Nájif Hawátma
| Nájif Hawátma | |
|---|---|
.jpg) Nájif Hawátma (2017) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická fronta pro osvobození Palestiny |
| Narození | 1935 (88–89 let) Salt, Emirát Transjordánsko |
| Profese | politik |
| Ocenění | Order of the Star of Honour (Palestine) (2013) |
| Commons | Nayef Hawatmeh |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nájif Hawátma (arabsky نايف حواتمة; * 1935 Salt) je palestinský politik.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1935 v Saltu[1] do rodiny beduínů katolického vyznání.[2] V roce 1955 odjel do Káhiry studovat medicínu, avšak po roce studium přerušil kvůli suezské krizi.[3] Po návratu do Jordánska pracoval jako učitel, novinář a publicista.[4] V roce 1967 získal bakalářský titul v oboru filozofie na Arabské univerzitě v Bejrútu a v roce 1976 získal doktorát na univerzitě v Moskvě.[3]
Jako středoškolák se koncem roku 1952 připojil k panarabskému Arabskému nacionalistickému hnutí, které založil George Habaš.[3] Do roku 1957 byl v Jordánsku tajně politicky činný za toto hnutí. Po zákazu hnutí v roce 1959 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, načež odešel přes Sýrii do Libanonu, kde vedl skupiny hnutí v Tripolisu a Týru. Počátkem 60. let odešel do Iráku, kde byl 14 měsíců vězněn za podněcování proti předsedovi vlády Abdulovi Karimu Kásimovi. V roce 1963 byl na přímluvu Gamála Násira propuštěn a bylo mu umožněno odjet do Egypta.[3] Odtud odjel do Jemenu, aby se připojil k Frontě za osvobození okupovaného Jižního Jemenu bojující proti britské nadvládě na jihu země.[4]
V roce 1967 se vrátil do Jordánska a o rok později se stal spoluzakladatelem Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Po sporu o vedení s Georgem Habašem se v roce 1969 spolu s Jásirem Abedem Rabbem a dalšími odtrhl a založil Demokratickou frontu pro osvobození Palestiny (DFOP), již byl generálním tajemníkem. Po neúspěchu Černého záři, v němž DFOP utrpěla těžké ztráty, byl Hawátma stejně jako ostatní bojovníci a funkcionáři Organizace pro osvobození Palestiny vyhoštěn z Jordánska a usadil se v Libanonu.
Byl jedním z prvních zastánců myšlenky nezávislého palestinského státu a obhajoval dvoustátní řešení založené na jednání s Izraelem.[5] Od roku 1969 usiloval o dialog s izraelskou levicí, zejména s komunistickou organizací Macpen. V dubnu 1974 zahájil mediální kampaň, ve které vyzýval Izraelce k uzavření mírové dohody na základě příslušných rezolucí OSN a práva Palestinců na sebeurčení. O několik týdnů později zaútočilo komando DFOP na střední školu v Ma'alot, přičemž bylo zavražděno 22 studentů. Po tomto útoku se již nehovořilo o možném dialogu s Izraelem.[6]
Po okupaci Libanonu Izraelem v roce 1982 se přestěhoval do Sýrie, která finančně podporuje DFOP. Podle něj ztratila DFOP od svého vzniku v roce 1969 do roku 1987 v násilných střetech 5000 členů.[7] Po roce 1988 byla většina ozbrojených aktivit skupiny omezena.[8]
V roce 1990 mu byl po dvaceti letech umožněn vstup do Jordánska. Zúčastnil se zde konference na podporu Saddáma Husajna, jehož vojska vtrhla do Kuvajtu.[9]
V roce 1999 se zúčastnil státního pohřbu Husajna I. Mimo jiné se zde setkal izraelským prezidentem Ezerem Weizmanem, potřásl si s ním rukou[10] a označil ho za „muže míru“.[9] V témže roce vláda USA vyřadila DFOP ze seznamu teroristických organizací.[11]
V roce 2007 Izrael prohlásil, že Hawátmovi poprvé od roku 1967 umožní vstup na Západní břeh Jordánu, aby se mohl zúčastnit zasedání rady Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V roce 2013 vláda Palestinské autonomie požádala Izrael o souhlas s Hawátmovým přestěhováním do části Západního břehu Jordánu kontrolované Palestinskou autonomií. Po vypuknutí syrské občanské války v roce 2011 se usadil v Jordánsku.[12]
V roce 2023 se ozbrojené křídlo DFOP, Brigády palestinského národního odporu,[13] připojilo k Hamásu v rámci útoku proti Izraeli.[14] Skupina tuto účast potvrdila 8. října.[15]
Názory[editovat | editovat zdroj]
Vyhradil se proti Madridské konferenci a podpisu dohod z Osla.
Odmítl palestinské sebevražedné útoky v Izraeli.[11] V roce 2003 se distancoval od taktiky Hamásu a pro deník Süddeutsche Zeitung uvedl, že bojovníci DFOP bojují na okupovaných územích pouze proti izraelským vojákům a osadníkům a že odmítá vraždění nezúčastněných civilistů.[16]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nayef Hawatmeh na německé Wikipedii.
- ↑ Nayif Hawātmeh. Encyclopædia Britannica [online]. [cit. 2023-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Democratic Front for the Liberation of Palestine(DFLP). www.globalsecurity.org [online]. [cit. 2023-10-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Frances S. Hasso. Resistance, Repression, and Gender Politics in Occupied Palestine and Jordan. Syracuse: Syracuse University Press, 2005. Dostupné online. S. 11.
- ↑ a b BRÖNING, Michael. Political Parties in Palestine: Leadership and Thought. New York: Palgrave Macmillan, 2013. S. 179.
- ↑ نايف حواتمة. Al-Džazíra [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (arabsky)
- ↑ FIEDLER, Lutz. Eine andere israelische Geschichte. 2. vyd. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2017. ISBN 978-3-525-37056-8. S. 212–215, 256–259.
- ↑ JEHL, Douglas. Palestinian Rebels in Syria: Wild Card in Talks. International Herald Tribune. 1999-08-09.
- ↑ Profile: DFLP. BBC News [online]. 2002-02-04 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Radical Palestinians bitter over Israel handshake. BBC News [online]. 1999-02-14 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ JONES, Andrew. Prehistoric Europe: theory and practice. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2008. Dostupné online. ISBN 9781405125970.
- ↑ a b MACFARQUHAR, Neil. THE STRUGGLE FOR IRAQ: DAMASCUS; Hussein's Fall Leads Syrians To Test Government Limits. The New York Times [online]. 2004-03-20 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ ABU TOAMEH, Khaled. DFLP head Hawatmeh seeks to return to West Bank. The Jerusalem Post [online]. 2013-02-03 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Al-Qassam fighters engage IOF on seven fronts outside Gaza: Statement. english.almayadeen.net [online]. 2013-10-08 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ JENNINGS, Gareth. Hamas uses paragliders to breach Israeli border. www.janes.com [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online.
- ↑ خلال بيان لها قبل قليل.. كتائب المقاومة الوطنية (قوات الشهيد عمر القاسم) الجناح العسكري للجبهة الديمقراطية. alhourriah.org [online]. 2023-10-08 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (arabsky)
- ↑ FLOTTAU, Heiko. Der umzingelte Frontstaat: Das Regime in Damaskus kämpft ums Überleben. Süddeutsche Zeitung [online]. 2003-10-08 [cit. 2023-10-26].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nájif Hawátma na Wikimedia Commons
