Lilith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o mytické postavě. O ženském jméně pojednává článek Lilith (jméno).
Lilith od Johna Colliera (1892)
Lilith a Faust, Richard Westall, 1831
Lilith jako bohyně, tzv. Burney relief, terakota se zbytky polychromie, 4. nebo 2. tisíciletí př. n. l. Babylón; Britské muzeum
Filippino Lippi: Adam (1502), Freska, Kaple Strozzi, Santa Maria Novella, Florencie, Itálie – Lilith jako had
Dante Gabriel Rossetti: Lady Lilith, 1868

Lilith (hebrejsky לילית‎, sumersky Lilítu – větrná žena) neboli Černá Luna patří do skupiny tří démonů v sumerskémezopotámské mytologii,[1] ovšem ani Sumerové se na přesném zrodu a životu příběhu o Lilith nemohou shodnout.[1]

Lilith v náboženství[editovat | editovat zdroj]

Další zmínky o Lilith jsou znatelné i v jiných náboženstvích. „Stvořena z prachu země, stejně jako Adam. Není řeč o Evě, ale o té druhé. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně tak jako vůli Boží!“[2]

Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků, kabalistů, mystiků, astrologů a spiritistů byla Lilith první žena.[3] Tak jako Adam byla stvořena ze země. Z jejího spojení s Adamem vzešel Asmodeus[zdroj?] a nesčetně dalších démonů,[zdroj?] kteří sužují lidstvo. Vypráví se však, že spolu Adam a Lilith nedokázali žít v míru, neboť Lilith odmítla při souloži zaujmout polohu, při níž byla nucena ležet pod Adamem. Na jeho naléhání mu odpověděla: „Proč bych měla ležet pod tebou? I já jsem byla stvořena ze země a jsem ti rovna!“[2]

A tak se jí chtěl Adam zmocnit násilím. Po nedlouhé době Lilith pochopila, že s ní Adam nebude nikdy jednat jako s rovnocennou bytostí, a v zoufalství vyslovila nevyslovitelné jméno Boží,[zdroj?] vznesla se a zmizela.[zdroj?] Adam prosil Boha, aby mu ji pomohl najít a přivést zpět. Bůh tedy poslal tři anděly (archanděl Michael, archanděl Gabriel a archanděl Natael),[zdroj?] aby ji našli a přivedli. Našli ji v blízkosti Rudého moře, kde se stala nevěstou jiných bytostí, a předali Boží varování, že pokud se nevrátí, tak denně zemře sto jejích démonických dětí.[zdroj?] Ona se však vzepřela a rozhodla se, že se nevrátí, a v důsledku toho se z ní stal pro ně zlý démon. Její děti umíraly, protože měly hmotná těla, která nesmrtelnost vylučovala. Poté se buď přerozovala dále, nebo z nich vznikaly entity pod různými jmény. [zdroj?] Podle některých byl tento mýtus z Bible vyřazen[zdroj?], ovšem přímý důkaz není. Vzhledem k povaze a rozdílnosti textů (Lilith vs. biblický zákon) je představa o vyřazení Lilith z Bible považována ze velmi nepravděpodobnou a je držena spíše malými skupinami (gnostici, kabalisté...) nežli v židovství/křesťanství obecně či v odborných kruzích (vysoké školy, učenci). Legenda také říká[zdroj?], že to Lilith byla oním hadem, který podal Evě jablko. Ovšem totéž se říká i o Samaelovi.[zdroj?] Proto se v mnoha artefaktech můžeme shledat se zobrazením Lilith jako napůl ženy a napůl hada. Aby se Lilith pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky. „Přísahám při Božím jménu živoucím a jsoucím, že když zahlédnu vaše jména nebo znamení, nechám to dítě být.“ Odtud je zvyk[zdroj?] psát jména andělů do medailonků malých dětí.

Podle pověstí[zdroj?] se začala mstít tím, že vraždila novorozence či sváděla ve snech muže a posléze je připravovala o rozum nebo zabila. U kojenců se tomuto jevu říká „syndrom náhlého úmrtí“. Dříve se věřilo, že u chlapců je rizikových prvních osm dnů života a u dívek prvních dvanáct. Dnes ovšem víme, že je tato doba o něco delší – asi sedm týdnů. Tento syndrom vede ke smrti dítěte bez zjevné příčiny. Po narození dítěte zřejmě ještě nefungují správně všechny důležité orgány a dítě umírá. Děje se tak většinou v noci, kdy dítě neruší žádné vnější podněty. Jeho dech i tep se zpomalí, jeho tělíčko začne pomalu chladnout, až nakonec zemře, snad jako by ztratilo vůli žít.

Někteří učenci vidí Lilith v Bibli, Izajáš 34:14 (Přesnější překlad výskytu tohoto hebrejského výrazu li-lith' v Bibli je ale Lelek).[4]

Šířku škály možných překladů Izajáše 34:14 vidíme zde:

Překlad krále Jakuba, 1611, (AKJV): „Divoká pouštní zvěř se bude také setkávat s divokými zvířaty z ostrova a satyr bude volat na své kolegy, sama sova se tam bude také nalézat a najde pro sebe místo odpočinku.“
Bible kralická, 1613, (BKR): „Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí, a odpočinutí sobě nalezne.“
Americký standardní překlad, 1901, (ASV): „A zvěř z pouště se sejde s vlky, a divoké kozy budou křičet na své kolegy, ano, i netvor v noci se tam usadí a najde své místo k odpočinku.“
Český ekumenický překlad, 1979, (ČEP): „Bude se tam setkávat divá sběř s hyenami a běsové budou na sebe pokřikovat. Bude si tam hovět upír a najde si odpočinek.“
Překlad nového světa, 1984, (PNS): „A ti, kdo obcházejí bezvodé kraje, se setkají s vyjícími zvířaty, a dokonce i démon v kozlí podobě bude volat na svého druha. Ano, jistě si tam udělá pohodlí lelek a najde si místo odpočinku.“
Nová Jeruzalémská bible, 1985, (NJB): „Divoké kočky se tam setkají s hyenami, satyr bude volat na další satyry, tam Lilith bude číhat a hledat místo kde si oddychne.“
Překlad 21. století, 2009, (B21): „Setkají se tam příšery a hyeny, jeden na druhého běsi zavřeští; noční stvůra se tam usadí a najde odpočinutí.“
Nový mezinárodní překlad, 2011, (NIV): „Pouštní tvorové se setkají s hyenami a divoké kozy budou mečet k sobě navzájem, a všechna noční zvěř tam bude odpočívat a najdou pro sebe místa k oddychu.“

Ačkoliv mezi biblickými znalci ve významu a správnosti překladu tohoto výrazu nepanuje shoda, můžeme vyvozovat, že výraz použitý v knize Izajáš někdy překládaný jako Lilith je pravděpodobně zvíře, které je aktivní i v noci, jako např. již zmíněná sova, lelek, netopýr (viz překlad jako upír), hyeny, nebo tvorové podobní kozám.

Lilith se v židovské démonologii označuje jako zlý duch, sukuba (succubus). Lilith není součástí judaismu, ale tento příběh se vyskytuje v legendách Židů i některých jiných národů.

V domech, kde pobývala rodička s novorozeným dítětem, se na dveře věšely amulety s nápisem „Adame, Evo, pryč s Lilith!“ Tato slova měla působit jako exorcismus proti Lilith a odradit ji od tohoto domu.[zdroj?]

Mimo démonologii je mýtus o Lilith zkoumán též psychiatrií a psychoanalýzou. Carl Gustav Jung nebo Sigmund Freud poukazovali na to, že Lilith je succubou, a tedy jedním z významných archetypů. Přiřazovali jí také významnou úlohu ve výkladu snů. V archetypální psychologické symbolice se její vliv v podstatě ztotožňuje s bohyní Měsíce, bohyní sexu a průvodkyní snů.[5]

Význam má především její spojitost se strachem z neznámého, sexualitou, úmrtnostní nejmenších dětí v důsledku známých lékařských diagnóz, nebo jako vysvětlení poluce či zvláštního erotického snu.[6][7][8]

V astrologii bývá ztotožňována Lilith s Černou Lunou. Její astrologické působení je převážně na bázi vnitřního já, „Id“, ačkoliv může zároveň působit nejen v podvědomí, ale i fyzickým způsobem. Někteří astrologové Lilith dávají do souvislosti s tzv. Sestupným lunárním uzlem, což je bod vztahující se k vnitřním zábranám nebo k minulým životům v případě učení o převtělování duší a ezoterického východiska v karmě.[9]

Další, o koho se Lilith zajímá, jsou muži. Zjevuje se jim ve snu jako krásná, přitažlivá a smyslná žena, které nejsou schopni odolat. Ona je potěší, oni jí dají svou uvolněnou sexuální energii. Díky zájmu o kabalu v renesanci se obnovil zájem i o Lilith. V evropské literatuře nosila překrásné šaty, kterými sváděla muže. Známé jsou i pověsti, jak Lilith v šatech královny ze Sáby svedla ubožáka z Bornsu. O kabalistovi Josefovi de la Rejna se povídá, že se jí dobrovolně zaprodal.

Problém Lilith je velice spletitý.[zdroj?] V sumerské mytologii byla dcerou bohyně Mehitabel a její obraz se s věky mění. Jak se společnost více a více přikláněla k patriarchálnímu obrazu, začaly postupně převládat v jejím profilu démonické prvky. U semitských národů z Mezopotámie byla Lilith nejprve podobna Lil, sumerské bohyni ničivých větrů a bouří. Poté však převládla židovsko-semitská morálka a Lilith splynula spíše s Lamaštu, čarodějnicí či ženským démonem, která byla podle pověstí vražedkyní dětí. Zde nabyla podobu okřídlené noční příšery, nebezpečného upíra a matky zlých duchů.[zdroj?]

Podle Zoharu, hlavního židovského díla mysticismu, byl Adam původně oboupohlavní bytost. Z jedné strany vypadal jako muž a z druhé jako žena. Poté člověka uspal, ženu od něj oddělil a chybějící část, kde byli spojeni, zakryl masem.[zdroj?]

Podle kabalistické knihy „Sefer Raziel“ byla Lilith vyjící ženský démon známý i jako Mejaleleth. Lilith chodí po světě se 480 zlými duchy a padlými anděly a bojuje se svými sokyněmi, démonkou Machlath a její dcerou Agrath. Jiné legendy vyprávějí o jiné démonce jménem Namach. Lilith i Namach podle legendy souložily s Adamem a „seslaly na svět zkázu“. Zohar označuje Namach jako matku démonů, zatímco Lilith za jejich vládkyni.[zdroj?]

„Lilith je považována za nezávislého ducha, který vybojoval vítěznou emancipační bitvu.“ Lilith neposlechla. Lilith se poté provdala[zdroj?] za Samaela (levá ruka Lucifera) a stala se tak paní temnoty.[zdroj?]

Dle některých zdrojů též měla mít s Luciferem dceru Namaah či si místo Samaela měla vzít Lucifera, který jí měl přislíbit rovnocennost s muži.

Lilith ve výtvarném umění[editovat | editovat zdroj]

Lilith byla námětem výtvarného umění již ve starověkém Orientu, v Babylónii a Mezopotámii. Byla také uctívána. Na babylónském Burney reliéfu ji jako bohyni vyznačuje koruna, křídla jí dávala nesmrtelnost, hadi v rukou úskočnost a taktiku, sovy moudrost a lvi sílu. Někdy bývá ztotožňována s hadem v ráji, pak je vyobrazena na rajském stromě jako had s ženskou hlavou a ženskými pohlavními znaky, mezi Adamem a Evou. Oblíbeným námětem umění se stala dále v renesanci, v neoklasicismu a v symbolismu (prerafaelité, secese).

Lilith jako monumentální 24 metrovou sochu z ocelových lamel, podpírající novostavbu domu v Praze – Karlíně, ztvárnil a roku 2022 realizoval výtvarník David Černý. [10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kramer, S. N. Gilgamesh and the Huluppu-Tree: A Reconstructed Sumerian Text. Assyriological Studies 10. Chicago. 1938
  2. a b Alfabet Ješuy, syna Eleazara, syna Sírachova, (Alphabetum Siracidis, Othijoth ben Sira) Alfabet je anonymní středověký text (agadický midraš z 8–11. stol.) připisovaný Ješuovi ben Sirovi (nezaměňovat se Sírachovcem)
  3. Eduard Petiška, Starověké báje a pověsti.
  4. Judit M. Blair De-Demonising the Old Testament – An Investigation of Azazel, Lilith, Deber, Qeteb and Reshef in the Hebrew Bible. Forschungen zum Alten Testament 2 Reihe, Mohr Siebeck 2009 ISBN 3-16-150131-4
  5. C.G.Jung, Archetypy a nevědomí
  6. Králem snů za 16 dní
  7. Od sexu k nadvědomí
  8. Lexikon snů, Tom Getwynd, nakl. Votobia, 1997, heslo „Svůdkyně“ str. 31, 95, heslo „Upíři (Sukubové atd.)“ s. 174, „Anima, ale ve svém negativním a destruktivním aspektu, snad proto, že se jí nedostává patřičné pozornosti.“ (viz heslo Archetypy) Některé podložení incestní téma (viz heslo Noční můra).
  9. Praktická astrologie, Jan Kefer, 1993, nakl. Trigon, Kapitola 13, Vzestupný a sestupný lunární uzel (Dračí hlava a Dračí ohon)
  10. Interview s Davidem Černým v DVTV z 8.10.2022[nedostupný zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]