Křemenáč březový
 Křemenáč březový | |
|---|---|
 Křemenáč březový | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | kozák (Leccinum) |
| Binomické jméno | |
| Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell. 1944 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Andreas Gminder[1] uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Boletus floccopus Rostk.
- Boletus rufescens Pilát
- Boletus rufescens Secr. ex Konrad, 1932
- Boletus testaceoscaber Secr., 1833
- Boletus versipellis Fr. & Hök, 1835
- Ceriomyces viscidus Murrill
- Krombholzia aurantiaca f. rufescens (Secr. ex Konrad) Vassilkov, 1956
- Krombholzia rufescens sensu Konrad
- Krombholzia rufescens (Secr. ex Konrad), 1938
- Krombholziella rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1982
- Krombholziella versipellis (Fr. & Hök) Bon 1985
- Leccinum rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1989
- Leccinum rufescens var. versipelle (Fr. & Hoek) Snell.
- Leccinum testaceo-scabrum
- Leccinum testaceoscabrum (Secr.) Sing.
- Leccinum testaceoscabrum Secr. ex Singer, 1947
- Leccinum versipellis (Fr. & Hök) Snell.
- Trachypus rufescens (Secr. ex Konrad) Romagn., 1939.
- hřib březák
Lidové názvy[editovat | editovat zdroj]
- křemeňák – Východní Čechy[2]
- janek – Morava[3]
- červený kozák – Slezsko, Lašsko
- polák – Těšínsko
- špičník – Plzeňsko
- březák – Jižní Čechy
- kameňák
- havíř aj.
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk má křemenáč březový masitý, široký 5–15 centimetrů, šedý až hnědooranžový, nejdříve polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třen, později polštářovitý, hladký, sametový, matný, suchý.
Rourky jsou u třeně vykrojené, z počátku krátké, poté až 2,5 cm dlouhé. Od mládí šedavé, později šedookrové s jemným nafialovělým nádechem. Jejich ústí jsou šedá, drobná, okrouhlá.
Třeň je 9–13 centimetrů dlouhý a 2–7 centimetrů široký, břichatý, později na bázi obyčejně ztlustělý, kyjovitý, již od mládí na šedavém podkladě význačně tmavě až černě třásnitě šupinatý. Šupiny bývají v dospělosti jakoby sestavené v řadách. Při rozkrojení naspodu živě zelenomodrá.
Dužnina je bělavá a na řezu se zbarvuje do růžovofialova, tuhá, jen v klobouku později houbovitě měkká. Chuť je příjemná, vůně nevýrazná. Dužnina při vaření černá, čemuž lze zabránit když ponoříme nakrájenou houbu do octa nebo citrónové šťávy.[1]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy jsou velké 13–170 × 4–6 μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. Výtrusný prach hnědý.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Křemenáč březový tvoří mykrohizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na rašeliništích se vyskytuje i pod břízou trpasličí.[4] Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule. Roste od června do října.
Nejčastější záměny[editovat | editovat zdroj]
Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový, který se liší tmavěji červenohnědým kloboukem, v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
mladá plodnice -
mladá plodnice -
typický vzhled -
starší plodnice -
velká plodnice -
v lese -
v mechu -
větší množství
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
- ↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-25.
- ↑ František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
- ↑ L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 20.
- Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
- Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
- Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
- L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
- František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu křemenáč březový na Wikimedia Commons - Galerie křemenáč březový na Wikimedia Commons
- Křemenáč březový na Biolibu
- Křemenáč březový na Nahuby.sk
