Oldřich Tyl
| Ing. arch. Oldřich Tyl | |
|---|---|
 Oldřich Tyl (okolo r. 1927) | |
| Narození | 10. dubna 1884 Ejpovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. dubna 1939 (ve věku 54 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
| Alma mater | Polytechnika v Praze |
| Povolání | architekt, stavitel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oldřich Tyl, křtěný Oldřich Josef Karel (10. dubna 1884 Ejpovice[1] – 3. dubna 1939 Praha[2]), byl český racionalistický architekt. Mezi jeho nejznámější realizace patří spoluautorství návrhu projektu Veletržního paláce v pražských Holešovicích, ve spolupráci s arch. Josefem Fuchsem.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Ejpovicích nedaleko Plzně v rodině majitele strojního mlýna Josefa Tyla a jeho ženy Karolíny Barbory rodem Vošalíkové z Dýšiny.[1] V letech 1902 až 1909 studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze,[3] kde byl mj. žákem Josefa Schulze. V dalších letech mj. absolvoval šestiletou praxi u stavební firmy Matěje Blechy. První světovou válku strávil jako technický inženýr na italské frontě.[4]
V roce 1922 otevřel vlastní ateliér Tekta a spolu s architekty Ludvíkem Kyselou, Oldřichem Starým a Aloisem Špalkem byl jedním ze zakladatelů časopisu Stavba, jednoho z hlavních orgánů šíření racionalistické architektury v meziválečné Evropě. Byl jedním z autorů manifestu zmíněného časopisu s názvem Náš názor na novou architekturu, publikovaném v č. 3 (1924–1925).
Po nehodě roku 1929, kdy došlo zřícení betonové konstrukce jím navrženého hostelu YWCA, opustil architekturu.
Zemřel 3. dubna 1939 v Praze. Pohřben byl na Šáreckém hřbitově (hrob Š. II I 52).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku byl ovlivněn kubismem a rondokubismem (byty v Nezamyslově ulici v Praze) a neoklasicismem (chirurgické oddělení budovy nemocnice v Rakovníku, 1921–1925), posléze se, ovlivněn Ludwigem Miesem van der Rohe a Martem Stamem, se vyvinul směrem k racionalismu. To se projevilo mj. na jeho projektu sociálního penzionu Záchrana v Praze (1923–1926)[5] a projektu Veletržního paláce v Praze (1926–1928, s arch. Josefem Fuchsem).[6] Ten byl ve své době se svou asymetrickou kompozicí, betonovou konstrukcí a pásovými okny jednou z největších budov v racionalistickém stylu postavených v Evropě.
Tyl ve svých dílech spojoval racionalistický purismus a strohost s jistým klasickým pojetím objemů: ubytovna YWCA v Praze (1926–1928) či obchodní pasáž Černá Růže v Praze (1929–1931). V roce 1927 vyhrál soutěž na realizaci Průmyslové školy Hradec Králové, ale projekt nebyl realizován. Jeho myšlenku plánu ve tvaru Y se třemi křídly však převzali Le Corbusier a Marcel Breuer v jiných projektech. Realizoval také dům pro Charlottu Masarykovou na pražském Žižkově.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oldřich Tyl na španělské Wikipedii.
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Oldřicha Tyla farnost Dýšina
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 87
- ↑ PORTADESIGN.CZ. Publikace. www.fa.cvut.cz [online]. [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Architekt - Tyl Oldřich | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Oldřich Tyl. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ RACKOVÁ, Petr Ryska ,Kateřina. Oldřich Tyl architekt Veletržního paláce. Pražský deník. 2017-09-14. Dostupné online [cit. 2022-12-13].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Tyl na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MIDANT, Jean-Paul. Diccionario Akal de la Arquitectura del siglo XX. Madrid: Akal. 2004. s. 913. ISBN 84-460-1747-4. (španělsky)
- SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1163.
