Orta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Orta
Orta Isola San Giulio.jpg
Orta (Itálie)
Red pog.png
Rozměry
Rozloha 18,2 km²
Délka 13,4 km
Šířka 2,5 km
Objem 1,24 km³
Povodí 116 km²
Max. hloubka 144 m
Prům. hloubka 70,9 m
Ostatní
Nadm. výška 290 m
Pobřeží 33,5
Odtok vody Strona
Ostrovy Isla San Giulio
Sídla Gozzano
Provincie Verbano-Cusio-Ossola, Novara
Region Piemont
Státy ItálieItálie Itálie

Souřadnice:
Světadíl Evropa

Orta (italsky Lago d’Orta nebo Cusio) je jezero v Piemontu v severní Itálii. Leží západně od Lago Maggiore v provinciích Verbano-Cusio-Ossola a Novara v nadmořské výšce 290 m. Jezero je 13,4 km dlouhé, 2,5 km široké, jeho maximální hloubka je 143 m a má rozlohu 18,2 km².

Pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Klima je mírné a pobřeží je obzvlášť malebné. Na východě je od Lago Maggiore oddělené hřebenem Mottarone a na západě je oddělené horským řetězem od údolí řeky Sésia.

Ostrov[editovat | editovat zdroj]

Na jezeře je malý ostrov, který se jmenuje Isla San Giulio podle řeckého diakona Julia.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Je to jediné severoitalské jezero, které nemá odtok na jih. Na sever z něj odtéká řeka Strona (povodí Lago Maggiore).

Historie a pověsti[editovat | editovat zdroj]

Kraj v okolí jezera byl osídlen již v prehistorických časech kmeny ze střední Evropy Galy a Kelty. Kolonizace Římany byla pomalá a namáhavá a byla dokončena v dobách Římské říše.

Na konci 4. století sem bylo přineseno křesťanství. Řečtí bratři Julius a Julian z Aiginy přišli do kraje a zničili ve shodě s císařem Theodosius všechny pohanské chrámy a zřizovali svoje místní kostely.

Když bylo postaveno 99 kostelů, chtěli postavit stý a v něm uspořádat pohřeb. Julius nechal svého bratra s Gozzanu u jižního břehu jezera a vypravil se na sever. Jeho cílem byl malý neobydlený ostrov na jezeře, kde žili hadi a draci. Rozložil svůj plášť na jezero a dosáhl ostrova, zahnal hady a draky a postavil stý kostel na právě na místě, kde stojí bazilika San Giulio. V roce 392 zde byl pohřben

V roce 575 Langobardi Říši rozdělili na vévodství. Mimulf byl místní vévoda a ten pověřil region ochranou před Franky. Když poté Frankové stejně překročili Simplon byl Mimulf z Agilulfu popraven.

V roce 773 byla Riviéra San Giulio přiděleno biskupovi z Novary.

V roce 957 byl ostrov poprvé dobýván. Císař Otto I. dobýval ostrov, na kterém se nacházela královna Willa, která se vzdala po dvou měsících. Daroval jí život a dovolil dostihnout jejího muže na hradě S. Leo. Během obléhání se na ostrově narodil Guglielmo da Volpiano, pozdější opat z Dijonu.

Přibližně 1000 let zůstala Riviéra San Giulio v majetku biskupů z Novary. Byl téměř jako nezávislý stát s vlastními zákony a vládou biskupy jmenovanými zámeckými pány. Jednotlivé obce měly velkou autonomii.

V roce 1861 byla Riviera přidělena italskému království.

Místa na břehu[editovat | editovat zdroj]

Gozzano, Orta San Giulio, Pettenasco, Omegna, Madonna del Sasso, Pella

Místa v okolí[editovat | editovat zdroj]

Armeno, Ameno, Nonio, Cesara, Arola, Bolzano Novarese

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu