Louis Brandeis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louis Brandeis
Brandeis, cca 1916
Brandeis, cca 1916

Ve funkci:
1. června 1916 – 13. února 1939
Předchůdce Joseph Rucker Lamar
Nástupce William O. Douglas

Narození 13. listopadu 1856
Louisville, Kentucky, USA
Úmrtí 5. října 1941 (84 let)
Washington, D.C., USA
Choť Alice Goldmark
Vzdělání

Harvard Law School

Náboženství judaismus

Louis Dembitz Brandeis (13. listopadu 1856, Louisville, Kentucky5. října 1941, Washington) byl americký právník, který v letech 19161939 zastával funkci soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Stal se jedním z nejznámějších a nejvlivnějších soudců amerického Nejvyššího soudu,[1] a zároveň vůbec prvním židovským soudcem tohoto soudu.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v LouisvilleKentucky do židovské rodiny původem z Prahy, kteří do Spojených států emigrovali po potlačení revoluce v roce 1848. Vychován byl v sekulárním duchu. Studoval právo na Harvard Law School, kterou absolvoval jako dvacetiletý, a to s nejvyšším hodnocením, které bylo v dějinách školy dosaženo.[2]

Usadil se v Bostonu, kde si založil právnickou firmu Warren & Brandeis (ta je dodnes činná pod názvem Nutter McClennen & Fish), a díky svému angažmá v případech se sociální problematickou si vydobyl renomé. Pomohl rozvinout koncept „práva na soukromí“, o němž napsal v roce 1890 článek do odborného časopisu Harvard Law Review. Později vydal knihu s názvem Other People's Money And How the Bankers Use It („Peníze ostatních, a jak je bankéři používají“), v níž navrhl možnosti omezení síly velkých bank a peněžních fondů, což do jisté míry vysvětluje, proč později bojoval proti mocným korporacím, monopolům, veřejné korupci a masovému konzumérství. Byl rovněž aktivní v sionistickém hnutí, které vnímal jednak jako řešení antisemitismu v Evropě a Rusku, ale též jako způsob „oživení židovského ducha“.

Když svou rodinu po finanční stránce zajistil, začal věnovat většinu svého času společenským kauzám a problematice, a byl přezdíván jako „obhájce lidu“. Trval na tom, že za své právní služby nedostane zaplaceno, aby měl volnou ruku a mohl se zaměřovat i na související širší společenská témata. Časopis The Economist jej označil za „Robina Hooda práva“.[3] Mezi významné příklady jeho raných kauz patří boj s železničními monopoly, ochrana pracovních míst a pracovní právo, asistence při vzniku Federálního rezervního systému atd. Uznání dosáhl mimo jiné i tím, že „u soudu intenzivně využíval extralegální znalecké posudky svědčící v jeho prospěch. Z Brandeis Brief, jak byly expertní výpovědi pojmenovány, se stal přelomový precedens založený na prezentování důkazů založených na historických a sociálních reáliích.“[4]

V roce 1916 byl Brandeis prezidentem Woodrowem Wilsonem nominován do funkce soudce amerického Nejvyššího soudu. Jeho nominace však byla ostře napadána, dle soudce Williama O. Douglase z části proto, že „Brandeis byl militantním bojovníkem za sociální spravedlnost, ať byl jeho protivníkem kdokoli. Byl nebezpečný nejen kvůli své genialitě, počínání a odvaze. Byl nebezpečný, protože byl neúplatný … [a] strach establishmentu byl větší, protože se Brandeis měl stát prvním Židem jmenovaným do Nejvyššího soudu.“[5] Brandeis byl nakonec do funkce potvrzen Senátem při hlasování 1. června 1916 v poměru 47 hlasů pro a 22 proti. Stal se jedním z nejznámějších a nejvlivnějších soudců Nejvyššího soudu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Brandeis na anglické Wikipedii.

  1. a b BYRD, Robert C.; WOLFF, Wendy. The Senate, 1789-1989: Addresses on the history of the United States Senate. Svazek 1. Washington : Government Printing Office, 1988. 820 s. Dostupné online. ISBN 052-071-00823-3. S. 40. (anglicky) 
  2. a b VILE, John R. Great American Judges: An Encyclopedia. Svazek 1. Santa Barbara : ABC-CLIO, 2003. 981 s. Dostupné online. ISBN 1-57607-989-9. S. 121–129. (anglicky) 
  3. The Economist. 2009-09-24. Sekce „Books and Arts“. ISSN 0013-0613. (anglicky) 
  4. VLNAS, Martin. Americký hrdina s českými kořeny [online]. Finmag.cz, 2009-06-05, [cit. 2014-05-19]. Dostupné online.  
  5. TODD, Alden L. Justice on Trial: The Case of Louis D. Brandeis. New York : McGraw-Hill, 1964. 275 s. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]