Někdo to rád jinak
| Někdo to rád jinak | |
|---|---|
| Původní název | Le Goût des autres |
| Země původu |  Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 112 min |
| Žánr | komediální drama |
| Scénář | Agnès Jaoui Jean Bacri |
| Režie | Agnès Jaoui |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Agnès Jaoui Jean Bacri Anne Alvaro Alain Chabat Gérard Lanvin … více na Wikidatech |
| Produkce | Christian Bérard Charles Gassot |
| Hudba | Jean-Charles Jarrel |
| Kamera | Laurent Dailland |
| Kostýmy | Jackie Budin |
| Střih | Hervé de Luze |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 2000 |
| Produkční společnosti | Téléma Les Films A4 France 2 Cinéma |
| Distribuce | Pathé Distribution |
| Tržby | 23,6 mil. $ |
| Ocenění | Evropské filmové ceny za nejlepší scénář (2000) César pro nejlepší herečku ve vedlejší roli |
| Někdo to rád jinak na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Někdo to rád jinak (v originále Le Goût des autres) je francouzský hraný film z roku 2000, který režírovala Agnès Jaoui podle vlastního scénáře. Film získal několik cen, včetně čtyř Césarů, a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Snímek měl světovou premiéru 1. března 2000.[1]
Děj[editovat | editovat zdroj]
V Rouenu podnikatel Jean-Jacques Castella dostane k dispozici bodyguarda Francka kvůli velké smlouvě, kterou musí podepsat s íránskými podnikateli. Jeho společník Weber po něm také vyžaduje, aby chodil na hodiny angličtiny. Castella bez zájmu odmítne učitelku hned na první lekci.
Jednoho večera Jean-Jacques s manželkou Angélique navštíví představení Bérénice, ve kterém hraje vedlejší roli Virginie, jejich neteř. Mezitím Franck čeká v zákulisí a seznámí se s dívkou Manie. Jean-Jacques, který se zpočátku nudí, je zaujat výkonem hlavní aktérky, kterou je jeho učitelka angličtiny Clara Devaux. Po představení Clara a její přátelé povečeří v baru, kde pracuje Manie.
Jean-Jacques se rozhodne pokračovat v hodinách angličtiny, aby se sblížil s Clarou. Z Francka a Manie se stanou milenci. Jejich vztah je však bouřlivý, protože Franck jako bývalý policista nesouhlasí s tím, že Manie prodává marihuanu, aby si navýšila svůj příjem. Castella se snaží zalíbit Clare a tak se sblíží s hereckou skupinou. Antoine, nejlepší přítel Clary si však z manažera dělá legraci z nedostatku jeho kulturního rozhledu. O několik dní později jde Jean-Jacques na vernisáž výstavy obrazů Benoîta, Antoinova společníka. Jedno z pláten se mu líbí, tak ho koupí a rozhodne se, že u Benoîta objedná fresku na fasádu svého podniku.
Jean-Jacques po čase vyzná Claře lásku. Ta mu dá ale najevo, že jeho city nesdílí, a rozhodnou se přerušit výuku angličtiny. Jean-Jacques upadá do deprese, opouští svou společnost k Weberovu velkému zoufalství a nakonec opustí i Angélique. Clara připravuje novou hru. Není ráda, když se dozví, že Antoine je stále v kontaktu s Jean-Jacquesem. Cítí, že využívá Castelliných citů k ní, aby ho přiměl financovat Benoîtovu práci. Avšak zjistí, že se Castella skutečně otevřel uměleckému světu, který do té doby neznal.
Clara si pak postupně uvědomuje, že i ona něco cítí k Jean-Jacquesovi. Protože ten už podepsal smlouvu s Íránci, Franckova služba končí a Franck odjíždí z města bez Manie, protože jejich vztah považuje za neživotaschopný. Clara pozve Castellu na premiéru své nové hry Heda Gablerová.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Anne Alvaro | Clara Devaux |
| Jean-Pierre Bacri | Jean-Jacques Castella |
| Alain Chabat | Bruno Deschamps, řidič Castelly |
| Agnès Jaoui | servírka Manie |
| Gérard Lanvin | Franck Moreno, Castellův bodygard |
| Christiane Millet | Angélique Castella |
| Wladimir Yordanoff | Antoine |
| Anne Le Ny | kostymérka Valérie |
| Brigitte Catillon | Béatrice Castella |
| Raphaël Defour | Benoît |
| Xavier de Guillebon | Weber |
| Camille Andraca | Camille, dcera Béatrice |
| Céline Arnaud | Virginie Giraud |
| Robert Bacri | otec Castelly |
| Marie-Agnès Brigot | sekretářka Castelly |
| Michel Caccia | malíř |
| Désir Carré | chodec |
| Scali Delpeyrat | kolega Clary |
| Sam Karmann | režisér |
| Jean-Pierre Darroussin | divák v divadle |
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Na 26. ročníku udílení Césarů byl film nominován v devíti kategoriích a vyhrál čtyři, včetně nejlepšího filmu a nejlepšího scénáře. Získal také Donatellova Davida za nejlepší zahraniční film, cenu Lumière za nejlepší film a Zlatou hvězdu za nejlepší film. Film byl také nominován na Oscara za cizojazyčný film.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Le Goût des autres na francouzské Wikipedii.
- ↑ Le Goût des autres (2000): Release Info [online]. IMDb [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. (anglicky)