Lažanští z Bukové
| Lažanští z Bukové | |
|---|---|
| Erb rodu Lažanských z Bukové | |
| Země | Rakouské císařství |
| Tituly | svobodní páni, říšská hrabata |
| Zakladatelé | Oldřich z Bukové |
| Rok založení | 15. století |
| Poslední vládce | dosud žijící |
| Větve rodu | Korbelové z Bukové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lažanští z Bukové jsou starý český vladycký rod, který později povýšil do panského a hraběcího stavu. Predikát odvozovali od vsí Buková a Lažany.[1]
Historie
_03.JPG)
Jako první ověřený předek rodu se objevuje Oldřich z Bukové, když koncem roku 1483 získal Lažany.[1] Poté nakoupili ještě několik statků.
Teprve až syn Šebestiána staršího, Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové, pozvedl rod do popředí. Za stavovského povstání musel emigrovat, neboť jej prohlásili za zrádce země. Později se vrátil v pozici důstojníka císařské armády. V listopadu 1620 bojoval na Bílé Hoře. Povýšil na podplukovníka a mohl se podílet na zabavování, čehož využil a často nečistým způsobem nahromadil značný majetek. Roku 1631 povýšil do stavu říšských pánů a v roce 1639 se stal říšským hrabětem.
Jeho synové si otcův majetek rozdělili, Rudolf Jiří dostal Záběhlice, František Adam Mladějovice a Osek a Karel Maxmilián Manětín, který ostatní statky skoupil zpět a zdědil další. V roce 1695 zemřel ve funkci dvorského rady.
Prokop Lažanský († 1804) držel Chyši, Lubenec, sloužil až v Haliči, působil jako nejvyšší kancléř a předseda nejvyššího soudu. Jeho syn Prokop byl moravskoslezským gubernátorem a zemským hejtmanem, podobně jako vnuk Leopold byl moravským místodržitelem. Další Lažanští také zastávali důležité posty a zasedali v poslaneckých lavicích. Prokopův syn Prokop II. předsedal v pozici velmistra řadu let zednářské lóži U devíti hvězd.
Vladimír Ferdinand se stal v roce 1895 předsedou Národopisné výstavy českoslovanské v Praze.
Jedna větev vymřela za první republiky, druhá v Rhodesii a třetí linie dosud žije v Německu.
Zajímavosti
Karel Maxmilián Lažanský byl donátorem páté kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674. Jeho první žena Marie Maxmiliána ze Šternberka (1641–1665) byla jednou z mecenášek schránky na palladium ve staroboleslavském poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie.[2] Je vyobrazena na stejnojmenném portrétu od Karla Škréty.
Erb
Lažanští z Bukové užívali stejný erb jako Korbelové z Bukové, totiž část kola, jíž se odedávna říkalo korbel. Toto erbovní znamení se na pečetích objevuje od samého počátku 15. století, patřilo však více rodům, jejichž společný původ je nejasný, např. Chotkům, Žehušickým z Nestajova, Rousům aj. Lažanští měli svůj štít vždy červený, korbel stříbrný, klenotem byla tři pštrosí péra, stříbrné mezi dvěma červenými. Ve stejné podobě zůstal znak i po povýšení do panského stavu roku 1633.
Příbuzenstvo
Spojili se s Černíny z Chudenic, Vratislavy z Mitrovic, Nebílovskými, Schwarzenberky či Klebelsbergy.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Manětín – zámek, s. 207.
- ↑ Stará Boleslav, nejstarší poutní místo v Čechách; František Srdínko. - Ve Staré Boleslavi: Srdínko, 1880. - [II], 120 s.: il.; 20 cm (str.69). Dostupné online.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Lažanští z Bukové, s. 86-87.
- Josef C. Wieser von Mährenheim. Chronik des Hauses der Grafen Lažanzky, Freiherren von Bukowa. Brünn: Georg Gastl, 1860. 151, VIII s. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lažanští z Bukové na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lažanský v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Rodokmen Lažanských z Bukové v Biographisches Lexicon des Kaisertums Österreich
