Matyáš Ferdinand Berka z Dubé

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Matyáš Ferdinand hrabě Berka z Dubé
Erb rodu Berků
Erb rodu Berků
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
1626 – 1644
PředchůdceLev Burian Berka z Dubé
NástupceAdam Matyáš z Trauttmansdorffu
Narození1620
Úmrtí20. srpna 1644 (ve věku 23–24 let)
Jihlava
RodičeLev Burian Berka z Dubé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matyáš Ferdinand František hrabě Berka z Dubé (uváděn též jako Matouš nebo Matěj) (1620 / 1621 – 20. srpna 1644, Jihlava) byl český šlechtic z rodu Berků z Dubé. Jako dítě zdědil rozsáhlý majetek ve východních Čechách a na Moravě, dědičně byl také nejvyšším maršálkem Českého království.[1] Zemřel předčasně a bez potomstva, o dědictví pak vedli příbuzní soudní spory, které trvaly několik desetiletí.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrad Rychmburk

Pocházel ze starého českého rodu Berků, patřil k rychmburské větvi,[3] narodil se jako jediný syn hraběte Lva Buriana Berky z Dubé (1590-1626) a jeho manželky Františky Hipolyty, rozené hraběnky z Fürstenbergu (1592–1644).[4] V pěti letech zdědil po otci značný majetek v různých částech Českého království a Moravského markrabství. Největší podíl představoval fideikomis Rychmburk s třemi městečky a 54 vesnicemi,[5][6] součástí dědictví byla panství Slatiňany, Rosice, Dačice, Nové Veselí[7] a Budišov,[8] dále také dům v Olomouci. V sousedství Rychmburku a Slatiňan zdědil navíc v roce 1632 panství Chrast s třinácti vesnicemi po babičce Markétě Berkové, rozené Trčkové z Lípy.[pozn. 1][9] Poručnickou správou majetku byla pověřena matka Františka Hipolyta. Kvůli formálním nedostatkům poslední vůle Lva Buriana a odlišnostem moravského zemského práva nemohla však převzít synovy moravské statky. Správy Dačic, Nového Veselí a Budišova se proto ujal osobně moravský místodržitel František z Ditrichštejna, který též dohlížel na Matyášovu výchovu.[10] Po otci byl Matyáš Ferdinand také uživatelem úřadu nejvyššího maršálka Českého království, který byl v rodině Berků dědičný.

Pod dohledem matky a kardinála Ditrichštejna byl vychován v katolické víře, ovládal němčinu, latinu a také češtinu. Kardinál Ditrichštejn krátce před smrtí požádal císaře o předčasné zplnoletnění svého svěřence, které Ferdinand II. potvrdil 3. září 1636. V letech 1639–1640 absolvoval Matyáš Ferdinand kavalírskou cestu, která zahrnovala převážně italské země.[11] Podle dochovaného deníku se zajímal především o kulturní památky, nejdéle pobýval v Římě a Neapoli, osvojil si také základy italštiny. Vlivné postavení rodu dokládají dvě osobní audience u papeže Urbana VIII. a také fakt, že cestu absolvoval v doprovodu osmi osob služebnictva, což byl na svou dobu neobvyklý komfort.[12] Krátce po návratu z cest převzal osobně správu rodového majetku (1641) a byl jmenován císařským komořím. Pobýval na různých místech, nejčastěji pravděpodobně v Dačicích, kde již v roce 1639 potvrdil městská privilegia.[13] I když byl dědicem obrovského majetku, potýkal se také se značným zadlužením statků.[14] Z doby jeho osobní správy nejsou vyloučeny stavební úpravy dačického zámku, které však mohly proběhnout již za otce Lva Buriana.[15]

Zemřel svobodný a bezdětný v Jihlavě v roce 1644 ve věku 23 let bez zanechání poslední vůle. Vzhledem k probíhající třicetileté válce a okupaci velké části Čech švédskými vojsky nemohlo být jeho tělo převezeno do rodové hrobky v katedrále sv. Víta v Praze, pohřben byl až v roce 1673. Na základě příbuzenských vztahů měly statky připadnout jeho vzdálenému bratranci Zdislavu Berkovi z Dubé. S tím ale nesouhlasila Matyášova matka Františka Hipolyta, která zemřela v prosinci téhož roku a svým odkazem převedla všechen majetek na svého synovce Bedřicha Rudolfa Fürstenberga (1602–1655), předka pozdější knížecí linie Fürstenbergů.[16] S tímto odkazem se nesmířili vzdálenější příbuzní Berkové, kteří přistoupili k soudnímu sporu, ten se táhl několik desetiletí. K částečnému smíru došlo v roce 1669, kdy Rychmburk převzal František Antonín Berka z Dubé (1636–1706), definitivně byl spor o dědictví ukončen až v roce 1714, kdy již rod Berků vymřel.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Markéta Berková, rozená Trčková, v závěti pamatovala i na případ vymření svého přímého potomstva. Po smrti Matyáše Ferdinanda mělo panství Chrast připadnout potomstvu Markétina bratra Jana Rudolfa Trčky. Rod Trčků však mezitím také vymřel (1634) a vzhledem k účasti na zradě Albrechta z Valdštejna byl všechen jeho majetek zkonfiskován. Ženské potomstvo Jana Rudolfa Trčky jen stěží obhajovalo své majetkové nároky a Chrast až v roce 1652 získala Anna Eusebie ze Švamberka, provdaná Harrachová.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 384, 387 dostupné online
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 818 (heslo Berka z Dubé a Lipé) ISBN 80-7185-057-8
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 601 (rodokmen Berků z Dubé)
  4. ↑ Rodokmen Berků z Dubé dostupné online
  5. ↑ KUBEŠ, Jiří: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí 1500–1740 (disertační práce); Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice, 2006; 381 s. (Tabulka fideikomisů v českých zemích, s. 153–158) dostupné online
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 429
  7. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl; Praha, 2000; s. 447 ISBN 80-85983-16-8
  8. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl; Praha, 1996; s. 392 ISBN 80-85983-12-5
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s.
  10. ↑ HAUSVATEROVÁ, Klára: Obec Újezd a tamní hospodáři (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2016; s. 12–13 dostupné online
  11. ↑ Itinerář kavalírské cesty Matyáše Ferdinanda Berky in: KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 257 ISBN 978-80-7415-071-5
  12. ↑ Průběh kavalírské cesty Matyáše Ferdinanda Berky in: KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 123–128 ISBN 978-80-7415-071-5
  13. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 609–610 ISBN 80-85983-13-3
  14. ↑ KONEČNÝ, Michal; BUŠTA, Jaroslav: Zámek Slatiňany; NPÚ, Sychrov, 2015; s. 25 ISBN 978-80-905871-3-7
  15. ↑ MIKEŠ, Jan: Zámek Dačice. Proměny interiérů od renesance k dnešku; NPÚ České Budějovice, 2015; s. 13–14 ISBN 978-80-87890-14-1 dostupné online
  16. ↑ Rodokmen Fürstenbergů dostupné online
  17. ↑ ŠILHAN, Jindřich: Počátky sporu o Dačice in: Vlastivědný věstník moravský XXI.; Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno, 1970; s. 80–94
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Matyáš_Ferdinand_Berka_z_Dubé&oldid=21946124“