Serge Gainsbourg: Heroický život

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Serge Gainsbourg: Heroický život
Původní názevGainsbourg (Vie héroïque)
Země původuFrancieFrancie Francie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Jazykyfrancouzština, angličtina a ruština
Délka135 min
Žánryživotopisný film
filmový muzikál
filmové drama
ScénářJoann Sfar
RežieJoann Sfar
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleLucy Gordon
Laetitia Casta
Doug Jones
Anna Mouglalisová
Mylène Jampanoï
… více na Wikidatech
ProdukceMarc du Pontavice
Didier Lupfer
HudbaSerge Gainsbourg
KameraGuillaume Schiffman
StřihMaryline Monthieux
ZvukDaniel Sobrino
Jean Goudier
Výroba a distribuce
PremiéraFrancie 20. ledna 2010
Česká premiéraČesko 22. dubna 2010
Produkční společnostUniversal Studios
DistribuceUniversal Studios
Netflix
Česká distribuceH.C.E.
Rozpočet14 000 000
Přístupnostod 12 let
OceněníCésar pro nejlepší filmový debut
Serge Gainsbourg: Heroický život na ČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Serge Gainsbourg: Heroický život (v originále Gainsbourg (vie héroïque)) je francouzský životopisný film pojednávající o Serge Gainsbourgovi, kterého zde hraje Éric Elmosnino. Vedle něj se ve filmu objevují Lucy Gordon (Jane Birkinová), Laetitia Casta (Brigitte Bardotová), Anna Mouglalis (Juliette Gréco) nebo Sara Forestier (France Gall).[1] Ve Francii měl film premiéru 20. ledna 2010. V českých kinech se film objevil 22. dubna 2010.

Film vychází z původního Sfarova komiksu a získal tři filmové ceny César (v kategoriích nejlepší herec, nejlepší filmový debut a nejlepší zvuk).

Film je věnován herečce Lucy Gordon, představitelce Jane Birkin, která před premiérou filmu spáchala sebevraždu.

O filmu[editovat | editovat zdroj]

Film sleduje život kontroverzního hudebníka Serge Gainsbourga. Věnuje se zejména jeho dětství v nacisty okupované Francii, jeho vzestupu ke slávě, milostným poměrům s Juliette Gréco, Brigitte Bardotovou a Jane Birkin (mimo jiné pojednává o písni Je t'aime moi non plus[2]), i pozdějším experimenty s reggae na Jamajce. Zahrnuje také několik fantaskních prvků, jako postavu „Ksichta“, loutkovou karikaturu Gainsbourga, která v klíčových okamžicích Gainsbourgova života působí jako jeho svědomí (nebo černé svědomí).[3] Film také obsahuje mnoho slavných Gainsbourgových písní, které tvoří soundtrack k filmu a často také posouvají děj.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Éric Elmosnino Serge Gainsbourg a hlas „Ksichtu“
Lucy Gordon Jane Birkinová
Laetitia Casta Brigitte Bardotová
Doug Jones „Ksicht“, Gainsbourgův dvojník
Anna Mouglalis Juliette Gréco
Mylène Jampanoï Bambou
Sara Forestier France Gall
Kacey Mottet-Klein Lucien (Serge Gainsbourg jako dítě)
Răzvan Vasilescu Joseph Ginsburg (otec Serge Gainsbourga)
Dinara Droukarova Olga Ginsburg (matka Serge Gainsbourga)
Philippe Katerine Boris Vian
Deborah Grall Lise Levitzky
Yolande Moreau Fréhel
Ophélia Kolb modelka
Claude Chabrol Gainsbourgův hudební producent
François Morel ředitel internátu
Philippe Duquesne Lucky Sarcelles
Angelo Debarre kytarista
Grégory Gadebois Phyphy
Alice Carel Judith
Joann Sfar Georges Brassens
Orphée Silard Liliane Ginsburg, Charlotte Gainsbourg
Lucile Vezier Jacqueline Ginsburg, Kate Barry
Le Quatuor Les Frères Jacques
Roger Mollien Robert Gall, otec France Gall
Chilly Gonzales klavírista
Jacqueline Staup
Caroline Tillette

Vznik filmu[editovat | editovat zdroj]

Sfar na filmu začal pracovat s Charlotte Gainsbourgovou, která měla ztvárnit roli svého otce. Ale Gainsbourgová se nakonec role vzdala a našla hereckého představitele Gainsbourga. Natáčení filmu mělo původně začít v září 2008, nakonec však bylo posunuto na leden 2009 kvůli neshodám Gainsbourgovy rodiny se scénářem filmu.

Natáčení probíhalo 13 týdnů (od poloviny ledna do dubna 2009). Interiéry se točily ve studiu Épinay, exteriéry v Paříži (např. na Montmartru, Cité internationale universitaire de Paris, Quai de Montebello a dalších místech), dále v departmentech Val-d'Oise a Pas-de-Calais.

Sfar záměrně nedělal dokumentární rekonstrukci Gainsbourgova života a vycházel ze svého vlastního komiksu.[4] O Gainsbourgovi prohlásil: „Nezajímá mě pravda o Gainsbourgovi, nýbrž jeho lži“.[5] Tato věta se objevuje i v závěrečných titulcích filmu.

Sebevražda Lucy Gordon[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. května 2009 byla herečka Lucy Gordon (filmová představitelka Jane Birkin) nalezena oběšená ve svém pařížském bytě, dva dny před svými 29. narozeninami.[6]

Sfar ji film v závěrečných titulcích věnoval a věnoval jí vzpomínku: „Byla to křehká noc, bílý guipure a velká dáma ze zlatého papíru, pro polibek na špičkách. Tak jsem viděl tu scénu. Bylo dojemné vidět pouto mezi Lucy a Ericem při scéně prvního polibku. Na Notre-Dame jsme umístili 200kw osvětlení, ale bylo to bílé, se vší krásou bílé, se vší jemností toho, co bílé světlo dokáže na tak zářivém obličeji. A Gainsbourg najednou vychází ze stínu a jde k ní.“

Ocenění a nominace[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Nominace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gainsbourg (vie héroïque) na francouzské Wikipedii a Gainsbourg: A Heroic Life na anglické Wikipedii.

  1. PODSKALSKÁ, Jana. Gainsbourg: trefa do černého. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2010-04-26 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  2. TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Recenze: Pravdivý obraz Serge Gainsbourga na základě lží. ČT24 [online]. Česká televize, 2010-04-21 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  3. FILA, Kamil. Recenze: Serge Gainsbourg hrál žida z plakátu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-04-27 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  4. SEIDL, Tomáš. Autora biografie bohéma a srdcerváče Gainsbourga nezajímala pravda, ale jeho lži. Hospodářské noviny [online]. 2010-04-28 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  5. SPÁČILOVÁ, Mirka. Svedl i Bardotovou, teď se Serge Gainsbourg vrací na filmovém plátně. iDNES.cz [online]. 2010-04-17 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  6. Herečka Lucy Gordon spáchala sebevraždu. Lidové noviny [online]. 2009-05-21 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]