Leoš Mayer
| Leoš Mayer | |
|---|---|
| Narození | 2. června 1964 (59 let) Liberec  Československo |
| Ocenění | účastník odboje/odporu proti komunismu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Leoš Mayer (* 2. červen 1964, Liberec) je disident a signatář Charty 77. Spolu se svojí první manželkou Michaelou Othmani vystupoval proti komunistickému režimu.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Dětství[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 2. června v Liberci, ale vyrůstal v Hrádku nad Nisou. Jako čtyřletý zažil srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy a pohled na zbourané podloubí vedle liberecké radnice a pásy tanků vryté do silnice v něm zanechaly hlubokou nesmazatelnou stopu. Ačkoliv byl v té době malé dítě, vnímal, že něco není v pořádku.
V roce 1976 běžel v televizi pořad Atentát na kulturu, krátkometrážní dokument, který měl za cíl pošpinit český underground, jmenovitě skupiny The Plastic People of the Universe a DG 307. Mayer bral dokument ve svém věku odlehčeně. Poté se ale dozvěděl o perzekuci zmíněných muzikantů. (O spojitosti tohoto incidentu a Charty 77 zjistil až o mnoho let později.) Právě díky tomuto dokumentu si však uvědomil, že skrze hudbu, ke které měl vždycky blízko, může vyjádřit svůj odpor ke komunistickému režimu, a založil si vlastní rockovou kapelu HRC (Hrádecký rockový cirkus).[1]
Mládí a podpis Charty 77[editovat | editovat zdroj]
Skrz hudbu se potkal i se svou první ženou, Michaelou Othmani. Poznali se v Liberci na taneční zábavě, kde hrála heavy-metalová skupina Autobus, a v roce 1987 se vzali. Leoš Mayer v té době pracoval v dílně libereckého nádraží, kde se seznámil s Jiřím Fajmonem, skrz kterého se dostal k dalším disidentům. Oba manželé poté v únoru 1988 podepsali Chartu 77 v Praze u Petra Uhla a Anny Šabatové. Nedlouho po jejím podpisu si pro manžele přijeli příslušníci StB. Oběma byly v dubnu 1988 založeny Státní bezpečnostní spisy prověřované osoby.[2]
Pronásledování[editovat | editovat zdroj]
Během srpna 1988 byl Mayer, jeho žena a několik dalších signatářů Charty 77 zadrženo a vyslýcháno, přičemž výslechy byly směřovány na akce k 20. výročí okupace Československa, které měli vyslýchaní připravovat nebo propagovat. Mayer nakonec přistoupil na tzv. dobrovolné vydání věcí. StB toho využilo na provedení nezákonné domovní prohlídky, při níž došlo k vydání psacího stroje, amatérsky vyrobeného cyklostylu, různých samizdatových tiskovin a dalších věcí. Při prověřování se zároveň zjistilo, že je členem redakce samizdatového časopisu Nákup, vytiskl nejméně 100 výtisků Charty 77, shromažďuje materiály z let 1968 a 1969 a písemně požádal o členství v International Jazz Federation v Anglii. Z těchto důvodů byl na jeho osobu zaveden signální svazek pod heslem LEOŠ. 5. ledna 1989 byl Mayer za rozmnožování a rozšiřování tzv. nelegálních písemností shledán vinným přestupkem proti veřejnému pořádku, dostal pokutu 500 Kčs a přišel o část odňatých věcí.[3][4]
Mayer však v rozmnožování a rozšiřování „nelegálních písemností“ pokračoval, a to i přes množství výhružek, např. že není problém, aby se mu cokoliv stalo, ale vypadalo to jako nehoda.[1] Byl i s manželkou zadržen i ve dnech 27.–30. října 1988, zjevně v souvislosti s očekávanými protirežimními akcemi u příležitosti 70. výročí vzniku Československa.[3][5]
S manželkou byli zadrženi také 21. ledna 1989, kdy vyrazili k hrobu Jana Palacha do jeho rodných Všetat, podobně jako stovky dalších odpůrců totality. Po příjezdu do Všetat ušli jen pár kroků od vlaku, když je napadli a zbili přítomní policisté. Následovalo zadržení a výslech, po kterém StB rozvážela autobusy zadržené po Čechách.[2][6]
Sametová revoluce[editovat | editovat zdroj]
Manželé Mayerovi se v roce 1989 přidali ke shánění podpisů pro petici Několik vět. Samotné sametové revoluce se nezúčastnili, protože se pár dní před 17. listopadem uchýlili ke známým u Nového Bydžova. Hlavním důvodem bylo těhotenství Mayerovy ženy. Do Liberce se vrátili až v neděli 19. listopadu a o rozehnání demonstrantů na Národní třídě se dozvěděli z rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Mayer se však účastnil následných velkých demonstrací v Liberci a doma s manželkou množil a roznášel Lidové noviny a další tiskoviny.[2]
Po revoluci[editovat | editovat zdroj]
V Liberci je Leoš Mayer připomínán tramvajovou zastávkou Rybníček – Zastávka Reného Matouška a dalších libereckých signatářů Charty 77, kde je na pamětní ceduli uvedeno jeho jméno.[7][8] Zároveň mu byla v roce 2019 udělena Cena Města Hrádek nad Nisou za mimořádný počin spojený s hrdinstvím a odvahou v době totality.[9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Leoš Mayer. Příběhy našich sousedů [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c Michaela Othmani (1967). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b PAŽOUT, Jaroslav. Perzekuce odpůrců režimu v okresu Liberec v období tzv. normalizace z pohledu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných: Persecution of the regime opponents in the Liberec region in the period of so called normalization in view of the Committee for the defence of the unjustly persecuted.. Fontes Nissae [online]. Liberec: Technická univerzita, říjen 2010 [cit. 2023-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Sdělení VONS č. 1027 „Leoš Mayer pokutován pro přestupek“ in: Pažout, Jaroslav a kol: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1979-1989. Edice dokumentů. Praha, Academia 2016, příloha, CD, s. 2860
- ↑ Sdělení VONS č. 806 „Preventivní represe v Liberci“ in: Pažout, Jaroslav a kol: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1979-1989. Edice dokumentů. Praha, Academia 2016, příloha, CD, s. 2402
- ↑ Sdělení VONS č. 897 „Represe proti manifestacím 15.–21. 1. 1989“ in: Pažout, Jaroslav a kol: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1979-1989. Edice dokumentů. Praha, Academia 2016, příloha, CD, s. 2627-2630
- ↑ DEVÁTÁ, Markéta; TŮMA, Oldřich; ČERMÁKOVÁ, Barbora. Pamětní místa na komunistický režim v České republice. Vydání první. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i ISBN 978-80-7285-248-2.
- ↑ Jména libereckých signatářů Charty 77 nově připomíná tramvajová zastávka. Liberec [online]. 2015-11-17 [cit. 2023-05-25]. Dostupné online.
- ↑ DATAARS. Ceny Města Hrádek nad Nisou. www.hradek.eu [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PAŽOUT, Jaroslav. Perzekuce odpůrců režimu v okresu Liberec v období tzv. normalizace z pohledu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných: Persecution of the regime opponents in the Liberec region in the period of so called normalization in view of the Committee for the defence of the unjustly persecuted. Fontes Nissae = Prameny Nisy. 2010, 153-213. ISBN 978-80-7372-706-2.
- Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1978-1989: edice dokumentů. Příprava vydání Jaroslav Pažout, V.O.N.S. Vydání první. vyd. Praha: Academia 410 s. (Historie). ISBN 978-80-200-2388-9.