Oxid osmičelý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid osmičelý
Osmium-tetroxide-2D-dimensions.png Osmium-tetroxide-ED-3D-balls-A.png Osmium tetroxide 0.1 gram in ampoule.jpg
Obecné
Systematický název Oxid osmičelý
Anglický název Osmium tetroxide
Německý název Osmiumtetroxid
Sumární vzorec OsO4
Vzhled bílý prášek nebo krystalky (α)
světležlutý prášek nebo krystalky (β)
Identifikace
UN kód UN 2471
Číslo RTECS RN1140000
Vlastnosti
Molární hmotnost 254,23 g/mol
Teplota tání 39,5 °C (α)
40,6 °C (β)
Teplota varu 131,2 °C
Hustota 4,906 g/cm³
Rozpustnost ve vodě 5,26 g/100 ml (0 °C)
5,75 g/100 ml (10 °C)
6,47 g/100 ml (18 °C)
7,24 g/100 ml (25 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
diethylether
tetrachlormethan
250 g/100 ml (20 °C)
aromatické uhlovodíky
Tlak páry 1,02 kPa (20 °C)
Ionizační energie 12,97 eV
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná (α)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −386 kJ/mol (α)
−394 kJ/mol (β)
Entalpie tání ΔHt 38,5 J/g (α)
56,3 J/g (β)
Entalpie varu ΔHv 156 J/g
Standardní molární entropie S° 168 JK-1mol-1 (α)
144 JK-1mol-1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −304 kJ/mol (α)
−305 kJ/mol (β)
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R26/27/28, R34
S-věty S1/2, S7/9, S26, S45

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

H-věty H330 H310 H300 H314
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
1
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid osmičelý (OsO4) je sloučeninou kyslíku s osmiem, které v něm má oxidační číslo VIII. Samotný oxid osmičelý je jedním z pěti doposud známých oxidů s prvkem v nejvyšším oxidačním stavu.

Oxid osmičelý tvoří nažloutlé krystaly, má nízký bod tání, tavenina vře při 140 °C, je zapáchající. Vzniká oxidací osmia volným kyslíkem při teplotách okolo 400 °C. Je kyselinotvorný, při jeho reakci s vodou vzniká kyselina osmičelá. Používá se jako oxidační činidlo při výrobě oxidu osmičitého.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.