2006 Niels Arestrup (Tlukot mého srdce se zastavil) • 2007 Kad Merad (Neboj, jsem v pořádku) • 2008 Sami Bouajila (Svědci) • 2009 Jean-Paul Roussillon (Vánoční příběh)

2010–2019	2010 Niels Arestrup (Prorok) • 2011 Michael Lonsdale (O bozích a lidech) • 2012 Michel Blanc (Ministr) • 2013 Guillaume de Tonquédec (Jméno) • 2014 Niels Arestrup (Zamini) • 2015 Reda Kateb (Hippocrate) • 2016 Benoît Magimel (Hlavu vzhůru!) • 2017 James Thierrée (Monsieur Chocolat)• 2018 Antoine Reinartz (120 BPM) • 2019 Philippe Katerine (Utop se, nebo plav)

2020–dodnes	2020 Swann Arlaud (Chvála Bohu) • 2021 Nicolas Marié (Sbohem, blbci!) • 2022 Vincent Lacoste (Ztracené iluze) • 2023 Bouli Lanners (Noc 12.)