Německá gramatika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Německá gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka: flexivní jazyk.
Slovosled
Druh slovosledu: SVO, částečně volný.
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny: všechny členy musí být vyjádřeny.
Člen
Člen určitý: der (mužský), die (ženský), das (střední), die (množné číslo).
Člen neurčitý: ein (mužský), eine (ženský), ein (střední), množné číslo nemá neurčitý člen.
Člen dělivý: není.
Bez členu: vlastní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze.
Podstatná jména
Gramatické kategorie u podstatných jmen: číslo, rod, pád.
Duál: není.
Plurál: dán členem a případně koncovkou nebo změnou v kmeni slova.
Skloňování: pomocí členu, někdy přebírá koncovku.
Slovesa
Gramatické kategorie u sloves: čas, způsob, slovesný rod, osoba, číslo.
Časování: existuje 6 slovesných časů:
Zápor slovesa:
  • pomocí nicht, které stojí vždy za určitým slovesem
  • pomocí zájmena kein, kterým se vyjadřuje zápor u substantiv.
Otázka: obrácením slovosledu na VSO, případně přidáním tázacího zájmena.
Zvratná slovesa: pomocí zájmene sich, které se skloňuje podle osoby a čísla.
Přídavná jména
Skloňování: pomocí členu nebo koncovky.
Stupňování: 3 stupně – pozitiv (bez koncovky), komparativ (koncovka -er), superlativ (koncovka -este).
Příslovce
Stupňování: podobné jako stupňování adjektiv.

komparativ (koncovka -er), superlativ (koncovka -(e)ste a předložka am).

Tvoření: mají buď tvar adjektiva, nebo mají svůj vlastní tvar.
Zájmena
Skloňování osobních zájmen: mají 4 pády.
Přivlastňovací zájmena: mají samostatné tvary.
Číslovky
Skloňování číslovek: základní nesklonné, řadové se skloňují jako adjektiva.
Tvorba číslovek řadových: ze základních pomocí koncovky -te nebo -ste.
Zvláštnosti
Zvláštnosti gramatiky: podstatná jména jsou psána s velkým písmenem.

Tento článek popisuje některá základní pravidla gramatiky německého jazyka.

Obsah

Podstatná jména[editovat | editovat zdroj]

Píšeme vždy velké počáteční písmeno. V textu používáme členy, ne však vždy. Množné číslo se tvoří pomocí členu die, někdy pomocí přehlásky, či koncovky. Skloňování probíhá hlavně pomocí členu. Němčina zná čtyři pády: 1. pád nominativ, 2. pád genitiv, 3. pád dativ, 4. pád akuzativ. Místo českého 5. pádu se používá 1. pád, místo českého 6. a 7. pádu se používá zpravidla jméno s předložkou s 2., 3. nebo 4. pádem (výjimečně bezpředložkový 2., 3. nebo 4. pád).

Členy substantiv[editovat | editovat zdroj]

Členy určité[editovat | editovat zdroj]

Členy určité používáme pro označení konkrétní věci, které známe. Tedy pro konkrétního muže použijeme der Mann, pro neurčitého („nějakého“) muže použijeme ein Mann.

jednotné číslo množné číslo
rod mužský ženský střední
1. pád Der Die Das Die
2. pád Des Der Des Der
3. pád Dem Der Dem Den
4. pád Den Die Das Die

Členy neurčité[editovat | editovat zdroj]

jednotné číslo
rod mužský ženský střední
1. pád(Nominatív) Ein Eine Ein
2. pád(Genitív) Eines Einer Eines
3. pád(Datív) Einem Einer Einem
4. pád(Akuzatív) Einen Eine Ein

V množném čísle není neurčitý člen používán, v tomto případě se používá podstatné jméno bez členu.

Přídavná jména[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména mohou ve větě být v přívlastku nebo v přísudku. Německá adjektiva se skloňují pouze, pokud jsou v přívlastku. Na rozdíl od češtiny nejsou v německém jazyce přivlastňovací přídavná jména. Místo nich se využívá 2. pádu podstatných jmen (die Kleidung des Vaters – otcovo oblečení).

Přídavná jména v přísudku[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména, která jsou v přísudku – po slovese sein – nemají žádnou koncovku a jsou tedy ve stejném tvaru pro všechny rody i čísla.

  • Du bist fleißig. – Ty jsi pilný/á/é.
  • Sie ist fleißig. – Ona je pilná.

Přídavná jména v přívlastku[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména, která se pojí s podstatným jménem, jsou ohýbána podle jeho rodu a čísla.

Skloňování přídavných jmen po členu určitém[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména po určitém členu a zájmenech dieser a jeder mají pouze koncovky -e a -en. Koncovka -e se vyskytuje jen v 1. pádě všech rodů jednotného čísla a ve 4. pádě ženského a středního rodu také jednotného čísla.

jednotné číslo
rod mužský ženský střední
1. pád -e der junge Freund – mladý přítel -e die junge Mutter – mladá matka -e das junge Mädchen - mladá dívka
2. pád -en des jungen Freund(e)s -en der jungen Mutter -en des jungen Mädchens
3. pád -en dem jungen Freund -en der jungen Mutter -en dem jungen Mädchen
4. pád -en den jungen Freund -e die junge Mutter -e das junge Mädchen
množné číslo
1. pád -en die jungen Freunde, Mütter, Mädchen – mladí/é přátelé, matky, dívky
2. pád -en der jungen Freunde, Mütter, Mädchen
3. pád -en den jungen Freunden, Müttern, Mädchen
4. pád -en die jungen Freunde, Mütter, Mädchen

Skloňování přídavných jmen po členu neurčitém[editovat | editovat zdroj]

Po neurčitém členu jsou koncovky přídavného jména -er, -e, -es v 1. pádě všech rodů a ve 4. pádě rodu ženského a středního. V ostatních pádech je koncovka -en.

jednotné číslo
rod mužský ženský střední
1. pád -er ein junger Freund – mladý přítel -e eine junge Mutter – mladá matka -es ein junges Mädchen – mladá dívka
2. pád -en eines jungen Freund(e)s -en einer jungen Mutter -en eines jungen Mädchens
3. pád -en einem jungen Freund -en einer jungen Mutter -en einem jungen Mädchen
4. pád -en einen jungen Freund -e eine junge Mutter -es ein junges Mädchen

Skloňování přídavných jmen v množném čísle bez členu[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména v množném čísle s podstatným bez určitého členu (tedy bez členu) mají koncovky členu určitého -e, -er, -en, -e.

množné číslo
1. pád -e junge Freunde, Mütter, Mädchen – mladí/é přátelé, matky, dívky
2. pád -er junger Freunde, Mütter, Mädchen
3. pád -en jungen Freunden, Müttern, Mädchen
4. pád -e junge Freunde, Mütter, Mädchen

Skloňování přídavných jmen v jednotném čísle bez členu[editovat | editovat zdroj]

Přídavná jména v jednotném čísle bez členu mají koncovky podobně jako člen určitý, kromě 2. pádu mužského a středního rodu, kde je koncovka -en.

jednotné číslo
rod mužský ženský střední
1. pád -er guter Käse – dobrý sýr -e gute Milch – dobré mléko -es gutes Bier – dobré pivo
2. pád -en guten Käses -er guter Milch -en guten Bier(e)s
3. pád -em gutem Käse -er guter Milch -em gutem Bier
4. pád -en guten Käse -e gute Milch -es gutes Bier

Stupňování[editovat | editovat zdroj]

  • 1. st. klein (malý);
  • 2. st. kleiner (menší) – tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky er;
  • 3. st. der/die/das kleinste (nejmenší) – tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky (e)ste.

Řada přídavných jmen se skloňuje nepravidelně:

  • 1. st. hoch (vysoký),
  • 2. st. höher (vyšší),
  • 3. st. der/die/das höchste (nejvyšší).

Zájmena[editovat | editovat zdroj]

Osobní zájmena[editovat | editovat zdroj]

Osobní zájmena se podobně jako v češtině liší podle osoby a čísla. Ve 3. osobě jednotného čísla se zájmena rozlišují také podle rodu. Na rozdíl od češtiny je pro 3. osobu množného čísla pouze jeden tvar sie. Dalším rozdílem je, že němčina pro vykání jedné nebo více osobám používá 3. osobu množného čísla, která se vždy zapisuje velkým počátečním písmenem (Sie). V němčině se tedy místo vykání používá onikání.

Skloňování osobních zájmen
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. 2. os. 3. os. 1. os. 2. os. 3. os. Vyk.
překlad ty on ona ono my vy oni/y/a Vy
1. pád ich du er sie es wir ihr sie Sie
2. pád meiner deiner seiner ihrer seiner unser euer ihrer Ihrer
3. pád mir dir ihm ihr ihm uns euch ihnen Ihnen
4. pád mich dich ihn sie es uns euch sie Sie

Přivlastňovací zájmena[editovat | editovat zdroj]

Tvary přivlastňovacích zájmen závisí na osobě, které přivlastňujeme, na rodě a pádě jména, ke kterému se zájmeno váže. Přivlastňovací zájmena se skloňují v jednotném čísle jako člen neurčitý (např.: rod mužský pro 1. os. – 1. p. mein, 2. p. meines, 3. p. meinem, 4. p. meinen atd.). V množném čísle se skloňují jako člen určitý (např.: pro 1. os. – 1. p. meine, 2. p. meiner, 3. p. meinen, 4. p. meine atd.). Při použití přivlastňovacího zájmene se vynechává člen. Stejně jako je tomu u osobních zájmen, pro vykání se používá zájmeno 3. osoby jednotného čísla, které se zapisuje vždy velkým počátečním písmenem (Ihr).

Přivlastňovací zájmena v 1. pádě pro muž., žen. a stř. rod
Jednotné číslo Množné číslo
1. os. mein, meine, mein můj, má, mé unser, unsere, unser náš, naše
2. os. dein, deine, dein tvůj, tvá, tvé euer, eure, euer váš, vaše
3. os. sein, seine, sein jeho ihr, ihre, ihr jejich
3. os. ihr, ihre, ihr její Ihr, Ihre, Ihr Váš, Vaše
3. os. sein, seine, sein jeho

Tázací zájmena[editovat | editovat zdroj]

  • Wer? – Kdo?
  • Was? – Co?
1. pád wer was
2. pád wessen
3. pád wem
4. pád wen was

Po zájmenu wessen následuje podstatné jméno bez členu.

  • Wessen Buch ist das? – Čí je ta kniha?
  • Wem hast du es gesagt? – Komu jsi to řekl?

Zájmeno welcher, welche, welches (který, která, které) se skloňuje v obou číslech jako člen určitý. Tímto zájmenem vybíráme z určitého počtu. U zájmena was für ein (jaký) se skloňuje pouze neurčitý člen. Před látkovými jmény a v množném čísle je tvar bez neurčitého členu was für. Zájmenem was für ein se ptáme na vlastnosti. Zájmenem wie (jaký) se ptáme na přídavné jméno v přísudku. Následuje po něm sloveso sein (být).

  • Welches Buch liest du jetzt? – Kterou knihu teď čteš?
  • In welchem Haus wohnen Sie? – V jakém domě bydlíte?
  • Was für Bier trinkst du? – Jaké pivo piješ?
  • Was für ein Mann ist er? Er ist ein netter Mann. – Jaký je on muž? On je milý muž.
  • Wie ist der Mann? Der Mann ist nett. – Jaký je ten muž? Ten muž je milý.

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Číslovky základní[editovat | editovat zdroj]

Základní číslovky od 0–12 mají své vlastní názvy, vyšší číslovky se tvoří skládáním:

  • die Null – nula,
  • eins – jedna,
  • zwei – dva,
  • drei – tři,
  • vier – čtyři,
  • fünf – pět,
  • sechs – šest,
  • sieben – sedm,
  • acht – osm,
  • neun – devět,
  • zehn – deset,
  • elf – jedenáct,
  • zwölf – dvanáct;


  • drei + zehn = dreizehn – třináct,
  • sieben + zehn = siebzehn – sedmnáct,
  • zwanzig – dvacet,
  • eins + zwanzig = einundzwanzig,
  • zwei + zwanzig = zweiundzwanzig,
  • dreißig – třicet,
  • hundert – sto,
  • hundert + eins = hunderteines – sto jedna,

Od číslovek základních se poté odvíjí jiné skupiny číslovek.

Číslovky řadové[editovat | editovat zdroj]

Řadové číslovky se od číslovek základních tvoří přidáním přípony -te, od čísla 20 výše příponou -ste. Některé číslovky se tvoří nepravidelně:

  • der/die/das erste – první,
  • der/die/das zweite – druhý,
  • dritte – třetí,
  • vierte – čtvrtý,
  • fünfte – pátý,
  • siebte – sedmý,
  • dreizehnte – třináctý,
  • zwanzigste – dvacátý,
  • hundertste – stý.

Slovesa[editovat | editovat zdroj]

Slovesa se píší s malým počátečním písmenem, v hlavní větě mají první, nebo druhé místo.

Infinitiv[editovat | editovat zdroj]

Infinitivy jsou v němčině dva: přítomný a minulý.

Infinitiv přítomný[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv přítomný je u většiny sloves tvořen koncovkou -en:

  • spielen (hrát),
  • machen (dělat).

Výjimkou je sloveso sein (být).

Infinitiv minulý[editovat | editovat zdroj]

Infinitiv minulý je tvořen příčestím minulým plnovýznamového slovesa a infinitivem pomocného slovesa haben, nebo sein. Ve většině případů se používá haben; sein se používá u sloves se změnou místa (fahren, gehen), změnou stavu (werden, sterben) a sloves sein a bleiben:

  • kaufen – gekauft haben (doslova mít nakoupeno),
  • gehen – gegangen sein,
  • sein – gewesen sein.

Dělení sloves[editovat | editovat zdroj]

Německá slovesa lze podle způsobu časování a funkci ve větě rozdělit do několika skupin.

Slabá (pravidelná) slovesa[editovat | editovat zdroj]

Tato slovesa se časují zcela pravidelně. Jsou to např. následující slovesa:

  • begleiten – doprovázet,
  • besuchen – navštívit,
  • machen – dělat,
  • sagen – říci,
  • wohnen – bydlet.

Silná (nepravidelná) slovesa[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o starší skupinu sloves. U těchto sloves dochází ke změnám samohlásek v kmeni slova (u některých sloves dochází i k dalším změnám). Časování je také v některých případech odlišné od slabých sloves. Lze je rozdělit do tří skupin podle změny kmenové samohlásky v préteritu a v perfektu:

  • skupina 1‑2‑1 – u této skupiny dochází ke změně kmenové samohlásky pouze v préteritu. Infinitiv a příčestí minulé obsahují stejnou samohlásku:
fahren (jet) – fuhr – gefahren,
laufen (běžet) – lief – gelaufen,
sehen (vidět) – sah – gesehen;
  • skupina 1‑2‑2 – v této skupině jsou slovesa, která mají kmenovou samohlásku v préteritu a perfektu stejnou:
bleiben (zůstat) – blieb – geblieben,
verstehen (rozumět) – verstand – verstanden;
  • skupina 1‑2‑3 – v infinitiv, v préteritu a v perfektu jsou různé kmenové samohlásky:
beginnen (začít) – begann – begonnen,
nehmen (vzít) – nahm – genommen,
sprechen (mluvit) – sprach – gesprochen.

Modální (způsobová) slovesa[editovat | editovat zdroj]

Zpravidla se pojí s infinitivem významového slovesa. Dochází u nich ke změnám hlásek v kmeni slova. Jedná se o následující slovesa:

  • dürfen – smět,
  • können – moci, umět,
  • mögen – mít rád (nejčastěji se používají tvary konjunktivu préterita [podmiňovací způsob přítomný] – ich möchte, du möchtest, er möchte, wir möchten, … – který znamená chtěl bych, rád bych),
  • müssen – muset,
  • wollen – chtít,
  • sollen – mít (ve smyslu „mít povinnost“, např. wir sollen schon nach Hause gehen – už máme jít domů),
  • wissen – vědět (není způsobové sloveso, ale řadí se mezi ně podle německých pravopisců).

Pomocná slovesa[editovat | editovat zdroj]

Slouží k tvorbě některých slovesných časů. Jedná se o následující slovesa:

  • sein – být,
  • haben – mít,
  • werden – stát se (ve spojení s přídavným jménem vyjadřuje změnu stavu, např. wir werden alt – stárneme).

Časování sloves[editovat | editovat zdroj]

V německém jazyce existuje 6 slovesných časů:

  • přítomný čas (prezens),
  • préteritum (souminulý) - používá se v monologické řeči, v mluvené se vyskytuje zřídka (výjimkou jsou způsobová slovesa, slovesa haben a sein a vazba gibt es),
  • perfektum (minulý) – užívá se převážně v běžné, neoficiální řeči mluvené i psané, v dialogu,
  • plusquamperfektum (předminulý) – používán zřídka,
  • budoucí čas (futurum) – používá se spíše zřídka, obvykle se nahrazuje časem přítomným,
  • předbudoucí čas (futurum II) – používá se k vyjádření děje probíhajícího před jiným budoucím dějem.

Přítomný čas (prezens)[editovat | editovat zdroj]

Slabá (pravidelná)[editovat | editovat zdroj]

Slabá (pravidelná) slovesa v přítomném čase přebírají ke kmeni slovesa (bez infinitivní koncovky -en) koncovky -e, -st, -t, -en, -t, -en. Pokud kmen slovesa končí na -t nebo -d, vsouvá se před koncovku samohláska -e- (kromě koncovek -e a -en).

Časování slabých sloves v přítomném čase
infinitiv machen (dělat) begleiten (doprovázet)
kmen mach- begleit-
ich mache dělám begleite doprovázím
du machst děláš begleitest doprovázíš
er / sie / es macht dělá begleitet doprovází
wir machen děláme begleiten doprovázíme
ihr macht děláte begleitet doprovázíte
sie machen dělájí begleiten doprovází
Sie machen děláte begleiten doprovází
Silná (nepravidelná)[editovat | editovat zdroj]

Silná slovesa se mají v přítomném čase stejné koncovky jako slovesa slabá. U silných však dochází v některých osobách ke změně kmenové samohlásky.

  • Změna a–ä, au–äu – u sloves, která mají kmenovou samohlásku -a- nebo -au-, se mění kmenová samohláska jen v 2. a 3. osobě jednotného čísla na samohlásku -ä- nebo -äu-:
    • fahren (jet) – du fährst, er fährt,
    • laufen (běžet) – du läufst, er läuft.
  • Změna e–ie, e–i – U sloves s kmenovou samohláskou -e- dochází ke změně v 2. a 3. osobě jednotného čísla a také v 2. osobě jednotného čísla rozkazovacího způsobu. Kmenové -e- se mění na -ie- nebo -i-:
    • sehen (vidět) – du siehst, er sieht – Sieh!
    • sprechen (mluvit) – du sprichst, er spricht – Sprich!
  • U některých sloves dochází i k dalším změnám.
    • nehmen (vzít) – du nimmst, er nimmt – Nimm!
Modální slovesa[editovat | editovat zdroj]

Pro časování v přítomném čase je u modálních sloves typická změna kmenové samohlásky v jednotném čísle (ich darf, wir dürfen, ich kann, wir können). Dalším znakem je stejný tvar pro 1. a 3. osobu jednotného čísla.

Časování modálních sloves v přítomném čase
dürfen (smět) können (moci, umět) mögen (mít rád) müssen (muset) sollen (mít "povinnost") wollen (chtít) wissen (vědět)
ich darf kann mag muss soll will weiß
du darfst kannst magst musst sollst willst weißt
er darf kann mag muss soll will weiß
wir dürfen können mögen müssen sollen wollen wissen
ihr dürft könnt mögt müsst sollt wollt wisst
sie dürfen können mögen müssen sollen wollen wissen
Pomocná slovesa[editovat | editovat zdroj]

Sloveso sein (být) má zcela nepravidelné časování:

  • ich bin – jsem;
  • du bist – jsi;
  • er ist – je;
  • wir sind – jsme;
  • ihr seid – jste;
  • sie sind – jsou;
  • Sie sind – jste.

Slovesa haben (mít) a werden (stát se) mají v přítomném čase nepravidelnou 2. a 3. osobu čísla jednotného. Ostatní osoby jsou pravidelné:

  • haben â ich habe, du hast, er hat, wir haben, ihr habt, sie haben
  • werden – ich werde, du wirst, er wird, wir werden, ihr werdet, sie werden

Préteritum (čas souminulý)[editovat | editovat zdroj]

Préteritum slabých sloves[editovat | editovat zdroj]

Slovesný kmen je doplněn koncovkami -te, -test, -te, -ten, -tet, -ten. Pokud kmen slovesa končí na -t nebo -d, vkládá se před koncovku samohláska -e- jako v přítomném čase. V préteritu jsou tvary 1. a 3. osoby jednotného čísla stejné.

Časování slabých sloves v préteritu
infinitiv sagen (říci) begleiten (doprovázet)
kmen sag- begleit-
ich sagte řekl jsem begleitete doprovázel jsem
du sagtest řekl jsi begleitetest doprovázel jsi
er / sie / es sagte řekl begleitete doprovázel
wir sagten řekli jsme begleiteten doprovázeli jsme
ihr sagtet řekli jste begleitetet doprovázeli jste
sie sagten řekli begleiteten doprovázeli
Sie sagten řekl jste begleiteten doprovázel jste
Préteritum silných sloves[editovat | editovat zdroj]

U silných sloves v préteritu dochází vždy ke změně kmenové samohlásky. Koncovky jsou stejné jako u přítomného času, pouze tvary 1. a 3. osobě jednotného čísla jsou bez koncovky. U některých slov dochází i dalším změnám v kmeni slova.

Časování silných sloves v préteritu
infinitiv fahren (jet) schreiben (psát) trinken (pít)
kmen fahr- schreib- trink-
změněný kmen fuhr- schrieb- trank-
ich fuhr jel jsem schrieb psal jsem trank pil jsem
du fuhrst jel jsi schriebst psal jsi trankst pil jsi
er / sie / es fuhr jel schrieb psal trank pil
wir fuhren jeli jsme schrieben psali jsme tranken pili jsme
ihr fuhrt jeli jste schriebt psali jste trankt pili jste
sie fuhren jeli schrieben psali tranken pili
Préteritum smíšených sloves[editovat | editovat zdroj]

U smíšených sloves se préteritum tvoří pomocí stejných koncovek jako u slabých sloves (-te, -test, -te, -ten, -tet, -ten). Dochází však u nich ke změně kmenové samohlásky -e- na -a-:

  • rennen – ich rannte – utíkal jsem,
  • kennen – ich kannte – znal jsem.

U některých sloves dochází i k dalším změnám:

  • bringen – ich brachte – přinesl jsem.
Préteritum modálních sloves[editovat | editovat zdroj]

Modální slovesa tvoří préteritum stejně jako slovesa slabá (pravidelná). Slovesa, která mají přehlásku (dürfen, können, müssen), ji ztrácejí. U slovesa wissen se mění kmenová samohláska. Préteritum slovesa mögen se používá zřídka.

Časování modálních sloves v préteritu (souminulý čas)
infinitiv préteritum česky
dürfen ich durfte, du durftest, er durfte, … směl jsem, …
können ich konnte, du konntest, er konnte, … mohl jsem, …
mögen ich mochte, du mochtest, er mochte, … měl jsem rád, …
müssen ich musste, du musstest, er musste, … musel jsem, …
sollen ich sollte, du solltest, er sollte, … měl jsem, …
wollen ich wollte, du wolltest, er wollte, … chtěl jsem, …
wissen ich wusste, du wusstest, er wusste, … věděl jsem, …
Préteritum pomocných sloves[editovat | editovat zdroj]

Tvary pomocných sloves v préteritu jsou nepravidelné. Opět 1. a 3. osoba jednotného čísla je stejná.

Časování pomocných sloves v préteritu
sein (být) haben (mít) werden (stát se)
ich war – byl jsem hatte – měl jsem wurde – stal jsem se
du warst hattest wurdest
er / sie / es war hatte wurde
wir waren hatten wurden
ihr wart hattet wurdet
sie waren hatten wurden

Perfektum (čas minulý)[editovat | editovat zdroj]

Perfektum je tvořeno pomocí pomocného slovesa v přítomném čase a příčestí minulého. Pomocným slovesem může být sloveso haben (mít) nebo sein (být). Ve většině případů se používá sloveso haben. Pomocné sloveso sein se používá u sloves, která vyjadřují pohyb nebo změnu stavu. Významové sloveso v příčestí minulém se umisťuje na konec věty.

Perfektum slabých sloves[editovat | editovat zdroj]

Příčestí minulé se tvoří pomocí předpony ge- a přípony -t nebo -et (u sloves končících na -t nebo -d):

  • machen (dělat) – gemacht.

Slovesa, která mají odlučitelnou předponu, vkládají ge- mezi předponu a kmen slovesa:

  • aufpassen (dávat pozor) – aufgepasst.

Předpona ge- se nepřidává k slovesům:

  • s neodlučitelnou předponou: begleiten (doprovázet) - begleitet,
  • se dvěma předponami: vorbereiten (připravit) - vorbereitet,
  • končících na -ieren: studieren (studovat) - studiert.
Perfektum silných sloves[editovat | editovat zdroj]

Perfektum silných sloves se tvoří podobně jako u sloves slabých, rozdíl je pouze v jiné koncovce, která je -en. U silných sloves skupiny 1‑2‑2 a 1‑2‑3 dochází k změnám kmenových samohlásek:

  • fahren (jet) – gefahren (skupina 1‑2‑1 – bez změny samohlásky v perfektu),
  • schreiben (psát) – geschrieben,
  • trinken (pít) – getrunken.

Příklad:

  • Sie hat mir nicht geschrieben. – Ona mi nenapsala.
  • Wir sind nach Hause gefahren. – Jeli jsme domů.
Perfektum smíšených sloves[editovat | editovat zdroj]

Tvoří se zcela stejně jako u slabých sloves. Liší se pouze tím, že dochází ke změně kmenové samohlásky -e- na -a-, případně dochází i jiným změnám:

  • bringen (přinést) – gebracht,
  • rennen (utíkat) – gerannt,
  • kennen (znát) – gekannt-

Příklad:

  • Wir haben ihn nicht gekannt. – Neznali jsme ho.
  • Er ist nach Hause gerannt. – Utíkal domů.
Perfektum modálních sloves[editovat | editovat zdroj]

Perfektum se tvoří podobně jako perfektum slabých (pravidelných) sloves. V perfektu modálních sloves se jako pomocné sloveso používá sloveso haben. U sloves dürfen, können, mögen, müssen a wissen dochází ke stejným změnám kmenové samohlásky jako v případě préterita (souminulý čas). Příčestí minulé se jinak tvoří stejně jako u slabých sloves. Pokud je ve větě s modálním slovesem i sloveso významové, je modální sloveso v infinitivu – tzv. vazba dvou infinitivů:

  • dürfen – ich habe gedurft – směl jsem,
  • können – ich habe gekonnt – mohl jsem,
  • mögen – ich habe gemocht – měl jsem rád,
  • müssen – ich habe gemusst – musel jsem,
  • sollen – ich habe gesollt – měl jsem,
  • wollen – ich habe gewollt – chtěl jsem,
  • wissen – ich habe gewusst – věděl jsem.

Příklad:

  • Er hat nicht gekonnt. – On nemohl.
  • Er hat nicht kommen können. – On nemohl přijít. (vazba dvou infinitivů)
Perfektum pomocných sloves[editovat | editovat zdroj]

Sloveso haben tvoří perfektum pravidelně (gehabt) a pojí se s pomocným slovesem haben:

  • Ich habe keine Zeit gehabt. – Neměl jsem čas.

Pomocná slovesa sein a werden mají nepravidelné příčestí minulé – gewesen, geworden. V perfektu se pojí s pomocným slovesem sein.

  • Wo bist du gewesen? – Kde jsi byl?
  • Sie ist Verkäuferin geworden. – Stala se prodavačkou.

Předminulý čas (plusquamperfektum)[editovat | editovat zdroj]

Tvoří se podobně jako perfektum. Pomocná slovesa haben a sein jsou však časována v préteritu. Významové sloveso je v příčestí minulém. Plusquamperfektum vyjadřuje minulý děj, který předcházel jinému ději minulému. V mluvené řeči není plusquamperfkta příliš využíváno.

  • haben – ich hatte gemacht, du hattest gemacht, er hatte gemacht, …
  • sein – ich war abgereist, du warst abgereist, er war abgereist, …

Budoucí čas (futurum I)[editovat | editovat zdroj]

Tvoří se pomocí určitého tvaru slovesa werden v přítomném čase a infinitivu významového slovesa. Tento infinitiv je umístěn na konci věty, podobně jako po způsobových slovesech nebo příčestí minulé u perfekta. Ve vedlejší větě je sloveso werden na konci až za infinitivem významového slovesa:

  • ich werde arbeiten – budu pracovat,
  • du wirst arbeiten – budeš pracovat,
  • er wird arbeiten – bude pracovat,
  • wir werden arbeiten – budeme pracovat,
  • ihr werdet arbeiten – budete pracovat,
  • sie werden arbeiten – budou pracovat.

Příklad:

  • Wir werden lange arbeiten. – Budeme dlouho pracovat.
  • Sie sagt, dass sie lange arbeiten wird. – Říká, že bude pracovat dlouho.

Předbudoucí čas (futurum II)[editovat | editovat zdroj]

Tento čas se v němčině moc nepoužívá. Tvoří se pomocí určitého tvaru slovesa werden v přítomném čase a infinitivu minulého významového slovesa:

  • ich werde gegangen sein – budu chodit,
  • du wirst gegangen sein – budeš chodit,
  • er wird gegangen sein – bude chodit,
  • wir werden gegangen sein – budeme chodit,
  • ihr werdet gegangen sein – budete chodit,
  • sie werden gegangen sein – budou chodit.

Používá se k vyjádření domněnky o minulosti a k vyjádření budoucího děje probíhajícího před jiným budoucím dějem (vyjádřeným futurem I).

Slovesné způsoby[editovat | editovat zdroj]

Kromě oznamovacího způsobu se v němčině vyskytuje konjunktiv, kondicionál (podmiňovací způsob) a imperativ (rozkazovací způsob).

Konjunktiv[editovat | editovat zdroj]

V němčině se konjunktiv používá k vyjádření podmiňovacího způsobu, přání a v nepřímé řeči.

Konjunktiv préterita[editovat | editovat zdroj]

Konjunktiv préterita v němčině odpovídá českému podmiňovacímu způsobu v přítomném čase. Tvary konjunktivu préterita se tvoří z tvarů préterita oznamovacího způsobu a koncovek -e, -est, -e, -en, -et, -en. U silných, modálních a pomocných sloves dochází k přehlásce kmenové samohlásky. Slabá slovesa se v konjunktivu préterita používají málo, protože svým tvarem se neliší od tvarů préterita oznamovacího způsobu.

Zřídka se také v konjunktivu préterita používají silná slovesa. Výjimkou jsou slovesa:

  • bleiben – ich bliebe – zůstal bych
  • gehen – ich ginge – šel bych
  • lassen – ich ließe – nechal bych
  • kommen – ich käme – přišel bych
  • tun – ich täte – dělal bych

Místo konjunktivu préterita se u slabých a silných sloves užívá opisný tvar s würde (kondicionál).

Modální slovesa sollen a wollen nemají přehlásku. Konjunktivních tvarů préterita slovesa wollen se užívá v podmiňovacím významu výjimečně. Místo něj se používají tvary ich möchte, du möchtest, … slovesa mögen.

Časování modálních sloves v konjunktivu préterita
dürfen (smět) können (moci, umět) mögen (mít rád) müssen (muset) sollen (mít „povinnost“) wollen (chtít) wissen (vědět)
ich dürfte – směl bych könnte – mohl bych möchte – chtěl bych müsste – musel bych sollte – měl bych wollte – chtěl bych wüsste – věděl bych
du dürftest könntest möchtest müsstest solltest wolltest wüsstest
er dürfte könnte möchte müsste sollte wollte wüsste
wir dürften könnten möchten müssten sollten wollten wüssten
ihr dürftet könntet möchtet müsstet solltet wolltet wüsstet
sie dürften könnten möchten müssten sollten wollten wüssten

Tvary konjunktivu préterita pomocných sloves:

Časování pomocných sloves v konjunktivu préterita
sein (být) haben (mít) werden (stát se)
ich wäre – byl bych hätte – měl bych würde – stal bych se
du wärest hättest würdest
er / sie / es wäre hätte würde
wir wären hätten würden
ihr wäret hättet würdet
sie wären hätten würden
Konjunktiv plusquamperfekta[editovat | editovat zdroj]

Vyjadřuje se jím podmiňovací způsob v minulosti. Tvoří se podobně jako perfektum oznamovacího způsobu. Pomocná slovesa haben a sein se časují v konjunktivu préterita. Významové sloveso je v příčestí minulém a stojí vždy na konci věty. Výjimkou jsou modální slovesa, která zůstávají v infinitivu, pokud je ve větě ještě další sloveso, jedná se o tzv. vazbu dvou infinitivů.

  • machen – ich hätte gemacht – byl bych dělal
  • schreiben – ich hätte geschrieben – byl bych napsal
  • fahren – ich wäre gefahren – byl bych jel
  • können – ich hätte gekonnt – byl bych mohl
  • können – ich hätte gehen können – byl bych mohl jít (vazbu dvou infinitivů)
Konjunktiv přítomného času[editovat | editovat zdroj]

Používá se v nepřímé řeči. Pro tvorbu konjunktivu přítomného času se vychází z infinitivu. Koncovky jsou -e, -est, -e, -en, -et, -en. 1. a 3. osoba jednotného čísla má stejný tvar. Tvary 1. osoby jednotného čísla a 1. a 3. osoby množného čísla se shodují s tvary v přítomném čase oznamovacího způsobu, pokud jsou tyto tvary pravidelné. U žádných sloves nedochází k přehlásce, pokud není přehláska již v infinitivu jako u některých modálních sloves. Sloveso sein má v 1. a 3. osobě jednotného čísla tvar bez koncovky -e.

Časování sloves v konjunktivu přítomného času
sein (být) haben (mít) werden (stát se) machen (dělat) sehen (vidět) müssen (muset) wissen (vědět)
ich sei habe werde mache sehe müsse wisse
du seiest habest werdest machest sehest müssest wissest
er / sie / es sei habe werde mache sehe müsse wisse
wir seien haben werden machen sehen müssen wissen
ihr seiet habet werdet machet sehet müsset wisset
sie seien haben werden machen sehen müssen wissen
Konjunktiv minulého času (perfekta)[editovat | editovat zdroj]

Užívá se v nepřímé řeči. Tvoří se podobně jako perfektum oznamovacího způsobu. Pomocná slovesa haben a sein jsou však v přítomném konjunktivu:

  • fahren (jet) – ich sei gefahren;
  • machen (dělat) – du habest gemacht.
Konjunktiv budoucího času[editovat | editovat zdroj]

Používá se v nepřímé řeči. Vytváří se jako budoucí čas oznamovacího způsobu. Pomocné sloveso werden je časováno v konjunktivu přítomného času:

  • arbeiten (pracovat) – ich werde arbeiten;
  • machen (dělat) – du werdest machen.

Kondicionál – opisný tvar s würde[editovat | editovat zdroj]

Pro vyjádření podmiňovacího způsobuslabých a silných sloves se místo tvarů konjunktiva préterita užívá opisného tvaru s pomocným slovese werden a infinitivem významového slovesa. Sloveso werden je časováno v konjunktivu préterita:

  • ich würde arbeiten – pracoval bych;
  • du würdest arbeiten – pracoval bys;
  • er würde arbeiten – pracoval by;
  • wir würden arbeiten – pracovali bychom;
  • ihr würdet arbeiten – pracovali byste.
  • sie würden arbeiten – pracovali by.

Příklad:

  • Das würden wir nicht sagen. – To bychom neřekli.
  • Würden Sie auch kommen? – Přišel byste také?

Imperativ[editovat | editovat zdroj]

Rozkazovací způsob má stejnou funkci jako v češtině. Také osoby, ve kterém v němčině imperativ existuje, jsou také stejné jako v češtině. Rozkaz v druhé osobě jednotného čísla vytvoříme odtržením koncovky -(e)n. V 2. osobě jednotného čísla se může vypustit koncovka -e. Ta je povinná pouze u sloves končících v kmeni na -t nebo -d. Tvary 2. osoby jednotného čísla a 2. osoby množného čísla nemají osobní zájmeno. U ostatních tvarů stojí zájmeno až za slovesem. Silná slovesa, u kterých dochází v 2. a 3. osobě jednotného čísla přítomného času ke změně kmenové samohlásky -e- na -ie- nebo -i-, mají v imperativu v 2. osobě jednotného čísla také změnu kmenové samohlásky -e- na -ie- nebo -i-. Sloveso sein má v imperativu nepravidelné tvary.

Rozkazovací způsob (imperativ)
sein (být) sagen (říci) warten (čekat) sprechen (mluvit)
2. os. jed. č. Sei! Buď! Sag(e)! Řekni! Warte! Čekej! Sprich! Mluv!
2. os. mn. č. Seid! Buďte! Sagt! Řekněte! Wartet! Čekejte! Sprecht! Mluvte!
1. os. mn. č. Sein wir! Buďme! Sagen wir! Řekněme! Warten wir! Čekejme! Sprechen wir! Mluvme!
3. os. mn. č. (vykání) Sein Sie! Buďte! Sagen Sie! Řekněte! Warten Sie! Čekejte! Sprechen Sie! Mluvte!

Příklad:

  • Kommen Sie bitte herein! – Pojďte prosím dovnitř!
  • Trinken wir es sofort! – Vypijme to ihned!
  • Mach(e) schon! – Dělej už!
  • Seid gut! – Buďte hodní!

Slovesný rod[editovat | editovat zdroj]

Slovesný rod je v němčině činný (pravidla viz výše), nebo trpný.

Trpný rod[editovat | editovat zdroj]

Trpný rod je v němčině dvojí: průběhový (nedokonavý) a stavový (dokonavý).

V trpném rodě je původce děje nejčastěji vyjádřen pomocí předložek mit, durch, nebo von.

Průběhový trpný rod[editovat | editovat zdroj]

Průběhový trpný rod vyjadřuje probíhající činnost. Tvoří se použitím slovesa werden a příčestí minulého významového slovesa. Sloveso werden je potom přizpůsobeno dané mluvnické kategorii:

  • přítomný čas  – ich werde gesucht, du wirst gesucht… – já jsem hledán, ty jsi hledán…;
  • préteritum – ich wurde gesucht, du wurdest gesucht… – já byl hledán, ty jsi byl hledán…;
  • perfektum – ich bin gesucht worden, du bist gesucht worden… – já jsem byl hledán, ty jsi byl hledán…;
  • plusquamperfektum – ich war gesucht worden, du warst gesucht worden… – já jsem byl byl hledán, ty jsi byl byl hledán…;
  • futurum I – ich werde gesucht werden, du wirst gesucht werden… – já budu hledán, ty budeš hledán…;
  • futurum II – ich werde gesucht worden sein, du wirst gesucht worden sein… – já budu hledán, ty budeš hledán….

Poznámka: Předpona ge- geworden bývá v případě, že příčestí plnovýznamového slovesa začíná také ge-, krácena.

Stavový trpný rod[editovat | editovat zdroj]

Stavový trpný vyjadřuje dokončenou činnost. Tvoří se použitím slovesa sein a příčestí minulého významového slovesa. Sloveso sein je potom přizpůsobeno dané mluvnické kategorii:

  • přítomný čas – ich bin vorbereitet, du bist vorbereitet… – já jsem připraven, ty jsi připraven…;
  • préteritum – ich war vorbereitet, du warst vorbereitet… – já jsem byl připraven, ty jsi byl připraven…;
  • perfektum – ich bin vorbereitet gewesen, du bist vorbereitet gewesen… – já jsem byl připraven, ty jsi byl připraven…;
  • plusquamperfektum – ich war vorbereitet gewesen, du warst vorbereitet gewesen… – já jsem byl připraven, ty jsi byl připraven…;
  • futurum I – ich werde vorbereitet sein, du wirst vorbereitet sein… – já budu připraven, ty budeš připraven…;
  • futurum II – ich werde vorbereitet gewesen sein, du wirst vorbereitet gewesen sein… – já budu připraven, ty budeš připraven…

Předložky

Předložky s druhým pádem[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velkou skupinu předložek, často velmi blízkých příslovcím. V obecné němčině se často používají i se třetím pádem („entlang“ v postpozici i se čtvrtým pádem):

  • abzüglich – bez;
  • angesichts – vzhledem k, tváří v tvář;
  • anstatt – (na)místo;
  • aufgrund – na základě;
  • außerhalb – mimo, vně;
  • bezüglich – ohledně, vzhledem k;
  • diesseits – na této straně;
  • einschließlich – včetně;
  • entlang – podél;
  • exklusive – vyjma;
  • infolge – kvůli, v důsledku;
  • inklusive – včetně;
  • inmitten – uprostřed;
  • innerhalb – uvnitř, během, v rámci;
  • jenseits – na druhé straně;
  • kraft – z moci, podle;
  • längs – podél;
  • mittels – skrze, prostřednictvím;
  • oberhalb – nad;
  • seitens – od, ze strany;
  • statt – (na)místo;
  • trotz – navzdory;
  • ungeachtet – nedbaje, nehledě k;
  • unterhalb – pod;
  • unweit – poblíž, nedaleko;
  • während – během;
  • wegen – kvůli, pro;
  • zugunsten – ve prospěch, pro.

Předložky s druhým i třetím pádem[editovat | editovat zdroj]

Jak s druhým, tak třetím pádem lze (ve stejném významu) použít:

  • laut – podle, dle (laut dem Gesetz – podle zákona),
  • dank – díky, zásluhou.

Předložky se třetím pádem[editovat | editovat zdroj]

Vždy se třetím pádem se používají:

  • ab – od (časově i místně; ab dem Lautsignal, ab dem Nullpunkt),
  • aus – z,
  • außer – kromě, vyjma,
  • bei – u,
  • entgegen – vstříc, naproti,
  • entsprechend – dle, podle (adekvátně čemu),
  • gegenüber – naproti, oproti,
  • gemäß – dle, podle (ve srovnání s čím),
  • mit – s,
  • mitsamt – včetně,
  • nach – po, do,
  • nahe – poblíž,
  • samt – včetně,
  • seit – od (časově),
  • von – od,
  • zu – k.

Předložky se čtvrtým pádem[editovat | editovat zdroj]

Vždy se čtvrtým pádem se používají:

  • bis – do (časově), až k;
  • durch – skrz (durch die Straße – ulicí; durch den Wald – skrz les; lesem);
  • für – pro (ein Geschenk für meine Oma – dárek pro moji babičku);
  • gegen – proti, *kolem (gegen den Wind – proti větru);
  • je – po (počtem), podle;
  • ohne – bez (ich kann nicht ohne dich leben – nemohu bez tebe žít);
  • um – za, *v (um die Ecke – za rohem);
  • wider – proti (wider den Strom – proti proudu, wider den Willen aller – proti vůli všech).

*(Význam „kolem“ u předložky „gegen“ se používá ve smyslu přibližnosti: gegen 14 Uhr – kolem 14. hodiny; význam „v“ u předložky „um“ se týká pouze časových údajů: Um wie viel Uhr soll ich kommen? – V kolik hodin mám přijít?)

Předložky se třetím i čtvrtým pádem[editovat | editovat zdroj]

Použití se třetím a se čtvrtým pádem se u vyjádření místa významově liší, ale řídí se následující zákonitostí: Předložka se třetím pádem se používá ve významu „wo“ (kde), tatéž předložka se čtvrtým pádem se používá ve významu „wohin“ (kam).

V časovém smyslu se používá zpravidla třetí pád.

V ostatních smyslech je použití daného pádu specifické pro každou jednotlivou předložkovou vazbu daného slovesa či jména:

  • an – na (svislá plocha),*v (časově) (an der Wand – na stěně; an die Wand – na stěnu);
  • auf – na (vodorovná plocha) (auf dem Tisch – na stole; auf den Tisch – na stůl);
  • in – v, *za (časově) (im Schrank – ve skříni);
  • neben – vedle (neben dem Tisch – vedle stolu);
  • zwischen – mezi (zwischen dem Tisch und dem Stuhl – mezi stolem a židlí);
  • vor – před (ich gehe vor das Haus – jdu před dům);
  • hinter – za (hinter den Schrank – za skříň);
  • über – nad (über dem Meeresspiegel – nad hladinou moře);
  • unter – pod (der Fluss fließt unter der Brücke – řeka teče pod mostem);

*(Význam „v“ u předložky „an“ a „za“ u předložky „in“ se týká pouze časových údajů a používá se, stejně jako časové významy dalších předložek této skupiny, pouze se třetím pádem – am Samstag, in zwei Stunden, im Januar, vor der Mitternacht.)

Pozice předložky k danému jménu[editovat | editovat zdroj]

Zpravidla (ve většině případů) stojí před daným jménem (před členem podstatného jména, před členem podstatného jména rozvinutého přídavným jménem, před zájmenem, před číslovkou).

Někdy se však předložka klade až za něj (tzv. „Postposition“; přičemž použití může mezi oběma pozicemi kolísat), např.:

  • des Geldes wegen (+ 2. p.);
  • meiner Meinung nach (+ 3. p.).

Obě pozice se přitom mohou lišit i v pádu:

  • den Fluss entlang (+ 4. p.), ale
  • entlang dem Fluss (+ 3. p.), entlang des Flusses (2. p.);
  • einem Bericht zufolge (+ 3. p.), ale
  • zufolge eines Berichts (+ 2. p.).

Zřídka se vyskytují i případy, kdy je k danému jménu připojena předložka před i za, přičemž obě tvoří jeden významový celek (tzv. „Zirkumposition“). Pád se pak řídí zpravidla předložkou za jménem:

  • um Himmels willen,
  • von Amts wegen,
  • Versicherung an Eides statt,
  • Annahme an Kindes statt;

výjimečně předložkou před jménem:

  • von diesem Zeitpunkt an.

Zkratky[editovat | editovat zdroj]

  • z. B. = zum Beispiel – například
  • u. a. = und andere – a jiné, a další
  • bzw. = beziehungsweise – popřípadě, případně
  • usw. = und so weiter – a tak dále

Předpony[editovat | editovat zdroj]

Odlučitelné[editovat | editovat zdroj]

ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, los-, mit-, nach-, vor-, wieder-, zu-; odlučitelné předpony se při časování slovesa v hlavní větě vždy odlučují až na konec věty, ve větě vedlejší a v infinitivu zůstávají u slovesa a je na nich akcent.

Neodlučitelné[editovat | editovat zdroj]

be-, ge-, emp-, ent-, er-, fehl-, miss-, ver-, zer-; neodlučitelné předpony se od sloves nikdy neodlučují a nikdy na nich není akcent.

Někdy odlučitelné - někdy neodlučitelné[editovat | editovat zdroj]

durch-, über-, um-, unter-, wieder-, wider-

Odlučitelnost či neodlučitelnost těchto předpon je většinou spojena s významovými rozdíly.

Odlučitelné = vlastní (původní) význam

Neodlučitelné = přenesený (abstraktní) význam

Der Zug läuft bis nach Zürich durch.Vlak projíždí až do Curychu.

Sie durchläuft die Stecke in 2 Minuten.Uběhne tu trať za 2 minuty.