Pavlo Skoropadskyj

Pavlo Petrovyč Skoropadskyj
Pavlo Petrovyč Skoropadskyj
Narození	3.jul. / 15. května 1873greg.; Wiesbaden
Úmrtí	26. dubna 1945 (ve věku 71 let); Metten
Místo pohřbení	Bavorsko
Alma mater	Pážecí sbor
Povolání	voják, politik a diplomat
Ocenění	Řád sv. Anny 2. třídy; Řád sv. Vladimíra 2. třídy; Řád sv. Vladimíra 3. třídy; Řád sv. Jiří 4. třídy; velkokříž Řádu červené orlice; … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	Pravoslavná církev; pravoslaví
Choť	Olexandra Petrivna Skoropadská
Děti	Mariya Skoropadska; Yelyzaveta Skoropadska; Danylo Skoropads‘kyj; Olena Ott-Skoropadska
Rodiče	Petro Ivanovyč Skoropadskyj a Marija Andrejevna Myklaševská
Rod	Skoropadští
Funkce	ukrajinský hejtman (1918)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavlo Skoropadskyj (ukrajinsky Павло Скоропадський; 15. května 1873, Wiesbaden – 26. dubna 1945, Bavorsko) byl ukrajinský politik a vojevůdce, hlava Ukrajinského státu (29. dubna – 14. prosince 1918).

Život[editovat | editovat zdroj]

Pavlo Skoropadskyj – poslední ukrajinský hejtman

Sloužil v ruské carské armádě, zúčastnil se rusko-japonské války 1904–1905. V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1912 se stal generálmajorem.

V období od 29. dubna 1918 do 14. prosince 1918 se ujal vlády v Ukrajinské lidové republice, prohlásil se jejím hejtmanem a republiku změnil na hejtmanát (konstituční monarchií). Ukrajinu okupovala rakouská a německá vojska, čímž zároveň na značnou dobu zastavila invazi bolševiků z východu.

Po porážce Ústředních mocností v první světové válce a odchodu německých vojsk z Ukrajiny byla vláda hejtmana Skoropadského svržená v prosinci Symonem Petljurou za pomocí dobrovolnických oddílů, tzv. Sičových střelců. Pavlo Skoropadskyj byl následně nucen emigrovat do Německa. Zemřel v Bavorsku na následek poranění utrpěných při bombardování.