Lenochodi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLenochodi
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádchudozubí (Xenarthra)
Podřádlenochodi (Folivora)
Delsuc, Catzeflis, Stanhope, and Douzery, 2001
Čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lenochodi (Folivora) je kategorie dvou monotypických čeledí (každá o jediném rodu) stromových savcůřádu chudozubých.

Historie

Společný předek těchto zvířat žil asi před 40 miliony léty, kdy se obě čeledě od sebe oddělily; v současnosti jsou od sebe vzdáleny více než jejich vzhled naznačuje. Lenochodovití dvouprstí byli po dlouhou dobu pozemními živočichy, ke stromovému životu přešli někdy po období doby ledové, asi před 10 tisíci roky. Lenochodovití tříprstí po sobě nezanechali průkaznější historické stopy a předpokládá se, že přešli k životu na stromech mnohem dříve. Obě čeledě jsou příkladem konvergentního vývoje.

Výskyt

Zvířata obou čeledí žijí na území Střední Ameriky a na severní polovině Jižní Ameriky. Areál výskytu se mnohdy prolíná, někdy na jednom stromě žijí i dva rozličné druhy. Jejich hlavním biotopem jsou tropické deštné pralesy od Amazonské nížiny až po Guayanskou vysočinu a Andy.

Popis

Jsou to zvířata o velikosti 50 až 70 cm a váze 4 až 8 kg s krátkým ocasem nebo bez, převážně šedě zbarvená. Jejich dlouhá a hrubá srst vyrůstá směrem od břicha k zádům a visí jim podél těla. Jejich hlava je kulatá a neochlupený čenich krátký. Končetiny mají poměrně dlouhé, zadní jsou vždy kratší. Na předních mají dva nebo tři srostlé prsty a na zadních vždy tři; prsty jsou zakončeny silnými zahnutými drápy o délce až 10 cm. Mezi samcem a samicí bývá někdy jen nepatrný rozdíl ve vybarvení nebo žádný. V tlamě mají 18 zubů bez skloviny, nemají řezáky ani špičáky. Krčních obratlů bývá různý počet, od šesti do devíti, krk mají pružný a hlavu mohou otáčet o 180°. V jejich kožichu žije mnoho parazitů a jako rarita i drobná symbiotická zelená řasa která jim propůjčuje nazelenalé zbarvení a poskytuje lenochodům i na tuky bohatou výživu. Řasy jsou na druhou stranu vyživovány trusem specifického druhu můr, jež žijí pouze na lenochodech.[1] Mají kolísavou nízkou tělesnou teplotu, v korunách se vyhřívají na slunci. Jejich zrak a sluch nejsou dokonalé smysly.

Chování

Tato stromová zvířata tráví téměř celý svůj život ve větvích vysokých a hustých stromů, kde spí, páří se i vychovávají mladé. V korunách se pohybují velmi málo, převážně jen za další potravou a to lezením, kdy jsou na větvi zavěšeni za hákovité drápy všech končetin. Při spěchu ulezou asi 4 m za minutu a jen výjimečně spadnou a následně uhynou. K úpatí stromů slézají jen se vyprázdnit, (jednou za týden až měsíc) nebo při potřebě přestěhovat se za potravou na další strom. Po zemi se spíš vlečou než chodí, dokáží však plavat.

Mimo období páření jsou samotáři. Mnoho času prospí, uvádí se doba od 10 do 20 hodin denně. Spí převážně zaháknutí za své drápy na větvích hlavou a hřbetem dolů, stejnou polohu zaujímají i když nespí. Před případným predátorem se obvykle účinně brání ostrými drápy a zuby. Svými pomalými pohyby při lezení unikají pozornosti šelem a dravých ptáků, kteří registrují ve větvoví hlavně pohyb.

Potrava

Jsou býložravci, žerou listy, mladé větvičky, květy i plody. Uvádí se, že příležitostně sežerou i hmyz nebo bezobratlého živočicha. Jejich strava složená hlavně z listí je málo energetická a její strávení v několikadílném žaludku za pomoci celulózu rozkládajících bakterií trvá několik dnů. Svou potravu si hledají ve dne nebo v noci hlavně výborným čichem.

Rozmnožování

Tato polygamní zvířata se páří dle klimatických podmínek oblasti, ve které žijí. Samec po kopulaci odchází a o mláďata se nestará. Samice po 6 až 11 měsíční březosti vrhne obvykle jediné mládě, které se jí ihned přidržuje svými drápy, a kojí ho z prsních žláz na hrudi. Za měsíc až dva již potomek počíná spásat listí a do roka nebo dvou je matkou opuštěn.

Ohrožení

Lenochodi žijí na velkém areálu a přímé vyhynutí jednotlivým druhům nehrozí. Nejvíce je ohrožuje, mimo přirozených predatorů, lov a pak likvidace přirozených biotopů. Výjimkou je lenochod trpasličí vyskytující se pouze na neobydleném ostrůvku v Karibiku o rozloze cca 5 km², jehož populace nedosahuje ani 500 jedinců.

Taxonomie

Lenochodi se taxonomicky dělí:

Reference

  • ABC 08/2012: Lenochod není líný! Nejpodivnější savec světa [online]. Ringier, Axel Springer.cz, rev. 08/2012 [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. 
  • MYERS, Phil. Animal Diversity Web: Bradypodidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MYERS, Phil. Animal Diversity Web: Megalonychidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Bradypodidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Megalonychidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Encyclopedia of Life: Bradypodidae [online]. EOL, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Encyclopedia of Life: Megalonychidae [online]. EOL, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  1. PETR, Jaroslav. Rozluštěná hádanka riskantní toalety lenochodů. 100+1 zahraničních zajímavostí [online]. 14. listopadu 2014. Dostupné online.