LWD Zuch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
LWD Zuch
LWD Zuch-2
LWD Zuch-2
Určenícvičný a sportovní letoun
VýrobceLotnicze Warsztaty Doświadczalne
ŠéfkonstruktérTadeusz Sołtyk
První let1. září 1948
Zařazeno1949
Vyřazeno1963
UživatelPolsko
Výroba1948-1950
Vyrobeno kusů7
Vyvinuto z typuLWD Junak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

LWD Zuch (Chlapík)[1] bylo dvoumístné cvičné a akrobatické letadlo smíšené konstrukce, které vyráběla polská společnost LWD (Lotnicze Warsztaty Doświadczalne) z Lodže na přelomu 40. let a 50. let. Bylo vyrobeno sedm strojů (prototyp LWD Zuch-1, prototyp a 5 letadel LWD Zuch-2).[2]

LWD Zuch-1, prototyp. Ve skupince vlevo uprostřed konstruktér Tadeusz Sołtyk (Letectví, srpen 1949)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 byl konstrukčním týmem Tadeusze Sołtyka vyvinut výcvikový a akrobatický letoun LWD Zuch. Toto letadlo bylo navazující variantou k vojenskému letounu LWD Junak (1948), bylo však určeno pro polské civilní aerokluby. První prototyp Zuch-1 byl osazen československým šestiválcovým invertním motorem Walter Minor 6-III o jmenovitém výkonu 160 k/118 kW. Prototyp (výr. č. 17) zalétal 1. září 1948 Anton Szymański na lodžském letišti Lublinek (IATA: LCJ, ICAO: EPLL).[3] Letové zkoušky prokázaly dobré letové vlastnosti a schopnost provádět všechny figury vyšší letecké akrobacie.[4] Tovární testy trvaly od podzimu 1948 do jara 1949.[2] Státní zkoušky letoun absolvoval ve varšavském Ústředním leteckém ústavu (Główny Instytut Lotnictwa) od července 1949. do listopadu 1949.[5]

LWD Zuch-1, prototyp (Letectví, květen 1949)

Přes dobré letové vlastnosti nevstoupil do sériové výroby, protože Polsko nezískalo licenci k výrobě motorů Walter Minor 6.[3] Polsko sice usilovalo o zakoupení licence k výrobě tohoto motoru, ale k dohodě o prodeji s podnikem Motorlet, n.p., Praha - Jinonice, resp. s jeho nadřízeným orgánem Československé závody kovodělné a strojírenské (ČZKS), národní podnik přes PZO Kovo Ltd. nedošlo.[6]

Proto bylo rozhodnuto použít německé, sedmiválcové hvězdicové motory Siemens Bramo Sh 14. Letadlo s tímto motorem bylo označeno jako Zuch-2. První let se uskutečnil 1. dubna 1949, zalétavajícím pilotem byl na letišti Lublinek opět Anton Szymański.[7] Zuch-2 byl v prototypu hotov o měsíc dříve, než ukládal plán, jako splněný závazek zaměstnanců LWD k 1. máji.[4] Výkonově (rychlostí) byl na tom Zuch-2 o něco hůře než Zuch-1 vzhledem k většímu aerodynamickému odporu. Schvalovací zkoušky byly prováděny opět v Ústředním leteckém ústavu (Główny Instytut Lotnictwa) od května do listopadu 1949. Tato verze byla potom vyrobena pro polské aerokluby v sérii 5 letounů.[8]

LWD Zuch-1, pohled na vztlakové klapky a kabinu (Letectví, květen 1949)

V roce 1949 byly Experimentální letecké dílny (Lotnicze Warsztaty Doświadczalne) převedeny z působnosti ministerstva spojů na ministerstvo těžkého průmyslu. Následně byl podnik přejmenován na WSK (Wytwórnie Sprzętu Komunikacyjnego) č. 6. Továrna LWD v Lodži byla zrušena v první polovině roku 1949. Většina techniků přešla do experimentálního centra CSS ve Varšavě (Centralne Studium Samolotów). Do Varšavy byla přepravena letadla, nedokončené projekty, stroje a veškerá technická zařízení. V říjnu 1950 konstruktér, ing. Tadeusz Sołtyk nastoupil na pozici hlavního projektanta v PZL WSK č. 4 Okęcie, vytvořeného z rozpuštěného podniku CSS.[5]

Torzo letounu LWD Zuch-1

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce Zucha byla podobná LWD Junaku-1. Hlavní rozdíl byl v motoru, Junák používal sovětský hvězdicový pětiválec Švecov M-11 FR. Na rozdíl od Junáka měl Zuch jednoduché, samonosné podvozkové nohy s kapotovanými koly.[9] Zuch byl také vybaven dělenými křidélky a měl mírně zvětšené kormidlo (podobná vylepšení byla později použita i u Junáku-2).

Konstrukce letounu zůstala bez zásadních změn. Celodřevěná vnější křídla a trup s centroplánem, svařený z ocelových trubek a potažený plátnem.[4] Letoun Zuch byl smíšené konstrukce (ocel a dřevo), dolnokřídlý jednoplošník, konvenční dispozice. Trup tvořil ocelový rám pokrytý plátnem, vpředu opláštěný kovovým plechem. Měl dřevěná křídla lichoběžníkového tvaru, pokrytá plátnem a překližkou. Byl vybaven vztlakovými klapkami.[1] Uzavřený kokpit se dvěma sedadly v tandemovém uspořádání pod vícedílným krytem. Konvenční pevný podvozek s ocasním kolem. Zadní kolo zlepšilo manévrování stroje na zemi.[5] U Zucha-2 bylo zdokonaleno pérování podvozkových kol, jejichž vidlice byla výkyvná.[4]

Motor byl osazen dvoulistou dřevěnou vrtulí. Zuch-2 osazený sedmiválcovým hvězdicovým motorem Bramo Sh 14 měl aerodynamický kruhový kryt NACA, z něhož "vyčnívaly" kapkovitými výběžky pouze hlavy válců.[10]

Walter Minor 6-III (1946) použitý u LWD Zuch-1

Použití[editovat | editovat zdroj]

První varianta Zuch-1 byla poháněná motorem Walter Minor 6-III v prodloužené, šikmé přídi letounu. Tento prototyp sloužil v aeroklubech od srpna 1950 do prosince roku 1955 s imatrikulací SP-BAD. Byl to první poválečný polský akrobatický letoun.[5]

Druhý prototyp Zuch-2 (SP-BAG) byl vybaven hvězdicovým motorem Bramo Sh 14A. Přes osazení motoru aerodynamickým krytem NACA dosahoval letoun kvůli zvýšenému odporu vzduchu nižší maximální rychlosti 222 km/h ve srovnání s 244 km/h u verze Zuch-1. Tento prototyp létal do roku 1959.[10]

Zásadním důvodem pro použití motorů Bramo Sh-14A se ukázala skutečnost, že ustupující německá vojska Wehrmachtu zanechala v letech 1944-5 na polském území velké množství motorů Sh 14A (asi 200).[1] Později se uvádělo, že Polsko dostalo od Německa tyto motory jako část reparací.[4] Továrna LWD v roce 1950 postavila s těmito "trofejními" motory prototyp a sérii 5 strojů Zuch-2. Nesly imatrikulace SP-BAL č. 21, SP-BAM č. 22, SP-BAN č. 23, SP-BAO č. 24, SP-BAP č. 25 a sloužily v aeroklubech v letech 1952 až 1955, s výjimkou letounu s imatrikulací SP-BAM (výr. č. 22), který sloužil od února 1952 až do prosince 1963.[11]

Letadla byla provozována v aeroklubech jako výcviková a turistická letadla.[2]

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

Všechny tři dochované letouny jsou umístěny v Muzeu polského letectví v Krakově (Muzeum Lotnictwa Polskiego) v různém stavu zachovalosti. Muzeum, které vzniklo v polovině 60. let, využívá některá zařízení bývalého vojenského letiště v Krakově (Rakowice-Czyzyny).

K dnešnímu dni přežily tři kopie těchto letadel: prototyp LWD Zuch-1 (SP-BAD) a dvě sériová letadla LWD Zuch-2 (SP-BAM, SP-BAO). Pouze SP-BAM (výr. č. 22) je vystaven v expozici letadel, ostatní letouny jsou částečně poškozené, popř. nekompletní.[6]

Prototyp Zuch-1 byl předán v roce 1956 do dílen technické části Národního muzea ve Vratislavi (Muzeum Narodowe Wrocław). Od roku 1963 je deponován v nekompletním stavu v Muzeu polského letectví v Krakově.[2]

Letoun LWD Zuch-2 (SP-BAM) byl v roce 1964 dopraven do dílen opravny APRL v Krosně (Zakładady Naprawczne Aeroklubu PRL w Krośnie). Po opravě byl exponátem na výstavě 20. výročí Polské lidové republiky, která se konala v roce 1965 na bývalém letišti Kraków-Rakowice-Czyżyny. Po výstavě zde letoun zůstal jako exponát vznikajícího leteckého muzea.[12] V roce 2015 letadlo prošlo komplexní obnovou z dotace Ministerstva kultury a Národního dědictví,[7] kterou provedla od května do listopadu 2015 společnost Opravna leteckých zařízení Antoni Nowak (Zakład Naprawczy Sprzętu Lotniczego Antoni Nowak).[11]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Zuch-1 (SP-BAD): první prototyp osazený motorem Walter Minor 6-III, 1 letoun
  • Zuch-2: druhá, sériová verze (prototyp SP-BAG a 5 sériových SP-BAL až SP-BAP), 6 letounů s motorem Siemens Bramo Sh-14A
LWD Zuch-2 v Krakově

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • PolskoPolsko Polsko
    • Aeroklub republiky Polské (A.R.P.)
LWD Zuch-1, skica (Letectví 1949)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data pro Zuch-1 a (Zuch-2) dle[2][13]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 7,84 (7,61) m
  • Výška: 2,05 (2,10) m
  • Nosná plocha: 17,50 m2
  • Plošné zatížení: 58,3 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 626 (658) kg
  • Vzletová hmotnost: 1 000 (1 020) kg
  • Pohonná jednotka Zuch-1: 1× šestiválcový vzduchem chlazený invertní motor Walter Minor 6-III
  • Výkon pohonné jednotky Minor 6:
    • maximální, vzletový: 118 kW/160 k při 2500 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 88 kW/120 k při 2300 ot/min.
  • Pohonná jednotka Zuch-2: 1× sedmiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor Siemens Bramo Sh-14A (Siemens-Halske Sh 14)
  • Výkon pohonné jednotky Sh 14:
    • maximální, vzletový: 118 kW/160 k při 2200 ot/min
    • skutečný[5]: 85 kW kW/116 k
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 244 (222) km/h
  • Cestovní rychlost: 205 (181) km/h
  • Nejmenší rychlost: 80 (85) km/h
  • Dostup: 5 800 (4 750) m
  • Dolet: 1 180 (1 160) km
  • Vytrvalost: 5,5 (6,0) h
  • Stoupavost: 4,7 m/s (3,6 m/s, 216 m/min)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků LWD Zuch na anglické Wikipedii a LWD Zuch na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Z., D. Z činnosti polských leteckých pokusných dílen (Lotnicze Warsztaty Došwiadczalne - L WD) v Lodži. Letectví. 1949-08-22, roč. 25. (1949), čís. 17, s. b. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e LWD "Zuch", 1948 [online]. samolotypolskie.pl [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b "Spotkania przy samolocie": Dzieło braci Wright oraz LWD Zuch [online]. Varšava: dlapilota.pl, 2015-12-19 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e Polská letadla „Zuch" — pokračovatel „Junáka". Křídla vlasti. 1954-08-17, roč. 1954, čís. 17, s. 408a. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e HETMAN, Karol Placha. Lotnicze Warsztaty Doświadczalne LWD Junak, Zuch 1948 r. (polsky) [online]. polot.net, 2019-09 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Samolot: LWD Zuch 2 (polsky) [online]. Krakov: Muzeum Lotnictwa Polskiego [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b AG, -. Unikatowy Zuch 2 odzyskał młodość (polsky) [online]. Krakov: Dziennik Polski, 2015-12-28 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ Samolot LWD Zuch [online]. polska-org.pl [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ MAŃKOWSKI, A. Polská poválečná letadla. Letectví. 1949-05-16, roč. 25. (1949), čís. 10, s. 235–238. 
  10. ↑ a b SZCZEPANIEC, Paweł. LWD Zuch [online]. samoloty.pl [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b SIGMUND, Marcin. Odremontowany Zuch 2 w MLP (polsky). www.altair.com.pl [online]. Altair Agencja Lotnicza Sp. z o. o., 2015-12-11 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Muzeum Lotnictwa Polskiego prezentuje samolot LWD Zuch 2 (polsky) [online]. Varšava: dzieje.pl (Polską Agencją Prasową SA.), 2015-12-10 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zuch-1 [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KEMPSKI, Benedykt (1986): Samolot szkolno-treningowy Junak, Typy Broni i Uzbrojenia #110 (polsky), Warszawa: Wydawnictwo MON (Ministerstwo Obrony Narodowej), ISBN 83-11-07341-4
  • KOCENT-ZIELINSKI, Edward (2010): Lodzkie samoloty inzyniera Sołtyka (polsky), Wydawnictwo ZP, ISBN 978-8361529859
  • BABIEJCZUK, Janusz. GRZEGORZEWSKI, Jerzy (1974): Polski przemysł lotniczy 1945-1973, (polsky), 267 p,, Warszawa: Wydawnictwo MON (Ministerstwo Obrony Narodowej)
  • KRZYZAN, Marian (1983): Samoloty w muzeach polskich, (polsky) Warsawa, ISBN 978-83-206-0432-0
  • STEFANICKI, Maciej. WOJCIK, Jacek: Polskie Konstrukcje Lotnicze (polsky)
  • MORGALA, Andrzej: Meandry rozwoiu  konstrukcji LWD (polsky), Lotnictwo z szachownica 2012-02 (No.43)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=LWD_Zuch&oldid=22297230“