Přeskočit na obsah

Krzysztof Penderecki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Krzysztof Penderecki
Základní informace
Rodné jménoKrzysztof Eugeniusz Penderecki
Narození23. listopadu 1933
Dębica
Úmrtí29. března 2020 (ve věku 86 let)
Krakov
Žánryopera a symfonie
Povoláníhudební skladatel, dirigent, pedagog, muzikolog, hudební pedagog a houslista
Nástrojehousle a klavír
VydavatelEMI Classics
Členem skupinAkademie Umění DDR
Berlínská akademie umění
Americká akademie umění a věd
Evropská akademie věd a umění
Polská akademie umění a věd
Bavorská akademie krásných umění
Svaz polských skladatelů
Významná dílaPolskie Requiem
Flötenkonzert
Symfonia nr 8 „Lieder der Vergänglichkeit”
Oceněnírytíř Řádu znovuzrozeného Polska (1964)
Grammy Trustees Award (1968)
Řád znovuzrozeného Polska (1974)
Herderova cena (1977)
čestný doktor Univerzity Bordeaux Montaigne (1979)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Elżbieta Penderecka
PodpisPodpis
Webkrzysztofpenderecki.eu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krzysztof Eugeniusz Penderecki [křyštof eugeniuš] (23. listopadu 1933 Dębica – 29. března 2020 Krakov) byl polský skladatel klasické hudby a oper, jeden z nejvýraznějších představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí (1933–1958)

[editovat | editovat zdroj]

Penderecki se narodil v Dębici v Podkarpatském vojvodství. Jeho otec, Tadeusz Penderecki, byl právník, matka Zofia (rozená Wittgensteinová). Dědeček, Robert Berger, byl talentovaný malíř. V době Krzysztofova narození byl ředitelem místní banky. Předci Pendereckého se do Dębice přestěhovali v polovině 19. století z Vratislavi.[1] Babička byla arménského původu[2] s původem v perském Isfahánu. Krzysztof ji často doprovázel do kostela Arménské apoštolské církve v Krakově.[3]

V roce 1946 začal Penederecki studovat na gymnáziu. Vedle toho se učil hře na housle u místního dirigenta vojenského orchestru Stanisława Darłaka, který v Dębici vytvořil orchestr pro místní hudební společnost.[4] Po maturitě v roce 1951 odešel Penderecki do Krakova aby studoval na Jagellonské univerzitě.[4] Dále pokračoval ve hře na housle u Stanisława Tawroszewicze. V hudební teorii byl jeho učitelem Franciszek Skołyszewski.[5] V roce 1954 vstoupil na Krakovskou hudební akademii, zanechal studia hry na housle a zcela se věnoval kompozici. Hlavním učitelem Pendereckého byl Artur Malawski a po jeho smrti Stanisław Wiechowicz.[6] Po roce 1956 byla v Polsku poněkud uvolněna tuhá komunistická cenzura a otevřely se nové možnosti tvůrčí činnosti.[7]

První skladby (1958–1970)

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování Akademie v roce 1958 zůstal na škole jako pedagog. Jeho první práce vykazují vliv Igora Stravinského, Antona Weberna a Pierra Bouleze. Mezinárodně začal být znám, když byly v roce 1959 na festivalu soudobé hudby Varšavský podzim uvedeny jeho skladby Strofy, Psalmy Dawida (Davidovy žalmy) a Emanacje. Světový úspěch mu však přinesla skladba Ofiarom Hiroszimy – tren na 52 instrumenty smyczkowe (Obětem Hirošimy – nářek pro 52 smyčcových nástrojů). V ní použil i neobvyklé instrumentální techniky (např. hra za kobylkou, klepání na dno nástroje) a textury (např. hojně využíval tónových klastrů). Skladba měla pracovní název 8' 37", teprve později se rozhodl ji věnovat obětem Hirošimy.

V následujícím roce uvedl na festivalu současné hudby v Donaueschingen skladbu Fluorescence, ve které ještě zvýšil orchestrální hustotu použitím mnoha dechových a bicích nástrojů. Ve skladbě zní 32 bicích, často neobvyklých nástrojů, jako psací stroje, gongy, mexické güiro a další. Zavedl rovněž zcela revoluční notaci. Její provedení bylo považováno za provokativní a kontroverzní.

V letech 1958–1962 se zabýval také elektronickou hudbou. Propagátor elektronické hudby a muzikolog Józef Patkowski mu umožnil přístup do Experimentálního studia Polského rozhlasu ve Varšavě, ve kterém pořádal semináře s účastí zahraničních skladatelů.

V roce 1966 se stal profesorem na Folkwang-Hochschule für Musik v Essenu. V té době napsal na objednávku Opery v Hamburku svou první operu Diabły z Loudun (založenou na příběhu o Urbainu Grandierovi) kde také měla v Hamburku v roce 1969 svou premiéru. Od té doby byla mnohorát provedena na světových operních scénách a vydána na zvukových nosičích.

V roce 1968 byl skladatel vyznamenán Státní cenou 1. stupně.[8] Ke státním výročím v roce 1964 a 1974 pak obdržel Řád znovuzrozeného Polska[9][10].

Pašije sv. Lukáše

[editovat | editovat zdroj]
Penderecki na festivalu Pražský podzim 2008 (zkouška s orchestrem ve Dvořákově síni Rudolfina).

Rozměrná skladba Pašije sv. Lukáše (1963–1966) přinesla Pendereckému další nárůst popularity nejen pro svůj hluboce náboženský obsah, ale i pro avantgardní hudební jazyk. Západní obecenstvo vnímalo tuto skladbu jako vzpouru proti komunistickému režimu v Polsku. Ve skladbě jsou použity nejrůznější hudební styly. Experimentální skladebné postupy existují v konfrontaci s barokní formou i s občasným použitím tradiční harmonie a melodie. Penderecki v této skladbě používá seriální techniku, při čemž jedna z tónových řad zahrnuje i motiv BACH. V závěru skladba vrcholí čistým akordem E-dur.

Penederecki zkomponoval i řadu dalších skladeb na sakrální témata. Na počátku sedmdesátých let zkomponoval také Dies irae (známé také jako Osvětimské oratorium), Magnificat a Canticum Canticorum Salomonis (Šalomounova Píseň písní).

Po roce 1970

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 zahájil Penderecki rovněž kariéru dirigenta. V letech 1972–1978 byl profesorem na School of Music Yaleovy univerzity ve Spojených státech. V roce 1973 dokončil svou první symfonii,[11] která měla premiéru v Peterborough (Anglie).

V polovině sedmdesátých let Penderecki radikálně změnil svůj kompoziční styl. Odstoupil od avantgardních postupů a obrátil se k baroku a neoklasicismu. Tato změna započal 1. houslovým koncertem a výrazně se projevila zejména ve 2. symfonii (Vánoční), kde mimo jiné zaznívá citace z oblíbené vánoční písně Tichá noc.

V roce 1980 si polské odborové hnutí Solidarita u skladatele objednalo skladbu ke slavnosti odhalení památníku obětem protivládních demonstrací v Gdaňsku (1970). Penderecki zkomponoval Lacrimosa, které později rozšířil na jednu ze svých nejznámějších skladeb Polské requiem.

V roce 2001 obdrželo Pendereckého Credo Cenu Grammy za nejlepší sborové dílo. V témže roce obdržel také nejvyšší španělské vyznamenání udělované jednotlivcům, skupinám lidí či organizacím z celého světa za pozoruhodné úspěchy v oblasti vědy, humanitních věd a lidských vztahů, Cenu knížete asturského. Obdržel i řadu čestných doktorátů na univerzitách celého světa.

Zemřel 29. března 2020 po dlouhé nemoci ve věku 86 let.[12][13]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Busta Krzysztofa Pendereckého v Alei Sław v Kielcích.

Opery

[editovat | editovat zdroj]
  • Najdzielniejszy z rycerzy (Nejodvážnější rytíři, dětská rozhlasová opera, libreto Ewa Szelburg-Zarembina, 1965)
  • Diabły z Loudun (Ďáblové z Loudunu, libreto autor na motivy knihy „The Devils of Loudun“ Aldous Huxley, 1968–1969)
  • Raj utracony (Ztracený ráj, na motivy básně Johna Miltona, 1976–1978)
  • Czarna maska (Černá maska, text Harry Kupfera a Krzysztof Penderecki podle dramatu Die schwarze Maske Gerharta Hauptmanna, 1984–1986);
  • Ubu Rex (Král Ubu, libreto Jerzy Jarocki podle dramatu „Ubu Roi“ Alfreda Jarryho, 1990–1991)

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Anaklasis pro 42 smyčcových nástrojů a perkuse (1959–1960)
  • Fluorescence (1961–1962)
  • De natura sonoris č. 1 (1966)
  • Preludium pro dechové nástroje, bicí a kontrabasy (1971)
  • De natura sonoris č. 2 (1971)
  • 1. symfonie (1972–1973)
  • „Przebudzenie Jakuba“ (1974)
  • Adagietto z „Raju utraconego“ (1979)
  • 2. symfonie (Wigilijna) (1979–1980)
  • 3. symfonie (1988–1995)
  • Adagio – 4. symfonie (1989)
  • 5. symfonie (1991–1992)
  • Fanfarria Real (2003)
  • Chaconne – in memoria Giovanni Paolo II. (fragment Polského requiem) (2005)

Skladby pro smyčcový orchestr

[editovat | editovat zdroj]
  • Emanace pro dva smyčcové orchestry (1959)
  • Obětem Hirošimy – nářek pro 52 smyčcových nástrojů (1960–1961)
  • Polymorphia pro 48 smyčcových nástrojů (1961)
  • Kanón (1962)
  • Intermezzo pro 24 smyčcových nástrojů (1973)
  • Sinfonietta per archi (1992)
  • Serenáda pro smyčcový orchestr: Passacaglia (1996), Larghetto (1997)

Skladby pro dechový orchestr

[editovat | editovat zdroj]
  • Pittsburgh Ouverture (1967)
  • Actions pro jazzový orchestr (1971)
  • Entrata pro 4 lesní rohy, 3 trubky, 3 pozouny, tubu a kotle (1994)
  • Luzerner Fanfare pro 8 trubek a bicí nástroje (1998)

Koncertantní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Fonogrammi pro flétnu a komorní prchestr (1961)
  • Capriccio pro hoboj a 11 smyčců (1964)
  • Sonata per violoncello ed orchestra (1964)
  • Concerto per violoncello ed orchestra (1966–1967, revize 1971/1972)
  • Capriccio per violino ed orchestra (1967)
  • Partita pro klávesy, elektrickou basovou kytaru, harfu, kontrabas a orchestr (1971, revize 1991)
  • Concerto per violino ed orchestra (1976–1977, revize 1988)
  • Capriccio per tuba, Scherzo alla polacca (1980)
  • Concerto per violoncello ed orchestra no. 2 (1982)
  • Concerto per viola (violoncello/clarinetto) ed orchestra (1983)
  • Concerto per flauto (clarinetto) ed orchestra da camera (1992)
  • Concerto per violino ed orchestra no. 2 – Metamorfozy (1992–1995)
  • Sinfonietta No. 2 per clarinetto ed archi (1994)
  • Hudba pro flétnu, marimbu a smyčce (1995)
  • Concerto Grosso per tre violoncelli ed orchestra (2000–2001)
  • Concerto per pianoforte ed orchestra – Resurrection (2001–2002)
  • Adagio pro violoncello a orchestr (2002–2003)
  • Concerto grosso no. 2 per 5 clarinetti ed orchestra (2004)
  • Concerto per corno e orchestra – Winterreise (2008)

Komorní hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Sonáta pro housle a klavír (1953)
  • 3 miniature per clarinetto e pianoforte (1956)
  • Miniatura per violino e pianoforte (1959)
  • Quartetto per archi No. 1 (1. smyčcový kvartet, 1960)
  • Capriccio per Siegfried Palm (1968)
  • Quartetto per archi No. 2 (2. smyčcový kvartet, 1968)
  • Cadenza per viola sola (1984;)
  • Per Slava (1985–1986)
  • Preludium pro klarinet solo in B (1987)
  • Der unterbrochene Gedanke pro smyčcový kvartet (1988)
  • Smyčcové trio (1990–1991)
  • Kvartet pro klarinet, housle, violu a violoncello (1993)
  • Divertimento per violoncello solo (1994)
  • Sonata per violino e pianoforte No. 2 (1999)
  • Sextet pro housle, violu, violoncello, klarinet, lesní roh a klavír (2000)
  • Tempo di Valse pro sólové violoncello (2004)

Filmová hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Démon (režie Marcin Wrona, 2015)
  • Maska (režie Stephen Quay a Timothy Quay, 2010)
  • Prokletý ostrov (Shutter Island, režie Martin Scorsese, 2010)
  • For the End of Time (režie Ema Kugler, 2009)
  • Inventorium Sladów (režie Stephen Quay a Timothy Quay, 2009)
  • Sedm bran jeruzalémských (režie Tomek Bagiński, TV film oceněný na 46. MTF Zlatá Praha, 2008)
  • Sisifo (režie Andrea Esposito, 2008)
  • Ten, koho se bojíš (režie Kristian Levring, 2008)
  • Věrnost (český studentský film, 2005)
  • Inland Empire (ve filmu Davida Lynche použita skladba „Als Jakob Erwachte“, 2006)
  • Katyń (režie Andrzej Wajda, 2007)
  • Vremena goda (režie Valerij Šišov, TV film, 1994)
  • Tišina (režie Dimitr Petkov, 1991)
  • Osamělý hlas člověka (režie Alexandr Sokurov, 1987
  • V uslovijach neočevidnosti (režie Farchad Jusufov, 1986)
  • Osvícení (režie Stanley Kubrick, 1980)
  • Sen (použita skladba De natura sonoris, režie Lordan Zafranović, 1974)
  • I doyde denyat (režie Georgi Djulgerov, 1973)
  • Vymítač ďábla (The Exorcist, režie William Friedkin, 1973)
  • Unterwegs nach Kathmandu (režie Manfred Durniok, TV film, 1971)
  • Prologue (Francie, 1970)
  • Modré goloásky (režie Michele Cournot, 1969)
  • Teufel von Loudun (opera, TV film, 1969)
  • Je t'aime, je t'aime (režie Alain Resnais, 1968)
  • Ikar (režie Jerzy Zitzman, 1966)
  • Szyfry (režie Wojciech Jerzy Has, 1966)
  • Slodkie rytmy (režie Kazimierz Urbanski, 1965)
  • Rękopis znaleziony w Saragossie (režie Wojciech Jerzy Has, 1964)
  • Bezludna planeta (režie Krzysztof Debowski, 1962)
  • General i mucha (režie Jerzy Zitzman, 1961)
  • Wycieczka w kosmos (režie Krzysztof Debowski, 1961)

Skladby pro mg. pásek

[editovat | editovat zdroj]
  • Psalmus na taśmę (1961)
  • Brigáda smrti pro hlas a mg. pásek podle Leona Weliczkera (1963)
  • Ekecheiria – hudba pro pásku u příležitosti XX. olympijských her (1972)

Sbor a cappella

[editovat | editovat zdroj]
  • Stabat Mater (část Pašijí sv. Lukáše pro tři smíšené sbory a cappella, 1962)
  • Miserere (část Pašijí sv. Lukáše pro chlapecký sbor a tři smíšené sbory a cappella, 1965)
  • In Pulverem Mortis (část Pašijí sv. Lukáše pro tři smíšené sbory a cappella, 1965)
  • Ecloga VIII pro šest hlasů (AATBBB) a cappella, podle Zpěvů pastýřských Publia Vergilia Mara, 1972
  • Agnus Dei (část Polskiego Requiem pro smíšený sbor a cappella,1981)
  • Ize cheruvimi pro smíšený sbor a cappella na staroslověnský text, 1986)
  • Veni creator (Hrabanus Maurus) pro smíšený sbor a cappella (1987)
  • Benedicamus Domino (Organum i Psalm 117) pro pětihlasý mužský sbor a cappella (1992)
  • Benedictus pro smíšený sbor a cappella (1993)

Vokální hudba s doprovodem

[editovat | editovat zdroj]
  • Strofy pro soprán, recitátora a 10 nástrojů na texty Menandra, Sofokla a dalších (1959)
  • Davidovy žalmy pro smíšený sbor, strunné a bicí nástroje (Žalm XXVIII., Žalm Psalm XXX., Žalm XLIII. a Žalm CXLIII.. 1958)
  • Rozměry času a ticha pro čtyřicetihlasý smíšený sbor, bicí nástroje a smyčce (1959–1961)
  • Cantata in honorem Almae Matris Universitatis Iagellonicae sescentos abhinc annos fundatae pro dva smíšené sbory a orchestr (1964)
  • Canticum Canticorum Salomonis pro šestnáctihlasý smíšený sbor, komorní orchestr a taneční pár ad lib., 1970–1973)
  • Slawa swjatamu dlinnju knazju moskowskamu (Hymnus k sv. Danieli) pro smíšený sbor a orchestr (1997)
  • Hymnus k sv. Adalbertu pro smíšený sbor a orchestr (1997)
  • Passio Et Mors Domini Nostri Jesu Christi Secundum Lucam pro sóla, recitátora, chlapecký sbor tři sbory a orchestr (1965–1966)
  • Dies Irae – Oratorium ob memoriam in perniciei castris in Oświęcim necatorum inexstinguibilem reddendam pro sprán, tenor, bas, smíšený sbor a orchestr (I. Lamentatio, II. Apocalypsis III. Apotheosis, 1967)
  • Kosmogonia pro soprán, tenor, bas, smíšený sbor a orchestr (1970)
  • Utrenja I (Velikonoční vigilie – Uložení do hrobu) pro sóla, dva smíšené sbory a orchestr (1969–1970)
  • Utrenja II (Velikonoční vigilie – Zmrtvýchvstání) pro sóla, dva smíšené sbory a orchestr (1970–1971)
  • Magnificat pro sólový bas, vokální soubor na bas solo, dva smíšené sbory, chlapecký sbor a orchestr (I. Magnificat, II. Fuga, III. Et misericordia eius…, IV. fecit potentiam, V. passacaglia, IV. sicut locutus est, VII. gloria, 1973–1974)
  • Te Deum pro sóla, dva smíšené sbory a orchestr (1979–1980)
  • Polskie Requiem pro sóla, smíšený sbor a orchestr (1980–1984)
  • Agnus Dei pro sóla, smíšený sbor a orchestr (1995)
  • Siedem bram Jerozolimy pro pět sólistů (SSATB), recitátora, tři smíšené sbory a orchestr (I. Magnus Dominus et laudabilis nimis; II. Si oblitus fuero tui, Jerusalem; III. De profundis; IV. Si oblitus fuero tui, Jerusalem; V. Lauda, Jerusalem, Dominum (Žalm 147); VI. Facta es super me manus Domini (Ezechiel 37, 1-10); VII. Haec dicit Dominus; 1996)
  • Credo pro pět sólistů (SSATB), dětský sbor, smíšený sbor a orchestr, 1997–1998)
  • Phaedra pro zpěv, sbor a orchestr (2004)
  • Symfonie č. 8 „Lieder der Vergänglichkeit“ pro soprán, mezzosoprán, baryton, sbor a orchestr (2004–2005)

Ceny a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Krzysztof Penderecki
  • I., II. a III. cenu na soutěži Společnosti Polských skladatelů za skladby:
    • „Strofy“ pro soprán, vypravěče a 10 nástrojů (1959)
    • „Emanace“ pro dva smyčcové orchestry (1958–1959)
    • „Davidovy žalmy“ pro smíšený sbor, strunné nástroje a perkuse (1958)
  • „Žalozpěv obětem Hirošimy“ pro 52 smyčcových nástrojů (1961)
  • „Kánon“ pro 52 strunných nástrojů a magnetickou pásku (1. cena na Mezinárodní tribuně skladatelů v Paříži v roce 1962)
  • Prix Italia za „Passio et mors Domini Nostri Jesu Christi secundum Lucam“ pro 3 sólové hlasy, vypravěče, tři smíšené sbory, sbor chlapců a orchestr (1967)
  • Prix Italia za 1968 za „Dies Irae“ pro 3 sólové hlasy, smíšený sbor a orchestr (1967).
  • Polská státní cena I. řádu (1968, 1983)
  • Cena Společnosti polských skladatelů (1970)
  • Cena Gottfrieda von Herdera (1977)
  • Cena Jeana Sibelia (1983)
  • Premio Lorenzo Magnifico (1985)
  • Cena Nadace Izrael
  • Cena Karla Wolffa (1987)
  • Cena Grammy (1988, 1999, 2001)
  • Velký záslužný kříž, Řád za zásluhy RFN (1990)
  • Grawemeyer Award University v Louisville (1992)
  • Cena Mezinárodní hudební rady UNESCO (1993)
  • Medaile za zásluhy pro kulturu monackého knížectví (1993)
  • Komodorský kříž s hvězdou Řádu znovuzrození polského (1993)
  • Rakouské čestné medaile za vědecké a umělecké výkony (1994)
  • Cena Baltica (1995)
  • Titul Commandeur dans l'Ordre des Arts et des Lettres (1996)
  • Hudební cena města Duisburg (1999)
  • AFIM Indie Award (1999)
  • MIDEM Classical Award pro nejlepšího žijícího skladatele roku 2000
  • Ordine al Merito della Repubblica Italiana (2000)
  • Premio Principe de Asturias de las Artes (2001)
  • Velkou Cena od Nadace pro kulturu (2002)
  • Cena Romano Guardini (2002)
  • Cena Europäischen Kirschenmusik (2003)
  • Medaile Judaica Foundation (2003)
  • Praemium Imperiale (2004)
  • Řád bílého orla (2005)
  • Titul Komandér tříhvězdičkového řádu Lotyšské republiky (2006)
  • Zlatá Medailie Polského ministra kultury a národního dědictví (2008)
  • Cena Józefa Chełmińskiego (2008)
  • Zlatá medaile ministra kultury Arménské republiky (2008)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bylander, Cindy: Krzysztof Penderecki: a bio-bibliography. Westport, Connecticut: Praeger, 2004. ISBN 978-0-313256-58-5. OCLC 56104435.
  • Maciejewski, B. M.: Twelve Polish Composers. London, England, Allegro Press, 1976. ISBN 978-0-950561-90-5. OCLC 3650196.
  • Robinson, Ray: Krzysztof Penderecki: a guide to his works. Princeton, New Jersey: Prestige Publications, 1983. ISBN 978-0-911009-02-6. OCLC 9541916.
  • Schwinger, Wolfram: Krzysztof Penderecki: His Life and Work – encounters, biography and musical commentary. London, England: Schott. 1989, ISBN 978-0-946535-11-8. OCLC 715184618.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Schwinger, p. 16.
  2. ↑ Penderecki on 'aiming for the unreachable', Deutsche Welle
  3. ↑ Krzysztof Penderecki engaged in creation of choral work on Armenian Genocide centennial, ARMENPRESS
  4. ↑ a b Schwinger, p. 17.
  5. ↑ Schwinger, p. 18.
  6. ↑ Schwinger, pp. 18–19.
  7. ↑ MONASTRA, Peggy. Krzysztof Penderecki's Polymorphia and Fluorescences. Moldenhauer Archives, Library of Congress. [http*//memory.loc.gov/ammem/collections/moldenhauer/2428143.pdf Dostupné online] [cit. March 19, 2012]. 
  8. ↑ Dziennik Polski, rok XXIV, nr 172 (7599), p. 6.
  9. ↑ Dziennik Polski, rok XXX, nr 175 (9456), p. 2.
  10. ↑ Dziennik Polski, rok XX, nr 171 (6363), p. 6.
  11. ↑ Biography on Krakow 2000 [online]. [cit. 2007-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  12. ↑ Nie żyje Krzysztof Penderecki. Światowej sławy kompozytor i dyrygent miał 86 lat. gazetapl [online]. [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. (polsky) 
  13. ↑ ČTK. Zemřel významný polský hudební skladatel Krzysztof Penderecki. OperaPlus [online]. 2020-03-29 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krzysztof_Penderecki&oldid=22554459“