Pavel Hron (politik)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Hron
Předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ
Ve funkci:
1962 – 1968
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1952 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození10. ledna 1917
Velký Beranov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtíleden 1992 (ve věku 74–75 let)
Alma materVŠ ÚV KSČ
Profesepolitik
OceněníŘád republiky
Řád práce
Řád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Hron (10. ledna 1917[1][2] Velký Beranov[2][3] – 6. ledna 1992[4]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1962–1968 byl předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.


Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původně se jmenoval Karel, ale z neznámých důvodů si později křestní jméno změnil.[4] Od roku 1931 do roku 1945 pracoval nejprve jako pekařský učeň a pekařský dělník v Jihlavě,[2] potom jako horník v Ostravě. Vystudoval střední školu. Už za první republiky byl politicky aktivní. Od roku 1932 byl členem Komsomolu. V roce 1935 vstoupil do KSČ. Za války byl v letech 1944–1945 aktivní v odboji.[3] Byl vedoucím pětičlenné ilegální skupiny, která například rozšiřovala ilegální Rudé právo.[4]

Po válce pracoval v letech 1945–1948 v podniku Západomoravské továrny na sukna a přikrývky v Malém Beranově.[3] V roce 1948 se uvádí jako dělník a předseda MNV, bytem Helenín.[5]

Zastával i četné stranické funkce. V letech 1954–1960 byl vedoucím tajemníkem KSČ v Olomouci, v letech 1960–1962 v Brně. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil na post člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, které v období prosinec 1962 - březen 1968 i předsedal. V roce 1958 mu byl udělen Řád práce, v roce 1967 Řád republiky a roku 1977 Řád Vítězného února.[6][7][8] V letech 1959–1960 studoval na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa.[2]

Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Jihlava. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Vladimír Podborský.[9] Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Olomouc-venkov-Prostějov),[10] ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960)[11] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[12]

Po federalizaci Československa ještě usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[13] Za normalizace působil v letech 1970–1977 jako ředitel Muzea V. I. Lenina v Praze.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pavel Hron [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d BROŽ, Václav - SLUŠNÁ, Oľga. Kdo je kdo v Československu: Biografie žijících osob se stálým bydlištěm v ČSSR. [s.l.]: ČTK, 1969. 341 s. Dostupné online. S. 283. 
  3. ↑ a b c LEWYTZKYJ, Borys - STROYNOWSKI, Juliusz. Who's who in the Socialist Countries. [s.l.]: K. G. Saur Pub., 1978. Dostupné online. S. 228. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Petr Anev, Matěj Bílý (eds): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) A-K ; Nakladatelství Academia, 2018, ISBN 978-80-200-2960-7, str. 475–476
  5. ↑ Rudé právo, 12. 5. 1948, s. 4.
  6. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 528, 534. 
  8. ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 312, s. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SKOŘEPOVÁ, Michaela. Přesvědčeným komunistou po celý život. Osudy předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Pavla Hrona. Paměť a dějiny. Roč. 2018, čís. 3, s. 93–97. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Hron_(politik)&oldid=22052008“