Katla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katla

Erupce Katly v roce 1918

Vrchol 1512 m n. m.
Poznámka činná sopka

Světadíl Evropa
Státy Island Island
Souřadnice 63°38′ s. š., 19°3′ z. d.
Katla
Fire.svg
Katla
Katla, Island
Typ štítová sopka
Erupce 1918

Katla [ˈkʰahtla] IPA je islandská štítová sopka,[1] která se nachází pod ledovcem Mýrdalsjökull na jižním konci Islandské východní sopečné zóny.[1] Rozkládá se severně od Vík í Mýrdal, nejjižněji položené obce na Islandu, a na východ od menšího ledovce Eyjafjallajökull, pod kterým se taktéž nachází aktivní sopka. Její vrchol dosahuje výšky 1512 metrů[1] a je zčásti pokryt 200 až 700 metrů[2] silným ledovcem Mýrdalsjökull na ploše o rozloze 595 km². Ledovcový příkrov vyplňuje celou kalderu sopky o objemu 70 km³.[2] Jedná se o jednu z nejaktivnějších islandských sopek.[1]

Sopečný kráter má průměr 10 kilometrů a k erupci vulkánu dochází běžně vždy za 40 až 80 let (jiné zdroje uvádějí četnost dvakrát za století[2]). K poslední velké erupci došlo v roce 1918, ale došlo pravděpodobně ještě i k menším erupcím v roce 1955 a 1999, které však neprorazily ledovcový příkrov.[1] Od roku 930 bylo zdokumentováno celkem 18 erupcí.[3] Katla je však zdrojem pyroklastického sedimentu, tzv. tefry (přibližně 6 až 7 krychlových kilometrů), datované zpět do minulosti až 10 600 let, nalezené na řadě míst v Norsku, ve Skotsku a v Severním Atlantiku.[4][5][6][7]

Před vybudováním Hringveguru (islandského silničního okruhu) se lidé obávali cestovat po rovinách ležících před sopkou z důvodu častých povodní způsobovaných únikem ledovcové vody nazývaných jökulhlaup a rovněž kvůli hlubokým říčním brodům. Obzvláště nebezpečný byl únik ledovcové vody, který následoval po erupci v roce 1918. Katla vykazuje známky neklidu znovu od roku 1999 a geologové mají obavy, že k výbuchu sopky může dojít kdykoli v blízké budoucnosti. Sopečná aktivita sopky Katla je pod neustálým dohledem, zejména po erupcích sopky Eyjafjallajökull ležící pod stejnojmenným ledovcem, v březnu, dubnu a květnu roku 2010. Erupce této nepříliš vzdálené, delší dobu vulkanicky klidné, sopky, vyvolaly mezi geofyziky obavy, že by mohly spustit rovněž erupci sopky Katla.

Typ erupce[editovat | editovat zdroj]

Pohled na ledovec ukrývající Katlu

Jelikož se Katla nachází pod silným ledovcovým příkrovem, dochází u ní během erupce ke kontaktu magmatu s tekutou vodou, což má za následek rychlé ochlazování magmatu a vznik tefry a vodní páry. Dochází ke kombinaci umožňující vznik explozivních erupcí,[1] které do atmosféry vyvrhuje množství materiálu a vytváří velké mračno vulkanického materiálu.

Magma proudící k povrchu z magmatického krbu je bazaltovéhodacitového složení. Často vznikají rozsáhlé a objemné lávové proudy, které se rozlévají do okolí.[1] Chemismus magmatu je ovlivněn pozicí Islandu, který se nachází na rozhraní Středoatlantického hřbetu a horké skvrny.[8] Historicky vyvržená láva měla složení odpovídající železem a titanem bohaté bazalty a menšího množství křemičité tefry.[2]

Seismické snímkování ve 2D naznačilo, že se magmatický krb nachází relativně mělko a to pouze v hloubce 3 km od povrchu ledovce. Tloušťka rezervoáru se odhaduje na jeden kilometr, načež množství magmatu, které by se zde mohlo vyskytovat se odhaduje na 10 až 12 km3. Jelikož ale byla ke snímkování použita metoda šíření seismických vln, je nutno brát v potaz, že výsledný obraz velikosti magmatického krbu ukazuje pouze oblast, kde panují podmínky umožňující vznik dostatečného množství taveniny zabraňující šíření s-vln.[2]

Historické erupce[editovat | editovat zdroj]

Katla soptila v letech 920,, 934 (?), 1150 (respektive někdy ve 12. století), 1177 (nebo 1179), 1245, 1262, 1357 (?), 1416, 1440 (?), 1450 (?), 1500 (?), 1580, 1612, 1625, 1660-61, 1721, 1755-56, 1823, 1860, 1918, 1955 (?) a 1999 (?).[1][3] Většina těchto erupcí se odehrála z trhliny ležící uvnitř sopečné kaldery, ale část holocéních erupcí se odehrála v rámci trhlinového systému Eldgjá, který se táhne přibližně 60 km severovýchodním směrem od ledového pokryvu k sopce Grímsvötn.[1]

Erupce na systému trhlin Eldgjá, která se odehrála pravděpodobně okolo roku 934, vytvořila lávový proud o objemu až 18 km3.[1] V době vrcholící erupce v roce 1755 došlo ke vzniku povodní v důsledku unikající ledovcové vody, jejíž průtok byl odhadnut na 200 000 až 400 000 krychlových metrů za sekundu; pro srovnání: společný průměrný průtok veletoků Amazonky, Mississippi, Nilu, a Žluté řeky (Chuang-che) činí kolem 266 000 krychlových metrů za sekundu.

Erupce v roce 1918 měla za následek prodloužení jižního pobřeží Islandu o 5 km vlivem laháru a usazením materiálu, který proud s sebou transportoval.[9] Katastrofická povodeň měla pravděpodobně kulminační průtok okolo 150 000 krychlových metrů za sekundu.[10]

Spojitost se sopkou Eyjafjallajökull[editovat | editovat zdroj]

Erupce sopky Eyjafjallajökull roku 2010
Související informace naleznete také v článku Eyjafjallajökull.

V historii bylo pozorováno, že pokud došlo k erupci sopky Eyjafjallajökull ležící pod stejnojmenným ledovcem, dříve či později následovala erupce Katly. V roce 2010 se sopka Eyjafjallajökull probudila po přibližně 190 letech opět k aktivitě, což naznačuje, že by se mohla probudit i Katla.[11]

Vzhled sopky[editovat | editovat zdroj]

Pozice kaldery Katly vyznačené na mapě

Katla je štítová sopka, která je na vrcholku pokrytá ledovcem. Pod ledovcem se nachází 750 metrů hluboká sopečná kaldera o rozměrech 9 × 14 km protažená v SZ-JV směru.[1] Její nejvyšší bod leží 1380 metrů nad mořem a tři hlavní ledovce prochází jejím okrajem.[1] Celá kaldera je vyplněna 200 až 700 metrů mocným ledovcem o objemu okolo 70 km3. Současná kaldera byla vytvořena během posledního období zalednění.[2]

Samotný kužel sopky má objem přibližně 300 km3 a byl utvořen převážně před 220 tisíci lety v holocénu.[2] Počátek holocéní aktivity je označen jako erupce Sólheimar, datována 12 000 let př. n. l. na základě tefrových vrstev v okolí Skogáru.[2]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Vulkanický kaňon Eldgjá je součástí stejného vulkanického systému.[12]

Nebezpečí[editovat | editovat zdroj]

Katla se považuje za nejnebezpečnější sopku na Islandu,[13] což je způsobeno tím, že se nachází pod rozsáhlým ledovcem. V případě sopečné erupce tak dochází k masivnímu tání ledu a hromadění roztáté vody pod ledovcem, která se později vyvalí v podobě katastrofické povodně nazývané jako jökulhlaup. Následkem povodně dochází k zaplavení rovinatých oblastí, které se směrem k pobřeží nachází v okolí sopky na jihozápad (oblast Landeyjar) i na východ (Mýrdalssandur).[13] V historii docházelo k výlevům vody z oblastí Kötlujökull a Sólheimajökull, ale současné výzkumy naznačují, že by mohlo dojít k výlevu i z oblasti Entujökull, což by vedlo k zaplavení západního regionu Mýrdalsjökull a turisticky oblíbené destinace Þórsmörk.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l Katla volcano volcano [online]. volcanodiscovery.com, [cit. 2010-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h Háskóla Íslands - Katla Volcano [online]. Háskóla Íslands, [cit. 2010-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b LARSEN, G.. Eruptions in the Katla volcanic centre in historical times [online]. Institute of Earth Sciences, [cit. 2010-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Katla Volcano [online]. University of Iceland, [cit. 2010-03-12]. (Institute of Earth Sciences.) Dostupné online.  
  5. Mangerud , J., Lie, S.V., Furned, H., Kristiansen, I.L., Lømo, L. (1984) A Younger Dryas Ash Bed in Western Norway, and Its Possible Correlations with Tephra in Cores from the Norwegian Sea and the North Atlantic. Quaternary Research 21 85-104
  6. GRÖNVOLD, K., Oskarsson N., Johnsen S.J., Clausen H.B., Hammer C.U., Bond G. and Bard E. Ash layers from Iceland in the Greenland GRIP ice core correlated with oceanic and land sediments. Earth Planet Sci Lett. 1995, roč. 135, s. 149–155.  
  7. Árni Hjartarson. PhD-thesis. [s.l.] : Geological Museum, University of Copenhagen, 2003. Dostupné online. S. 95–108.   (Dead link)
  8. BOURGEOIS, Olivier; DAUTEUIL, Olivier; HALLOT, Erwan. Rifting above a mantle plume: structure and development of the Iceland Plateau. [s.l.] : Geodynamica Acta, 2005. 59-80 s. Dostupné online. S. 2.  
  9. The Katla eruption in 1918 [online]. Institute of Earth Sciences, [cit. 2010-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Jökulhlaup - povodeň po islandsku [online]. [cit. 2010-05-30]. Dostupné online.  
  11. Iceland volcano could have world consequences [online]. msnbc.com, 2010-03-23, [cit. 2010-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. GUDMUNDSSON, Magnús T., Thórdís Högnadóttir Volcanic systems and calderas in the Vatnajökull region, central Iceland: Constraints on crustal structure from gravity data. Journal of Geodynamics. January 2007, roč. 43, čís. 1, s. 153–169. DOI:10.1016/j.jog.2006.09.015.  
  13. a b c Katla Volcano - John Seach [online]. volcanolive.com, [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]