Tančírna (film)
| Tančírna | |
|---|---|
| Původní název | Le Bal |
| Země původu |  Francie Itálie Alžírsko Argentina |
| Jazyk | norština |
| Délka | 110 min |
| Žánry | filmový muzikál historický film filmové drama |
| Scénář | Ruggero Maccari Furio Scarpelli Ettore Scola Jean Penchenat |
| Režie | Ettore Scola |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Francesco De Rosa Rossana Di Lorenzo Monica Scattini Marc Berman Geneviève Rey-Penchenat … více na Wikidatech |
| Produkce | Mohammed Lakhdar-Hamina Giorgio Silvagni |
| Hudba | Vladimir Cosma |
| Kamera | Ricardo Aronovich |
| Kostýmy | Ezio Altieri |
| Střih | Raimondo Crociani |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 21. prosince 1983[1] |
| Ocenění | Cena Davida di Donatello za nejlepší film |
| Tančírna na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tančírna (francouzsky Le Bal, italsky Ballando ballando) je francouzsko-italsko-alžírský hraný film z roku 1983, který režíroval Ettore Scola. Ve filmu nejsou žádné dialogy; děj se odehrává pouze v prostoru tančírny v průběhu několika desetiletí.
Děj[editovat | editovat zdroj]
Celý děj se odehrává v polopodzemním tanečním sále v Paříži. Skládá se z rámcového vyprávění zasazeného do současnosti a sedmi flashbacků, z nichž každý zachycuje období 20. století. Každý flashback končí momentkou, která vede (jako fotografie nad barem) k dalšímu flashbacku. Hrají vždy stejní herci/tanečníci, kteří ztvárňují různé postavy.
- 1983
Do ještě zavřené restaurace vchází starý číšník a provádí nezbytné přípravy. Na pódium postupně vstupuje devět žen za doprovodu skladby J'attendrai, společně pak jedenáct mužů při písni What Now My Love. Kapela začíná hrát a společnost tančí. Zatímco číšník nalévá kávu, začíná první flashback:
- 1936
Lidová fronta vyhrála volby a její příznivci slaví. Zatímco společnost tančí valse musette, do baru vstupuje vychloubačný boháč se svou svátečně oblečenou manželkou. Žena se nechá políbit tanečníkem (oblečený jako Jean Gabin v Pépé le Moko); její manžel se nejprve pokusí užít kokain a později spáchat sebevraždu. Tanečník ho zastaví a pár opustí bar. Poté do baru vchází zástupce politické pravice, proti čemuž tanečníci protestují.
- 1940
Probíhá bitva o Francii. Během náletu hledá několik lidí útočiště v restauraci. Když zazní konec náletu, většina z nich se vrátí ven; jen mladý pár jí talíř špaget.
- 1944
Taneční společnost se skládá téměř výhradně z žen, které vzpomínají na své muže na frontě. Jedna utápí své smutky v alkoholu. Zatímco rádio hraje We Gonna Hang Out the Washing on the Siegfried Line (ve francouzské verzi), do baru vstupuje francouzský kolaborant a důstojník Wehrmachtu. Rychle přepnou na německý kanál s písní Lili Marleen. Spolupracovník, který nemůže najít pro důstojníka partnerku, s ním nakonec sám tančí. Náhle se rozezní zvony míru a důstojník prchá. Druhá světová válka ve Francii právě skončila.
- 1945
Společnost slaví konec války s muži, kteří se vrátili domů. Bývalý kolaborant je obklopen davem, takže nemůže uniknout. Scéna náhle znovu zvážní, když se objeví jednonohý invalida, ale i on se přidá k tanečníkům.
- 1946
Do Paříže proniká americká kultura. Zatímco hraje hit Glenna Millera In the Mood, číšník zkouší novou Coca-Colu a společnost zkouší nový tanec swing. Bývalý kolaborant přivede do baru dva GI; jeden má trubku a hraje La vie en rose. Kolaborant tajně prodává zboží na černém trhu tanečníkům.
- 1956
Zatímco hraje mexické combo, společnost nejprve tančí sambu a poté tango. Do baru vstupuje skupina chuligánů a tančí rock and roll. V Africe zuří alžírská válka; statný Francouz vezme alžírského tanečníka na záchod, kde ho zbije. Komisař, který se pak objeví (připomíná Jeana Gabina jako komisaře Maigreta), omylem zatkne krvácejícího Severoafričana.
- 1968
Během studentských nepokojů, po pouliční rvačce, demonstranti prchají do neosvětleného tanečního sálu, kde tančí na Michelle od Beatles.
- 1983
Návrat do současnosti. Společnost přestává tančit; postupně jeden po druhém opouštějí tančírnu. Číšník probudí krátkozrakou dámu, která si myslí, že je konečně požádána o tanec. Uvědomí si svou chybu a jde také domů. Film končí s vypnutými světly.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Étienne Guichard | mladý profesor |
| Régis Bouquet | majitel tančírny |
| Francesco De Rosa | mladý číšník |
| Arnault LeCarpentier | student |
| Liliane Delval | studentka |
| Danielle Rochard | dívka |
| Nani Noël | šťastná dívka |
| Aziz Arbia | alžírský tanečník |
| Marc Berman | hudebník |
| Geneviève Rey-Penchenat | hudebnice |
| Michel van Speybroeck | krásný tanečník |
| Rossana Di Lorenzo | dáma na večer |
| Michel Toty | dělník |
| Raymonde Heudeline | dělnice |
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Oscar: nominace v kategorii nejlepší cizojazyčný film
- César: ocenění v kategoriích nejlepší film (společně s Našim láskám), nejlepší režie a nejlepší filmová hudba; nominace v kategorii nejlepší kamera
- Berlinale: Stříbrný medvěd za nejlepší režii (Ettore Scola)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Le Bal (1983): Release Info [online]. IMDb [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky)