Marie Eleonora z Lichtenštejna
| Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 7. července 1745 Oettingen in Bayern |
| Úmrtí | 26. listopadu 1812 (ve věku 67 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Lichtenštejnská hrobka |
| Povolání | saloniérka a aristokratka |
| Choť | Karel Boromej Josef z Lichtenštejna (od 1761)[1] |
| Děti | Mořic Josef z Lichtenštejna František Alois z Lichtenštejna Alois Gonzaga z Lichtenštejna Josef Václav František z Lichtenštejna Karel Jan z Lichtenštejna[2] Marie Josefa z Lichtenštejna |
| Rodiče | Jan Alois I. z Oettingen-Spielbergu[3] a Tereza Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Wiesenburská[2] |
| Rod | Oettingen-Spielbergové |
| Příbuzní | Eleonora Marie z Lichtenštejna, Marie z Lichtenštejna a Leopoldina z Lichtenštejna (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Eleonora z Lichtenštejna, roz. hraběnka z Oettingen-Spielbergu (7. července 1745 – 26. listopadu 1812, Vídeň) byla česká šlechtična německého původu, manželka knížete Karla Boromejského z Lichtenštejna.
Život
Původ
Narodila se dne 7. července 1745 v hraběcí rodině z Oettingen-Spielbergu. V mládí často pobývala jak ve Švábsku, kde měli Oettingenové své rodové hrabství, tak i ve Vídni.
Osobní život
V patnácti letech si ji císařovna Marie Terezie vybrala jako svou dvorní dámu. Jelikož byla jednou z dam u dvora rakouské panovnice, byl její život řízen přísným dvorním protokolem. Tento protokol se týkal také sňatků, přičemž ty domlouvaly příslušní lidé na císařském dvoře nebo sama císařovna. Jako manžel byl Marii Eleonoře vybrán kníže Karel Boromej Josef z Lichtenštejna, s nímž se podle všeho znala od vidění. Svatba se konala dne 30. března 1761 ve Vídni a Eleonora si tím upevnila svoje postavení u dvora. V té době totiž Lichtenštejnové patřili k důležitým osobnostem rakouské politiky, přičemž na přelomu 16. a 17. století bylo jejich postavení tak silné, že roku 1608 byli povýšeni do knížecího stavu. Karel Boromej navíc patřil k nejdůležitějším osobám u dvora Josefa II.
Manželé poté střídavě pobývali ve Vídni a v Moravském Krumlově. Spolu měli sedm potomků, z nichž šest se dožilo dospělosti. Ti se stali zakladateli sekundogenitury Lichtenštejnů, která si za své sídlo zvolila právě zámek v Moravském Krumlově. Marie Eleonora v Krumlově iniciovala řadu přestaveb. Nejprve nechala upravit zámek tak, aby mohl sloužit jako sídlo sekundogenitury, a poté následovaly úpravy okolí – zasypání příkopů u zámku, opravení cesty k pivovaru, zpřístupnění zámecké kaple poddaným. Kromě toho nechala u kostela Všech svatých založit rodovou hrobku (hlavní větev Lichtejštejnů měla svou hrobku ve Vranově u Brna). Ta byla vystavěna v době smrti Karla Boromejského a u vstupu se nachází dvojice erbů – na levé straně erb Lichtenštejnů a na pravé straně erb Oettingen-Spielbergů. Hrobka byla využívána až do roku 1908, kdy zemřel poslední příslušník moravskokrumlovské větve Lichtenštejnů.
V 60. letech 18. století měla kněžna milostný románek s generálem jízdy hrabětem Karlem O'Donnellem, původem z Irska. Marie Eleonora byla v té době nejspíše velmi vyčerpána každodenním životem. Svého milence prý navštěvovala i na jeho panstvích na Moravě. V roce 1771 však O'Donnell zemřel a kněžna se znovu začala více věnovat dětem.
Vztah k císaři Josefu II.
Marie Eleonora také patřila mezi pětici kněžen, se kterým udržoval císař Josef II. přátelské kontakty. Ty se často scházely na zámku Schönbrunn či na Hofburgu. Zde s nimi často večeřel císař, který s nimi i rád debatoval. Dne 17. srpna 1762 císař při své cestě do Ruska navštívil Moravský Krumlov, což byla pro knížecí rodinu i pro měšťanstvo velká pocta. Po smrti své matky Marie Terezie se císař zamiloval do Marie Eleonory, ta tím byla vyvedena z míry a odcestovala z Vídně do Krumlova. Císař jí sice posílal milostné dopisy, ale kněžna se rozhodla návrhy císaře odmítat. Její manžel Karel Boromej z Lichtenštejna zemřel roku 1789 a roku 1790 umírá také císař Josef II.
Závěr života a smrt
Marie Eleonora zbytek života žila střídavě v Krumlově a ve Vídni, kde také dne 26. listopadu 1812 zemřela. Pochována po boku svého manžela v rodové hrobce v Moravském Krumlově.
Literatura
- PhDr. Marek Vařeka, Ph.D. Přítelkyně, nebo milenka?. Tajemství české minulosti. 2012, čís. 12, s. 56-59.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.