Litevské velkoknížectví

Šablona:Infobox zaniklý stát Velkoknížectví litevské (Staroběloruština Великое князство Литовъское / Vialikoje Kniazstvo Litovskoje, latinsky Magnus Ducatus Lituaniae, polsky Wielkie Księstwo Litewskie, litevsky Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė) byl od 13. století do roku 1795 stát zahrnující země dnešní Litvy, Běloruska, severovýchodního Polska, větší části Ukrajiny a západních okrajů Ruska. Po většinu své historie bylo toto velkoknížectví součástí Polsko-litevské unie. Nejprve, po uzavření tzv. Krewské unie, to byla dynastická unie. Posléze byla smlouvou o Lublinské unii v roce 1569 vytvořena s Polskem federace pod názvem Republika obou národů, která existovala až do tzv. třetího dělení tohoto státu mezi Pruskem, Rakouskem a Ruskem v roce 1795.

Prvním hlavním městem velkoknížectví bylo Kernavė (do roku 1230), později Trakai a za vlády Gediminase se jím stal Vilnius. Král Mindaugas ale sídlil v městě Navahrudak.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Mapy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wielkie Księstwo Litewskie na polské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Litevské velkoknížectví na Wikimedia Commons