Kostel svaté Kateřiny (Kněžice)
| Kostel svaté Kateřiny v Kněžicích | |
|---|---|
 Jižní strana kostela (2014) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Podbořany |
| Lokalita | Kněžice |
| Souřadnice | 50°17′10,77″ s. š., 13°25′52,05″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Kněžice |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Kateřina Alexandrijská |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 14. století |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | zděný |
| Další informace | |
| Kód památky | 106279 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svaté Kateřiny je římskokatolický farní kostel zasvěcený svaté Kateřině v Kněžicích v okrese Louny. Nachází se na nízkém návrší na jižním okraji vesnice. Kostel je obehnaný hřbitovní zdí, do které je zapojena hranolová památkově chráněná věž zvonice s dřevěným patrem.[1] Od 27. října 2018 je památkově chráněný i vlastní kostel.[2]
Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Farní kostel v Kněžicích je zmiňován prvně v roce 1358, kdy byl do funkce faráře instalován Hrzko, pocházející z místní rodiny rytířů z Kněžic. Ve funkci vystřídal kněze Petra, který odešel do Libědic.[3] Tato zmínka se týká dřevěného kostela, který stával na místě dnešního kamenného. V roce 1392 totiž založil žatecký rychtář Oldřich Čachborův, tehdejší majitel Kněžic, nadaci na přestavbu dřevěného kostela na kamenný. První částka činila dvacet kop, v dalších letech se z rychtářova majetku mělo vyplácet po čtyřech kopách.[4] Doložení dřevěného kostela ve 14. století je v kontextu severozápadních Čech ojedinělé. Písemně doložená přestavba dřevěného kostela na kamenný je zde doložena zatím jen v zaniklé vsi Nevechovice u Blšan, která se rozkládala poblíž kapličky svatého Václava na rozcestí nad městem.[5]
Po třicetileté válce ztratil kostel farní statut a postupně se stal filiálním ke kostelům v Libědicích (1624–1664), Žaboklikách (1664–1665), Dolanech (1665–1687), Blšanech (1687–1695) a Morech (1695–1729). Roku 1729 byl farní statut obnoven a zároveň postavena nová farní budova. Prvním farářem byl jmenovaný žatecký rodák Franz Ernst Czech.[6]
V roce 1687 byl poškozený kostel podle plánů architekta Domeniga Rigona z Chyš přestavěn. Byla postavena nová sakristie, loď prodloužena k západu a postavena kruchta, v lodi zřízeny stávající otvory a hlavní vstup do kostela přeložen ze severu na západ. Roku 1773 byla postavena nová, stávající zvonice. Roku 1864 byl rozšířen hřbitov, do kterého byly zakomponovány zvonice a márnice.[7]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Na obdélnou loď navazuje pětiboce zakončený presbytář, ke kterému na severní straně přiléhá sakristie. Fasády nejsou zdobené, pouze západní průčelí je zvýrazněné barokním vykrajovaným štítem s nikou, ve které stojí socha svatého Jana Nepomuckého. Interiér je plochostropý a stěny jsou zdobené lizénovými rámci. Presbytář je od lodi oddělen půlkruhovým triumfálním obloukem. Interiér kostela je zdevastovaný a s výjimkou torza hlavního oltáře bez vybavení. V jižní stěně presbytáře je osazený náhrobník Franze de Couriers, který Kněžice zakoupil roku 1623. Náhrobník je z roku 1633. Před ním stojí kamenná křtitelnice z roku 1585. Varhany z roku 1768 byly roku 2001 demontovány a odvezeny k varhanáři na Zbraslav.[8]
Zbědovaný stav kostela v roce 2023, kdy je vážně staticky narušena jeho nejcennější část, gotický presbytář, do kostela zatéká, strop sakristie je zřícený a jeho interiér je zdevastovaný, je dokladem vandalismu a také nekoncepční práce příslušných státních památkových úřadů. Zatímco zvonice požívala památkovou ochrany od roku 1964, gotický kostel zahrnuli památkáři do evidence až v roce 2018. Stavbu se od roku 2014 pokouší zachránit nový vlastník – spolek Pro kostely.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zvonice u kostela svaté Kateřiny je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 42524/5-1178 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
- ↑ Kostel svaté Kateřiny je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 106279 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: Ed. Grégr, 1867. 212 s. Dostupné online. S. 49–50.
- ↑ SCHLESINGER, Ludwig (ed). Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zm Jahre 1526. Praha: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 292 s. Dostupné online. S. 97–98.
- ↑ PEKSA, Vojtěch a kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 551 s. ISBN 978-80-85036-81-7. S. 497.
- ↑ ROTT, Wenzel (ed). Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 335.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 285–287.
- ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 60–61.
- ↑ Kostely | Pro kostely, z.s.. www.prokostely.cz [online]. [cit. 2017-02-23]. Dostupné online.
