Obléhání Dunkerque (1944)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obléhání Dunkerque
Konflikt: Druhá světová válka
Českoslovenští tankisté ze samostatné obrněné brigády na konci války v La Panne (Belgie), nedaleko Dunkerque, 1945
Českoslovenští tankisté ze samostatné obrněné brigády na konci války v La Panne (Belgie), nedaleko Dunkerque, 1945
Trvání: 7. října 1944-9. května 1945
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Přístav Dunkerque, severní Francie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Kapitulace přístavu
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Czechoslovakia Československo
Flag of Canada.svg Kanada
Flag of the United Kingdom.svg Spojené království
FRA Francie
SSSR SSSR
Flag of Poland.svg Polsko
Flag of Belgium.svg Belgie
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Velitelé
Czechoslovakia Alois Liška von Wittstadt a později Friedrich Frisius
Síla
Czechoslovakia 4000
6000 spojenci[1]
12 000 mužů
Ztráty
Czechoslovakia 167 mrtvých; 461 raněných a 40 nezvěstných
{{{poznámky}}}
Československý odboj

TarnopolCoulommiersLa Ferté sous JouarreBritánieŠibáaTobrúk (1)Tobrúk (2)Kostel svatých Cyrila a MetodějeSokolovoBitva o KyjevBílá CerekevŽaškovKartoffelernteBanská BystricaDuklaBělehradTetřevDunkerqueJasloZápadní KarpatyLiptovský MikulášOstravaPlzeňPrahaBitva o BřestBitva u Slivice

Obléhání Dunkerque (7. října 19449. května 1945) tvoří nejvýznamnější díl historie Československé samostatné brigády.

Situace před obléháním[editovat | editovat zdroj]

Československá samostatná brigáda, která se vytvořila ve Velké Británii, se přeplavila do Francie 30. srpna 1944, kde však prozatím zůstávala v záloze. Velitel brigády Alois Liška žádal české úřady ve Velké Británii, aby byli českoslovenští vojáci odesláni na frontu a aby brigáda byla doplněna požadovanou technikou. Britská strana se však obávala toho, že brigáda nebude moci nahrazovat vlastní ztráty, proto nechtěla čs. vojáky pověřit úkoly na hlavní frontě. Přesto postupně doplňovala stavy bojové techniky a na přelomu srpna a září 1944 byla přesunuta k francouzskému přístavu Dunkerque, který byl, ač obklíčen, v moci německých vojsk. Kolem města byla vybudovány tři obranné linie, síť plavebních kanálů umožňovala Němcům v případě nutnosti zatopení značné části předpolí. Ve městě se nacházelo dvanáct tisíc příslušníků německých vojsk, z toho tvořili asi 2 tisíce příslušníci Waffen SS.

Obléhání[editovat | editovat zdroj]

Českoslovenští vojáci zaujali 7. října svá obranná postavení a spolu s britskými a francouzskými jednotkami zahájili samotné obléhání. Ještě než se stačili seznámit s okolním terénem, byli nuceni čelit nepřátelskému výpadu. Pokus o noční útok byl odražen, ale 9. října odpoledne vrhli Němci do boje pěchotu a dokázali obsadit některá předsunutá postavení oddílu. Původní linii se podařilo obnovit až následujícího rána za pomoci britských tankistů.

První boj ukázal, že úkol brigády bude skutečně spočívat především v průzkumné činnosti a kontrolování aktivity daleko silnějšího nepřítele. První větší ofenzíva československých jednotek se odehrála 28. října v den státního svátku ČSR. Příslušníci pěchoty podporovaní 2. tankovým praporem provedli útok, při němž nepřítel odepsal ze stavu 50 mrtvých a 14 zajatých. Ještě téhož dne byl proveden druhý útok, při kterém padlo 150 Němců, 6 důstojníků a 350 mužů padlo do zajetí. Československá brigáda měla menší ztráty, celkem při obou akcích padlo 36 mužů, 3 zůstali nezvěstní K úspěchu brigády blahopřál i velitel britské 21. skupiny armád maršál Montgomery.

Provizorní náhrobky padlých československých vojáků u Dunkerque, Francie, 1945

Další bojová akce se uskutečnila 5. listopadu a začala náletem britských letadel, která ničila raketami palebná postavení nepřítele. Po dělostřelecké přípravě vyrazilo na zteč 43 československých tanků s pěchotou. Němci však kladli oproti předchozímu útoku silný odpor. Na několika místech se československým vojákům podařilo dobýt pevnůstky, ovšem tanky uvázly v minových polích a pěchota bez jejich podpory nemohla dokončit úkol. Jednotky se musely stáhnout zpět do svého postavení. Německá vojska ztratila 150 vojáků, dalších 170 bylo zajato. Československé jednotky přišly o 26 mužů, 9 se jich stalo nezvěstných, 59 vojáků bylo raněno. Padlí českoslovenští vojáci z tohoto i jiných střetů z této doby jsou pohřbeni na vojenském hřbitově v Adinkerke.

V dalším průběhu bojů docházelo pouze k nevýznamným akcím, způsobených průzkumnou a hlídkovou činností nebo dělostřeleckými duely. Velení čs. brigády se snažilo působit na nepřítele i psychologicky, když vysílalo z radiostanic relace německým vojákům či nechalo vystřelovat granáty s letáky a dalším propagandistickým materiálem. V důsledku této činnosti se do 19. ledna 1945 vzdalo 669 vojáků a 9 důstojníků. Poslední boje se odehrály v dubnu 1945. V noci ze 4. na 5. duben odrazili čs. tankisté ve spolupráci z francouzskou rotou německý pokus o výpad v západní části perimetru. Ve dnech 9. - 10. dubna podnikl nepřítel nový útok, při kterém se mu podařilo dosáhnout místních úspěchů. 14. dubna zahájili čeští, britští a francouzští vojáci protiútok, avšak tato akce skončila neúspěchem. Boje zde zuřily do 16. dubna, ovšem bez podstatnějších změn.

Konec války[editovat | editovat zdroj]

Protože se válka v Evropě chýlila ke svému konci a americké jednotky dosáhly 18. dubna chebského výběžku, byla oživena myšlenka u uvolnění čs. brigády do bojů v Československu. Nakonec do Čech odjel 23. dubna pouze narychlo sestavený oddíl v čele s pplk. Sítkem, který 1. května vstoupil na území předválečné ČSR a 9. května večer dorazil do Prahy.

9. května 1945 v půl desáté dopoledne podepsal viceadmirál Friedrich Frisius na velitelství brigády kapitulaci tamní posádky. Generálu Liškovi se vzdalo asi 10.500 německých obránců Dunkerque. Nad francouzským přístavem zavlála společně československá a britská vlajka.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jitka Lenková a Václav Pavlík: Nejdůležitější bitvy v Českých dějinách

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.arcig.cz/projekty/historseminar/kuzvart.pdf