Kongresové centrum Praha
Kongresové centrum Praha (původně Palác kultury) | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | Neofunkcionalismus |
Architekti | Jaroslav Mayer a Antonín Vaněk |
Výstavba | 1976–1981 (jako Palác kultury) |
Přestavba | 1998–2000 |
Materiály | Zdivo, sklo, beton |
Současný majitel |
|
Poloha | |
Adresa | 5. května 1640/65, 5. května 1640/65 Praha 4, Nusle 140 00 Praha 4, Česko |
Ulice | 5. května |
Souřadnice | 50°3′43,52″ s. š., 14°25′42,9″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 53823/1-2052 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | www.praguecc.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kongresové centrum Praha (zkratka KCP) původně Palác kultury (v dobové zkratce nazývaný Pakul, či Lidojem),[1] je rozsáhlá neofunkcionalistická budova v Praze 4–Nuslích. Nachází se na adrese ulice 5. května 1640/65, poblíž stanice metra C, Vyšehrad.
I díky kongresovému centru se Praha stala v roce 2017 osmou nejpopulárnější konferenční destinací světa dle asociace International Congress and Convention Association.[2]
Poloha a popis
Nachází se na hraně Nuselského údolí a Pankrácké pláně mezi Nuselským mostem a Pankráckým náměstím u stanice metra C Vyšehrad. Tato poloha umožňuje velkolepý výhled od KC na část Nuselského údolí a panorama Prahy.
Jedná se o největší kongresové centrum v Česku.[3] K budově přiléhá také hotel Holiday Inn, Business Centrum Vyšehrad. Hlavním majitelem je v současnosti Český stát s podílem 55 % a dále Hlavní město Praha s podílem 45 %.[4]
K dispozici je až 70 různě velkých sálů s kapacitou celkem 9300 osob; největší z nich, Kongresový sál, pojme 2 764 lidí. Akustika Kongresového sálu patří podle odborníků k nejlepším na světě (13. v pořadí).[5] Běžně se zde konají koncerty, plesy, zasedání a další kulturní události.[6] K jeho přednostem patří mj. jedinečný výhled přes Vltavu na panoráma Pražského hradu.
Dějiny
Budova v době Československa
Projektová příprava budovy byla vypracována ve Vojenském projektovém útvaru v Praze 6, za vedení inženýra architekta Vladimíra Conka CSc.[zdroj?] Výstavba budovy byla zahájena v roce 1976 na místě hřiště Nuselského SK a dokončena roku 1981. Nosné ocelové konstrukce budovy o celkové váze 12400 kg byly vyrobeny v létech 1975 až 1979 v provoze MOSTÁRNA, v tehdejším státním podniku Vítkovické železárny Klementa Gottwalda v Ostravě. Po několika změnách byl v závěrečné fázi pověřen vedením výstavby doc. ing. Josef Šnejdar, CSc., který za její včasné dokončení obdržel Řád práce. Při zahájení stavby bylo o budově referováno jako o Sjezdovém paláci, neboť byla určena též pro konání stranických sjezdů, které KSČ do té doby pořádala v přejmenovaném Průmyslovém paláci na pražském holešovickém Výstavišti. Teprve od počátku roku 1981 byla budova známa pod názvem Palác kultury. Ke slavnostnímu otevření došlo 2. dubna za účasti prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Budova nikdy nebyla příliš oblíbena veřejností.[3]
V roce 1981 byla odhalena před Palácem kultury směrem k centru na kamenném podstavci bronzová socha s názvem „Radostný den“ od sochaře Jana Hány (1927-1994). Šlo o sochu matky s dcerou, které se s květy v rukou radují ze života. Po sametové revoluci byla tato socha odstraněna, přestože neměla žádný politický podtext a dodnes zde po ní zbyl jen podstavec.
V prosinci 1989 zde proběhla jednání o složení první polistopadové vlády Československa.
1993–současnost
Budova byla v roce 1995 přejmenována na Kongresové centrum. V letech 1998–2000 proběhla generální rekonstrukce a dostavba, také kvůli 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000.[4]
V roce 2014 odkoupil český stát 55 % KCP, čímž se stal většinovým vlastníkem, zbavil tím také budovu dluhu více než 2 miliard Kč z rekonstrukce 1998 až 2000.[4] Předtím vlastnila KCP pouze Praha, která také mezi roky kvůli rekonstrukci a odstranění vnitřního dluhu navýšila základní jmění firmy o 800 milionů korun.
V prosinci 2016 vypsalo Kongresové centrum Praha architektonickou soutěž na dostavbu a rozšíření výstavní ploch,[4] rekonstrukci přilehlého Pankrácké náměstí, výsledky budou známy v polovině roku 2017. KCP má pro tuto činnost vyhrazenou přibližně 1 miliardu Kč, oprava by měla vyjít na 250 až 300 milionů Kč. Od roku 2016 také probíhá rekonstrukce interiérů budovy, která potrvá až do konce roku 2017.[4]
Památková ochrana
Palác byl dokončen roku 1981 a na základě rozhodnutí odboru kultury NVP z 31. 5. 1982 čj. kult/5-1420/81 byl vzápětí zapsán jako kulturní památka. Památková ochrana byla zrušena k 6. květnu 1991. Ústřední seznam kulturních památek v rozhraní MonumNet i v Památkovém katalogu uvádějí na základě svérazného výkladu předchozího památkového zákona (podle nějž zápis do rejstříku status kulturní památky neustanovuje, ale pouze potvrzuje) počátek památkové ochrany k 3. květnu 1958, tedy již před počátkem výstavby.
Významné události
- dva sjezdy Komunistické strany Československa – XVI. (1981) a XVII. (1986)
- září 2000 – 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky[7]
- 2002 – zasedání Severoatlantické aliance (NATO)
Odkazy
Reference
- ↑ HAVEL, Ivan M. Dopisy od Olgy. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010. ISBN 978-80-903518-4-4. Kapitola 64, s. 234. Dopis ze 16. května 1982.
- ↑ Praha je osmou nejpopulárnější kongresovou destinací světa. TTG.cz [online]. 2018-05 [cit. 2018-05-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Kongresové centrum připravuje soutěž na dostavbu své budovy [online]. archiweb.cz, ČTK, 2016-11-22 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Kongresové centrum Praha vypsalo soutěž na dostavbu budovy [online]. archiweb.cz, ČTK, 2016-12-14 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Lidové noviny. 6. září 2001.
- ↑ Palác kultury je už 30 let nemilovanou dominantou Prahy [online]. 2011-03 [cit. 2017-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Na zasedání MMF do Prahy asi přijede až 20 tisíc kritiků [online]. 2000 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kongresové centrum Praha na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Od kotelny po střechu: Pakul slaví třicetiny (fotogalerie) Aktuálně.cz
- Vzpomínky hlavního inženýra výstavby Kongresového centra Josefa Šnejdara v autobiografii Bůh, osud a já (ISBN 978-80-7453-780-6)