Eyjafjallajökull

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eyjafjallajökull
Eyjafjallajökull
Eyjafjallajökull

Vrchol 1666 m n. m.

Světadíl Evropa
Státy IslandIsland Island
Souřadnice 63°37′12″ s. š., 19°36′48″ z. d.
Eyjafjallajökull
Fire.svg
Eyjafjallajökull
Typ stratovulkán
Erupce 2010

Eyjafjallajökull (zvuk [ˈɛɪjaˌfjatlaˌjœkʏtl̥] IPA), v překladu „ledovec ostrovních hor“, je jeden z menších islandských ledovců. Leží severně od Skógaru a západně od většího ledovce Mýrdalsjökullu. Pod jeho povrchem se ukrývá stejnojmenná sopka (o výšce 1666 metrů), která je od doby ledové poměrně aktivní.

Jižní konec hory byl kdysi součástí atlantického pobřeží Islandu. Poté, co moře ustoupilo o přibližně 5 km, dřívější pobřeží vytvořilo strmé útesy s početnými nádhernými vodopády, z nichž nejznámějším je Skógafoss.

Erupce v letech 1821 až 1823[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o spíše menší erupce, ačkoli i ty napáchaly určité škody, neboť vyvržený sopečný popel obsahoval značný podíl fluoridů, které mají ve vyšších koncentracích negativní vliv na strukturu kostí zvířat i lidí. Výbuch způsobil také menší až střední úniky ledovcové vody, čímž došlo k rozvodnění nedalekých řek Markarfljót a Holtsá. Hlavní erupční fáze proběhla 19. a 20. prosince 1821 a byla provázena sérií výbuchů, přičemž aktivita sopky trvala několik následujících dní. Dobové zdroje popisují masivní spad sopečného popela v oblasti kolem vulkánu, zejména na jižní a západní straně.

Následně až do června 1822 sopka svoji erupční činnost utlumila.

Od konce června až do počátku srpna 1822 došlo k obnovení velkých výbuchů sopky. Sloupy sopečného popela byly vyvrženy do značných výšek, přičemž spadem popela byly postiženy oblasti jak na vzdáleném severu země, v Eyjafjörðuru, tak i na jihozápadě, na poloostrově Seltjarnarnes poblíž Reykjavíku.

Období od srpna do prosince 1822 bylo poklidnější, došlo však k úhynu dobytka a ovcí v oblasti Eyjafjörður v důsledku otravy, kterou moderní věda označuje jako fluoridovou otravu nebo fluorózu. Došlo rovněž k několika menším únikům ledovcové vody do řeky Holtsá. Při větším úniku vody byly zaplaveny roviny poblíž řeky Markarfljót. Dobové zdroje neobsahují záznam o přesných datech těchto událostí.

V roce 1823 vystoupilo několik mužů na Eyjafjallajökull, aby posoudili stav kráteru. Objevili praskliny v otvoru poblíž vrcholu kaldery západně od Guðnasteinnu.

Na jaře roku 1823 vybuchla nepříliš vzdálená sopka Katla pod ledovcem Mýrdalsjökull a ve stejnou dobu byly spatřeny sloupy páry nad vrcholkem Eyjafjallajökullu.

Sopečný popel z erupcí Eyjafjallajökullu v roce 1821 lze nalézt po celém jižním Islandu. Je tmavošedé barvy, jemnozrnný, a obsahuje kolem 68-70 % oxidu křemičitého.

Erupce v roce 2010[editovat | editovat zdroj]

Erupce sopky roku 2010

V období kolem Vánoc roku 2009 byla zaznamenána seismická aktivita v sopečné oblasti provázená tisíci drobných zemětřesení (převážně stupně 1 až 2 na Richterově stupnici), s několika záchvěvy nad 3. stupněm škály, v hloubce 7 až 10 kilometrů pod vulkánem. Dne 26. února 2010 zaznamenal Islandský meteorologický ústav neobvyklou seismickou aktivitu společně s rychlým popraskáním zemské kůry. To poskytlo geofyzikům důkaz, že magma prýští zpod kůry do magmatického krbu sopky Eyjafjallajökull a z toho plynoucí tlak způsobil posun zemské kůry na farmě Þorvaldseyri. Seismická aktivita vzrůstala, přičemž ve dnech 3. až 5. března bylo naměřeno téměř 3000 zemětřesení v epicentru sopky.

Za počátek výbuchů je považováno datum 20. března 2010, k erupcím došlo přibližně 8 kilometrů východně od vrcholu sopečného kráteru v oblíbené turistické oblasti zvané Fimmvörðuháls. Tato první erupce, v podobě praskliny, se neodehrála pod ledovcem a byla menšího rozsahu, než se obávali někteří geologové. Dne 14. dubna 2010 sopka Eyjafjallajökull erupce obnovila. V tomto okamžiku již na vrcholu kráteru v centru ledovce, čímž došlo k roztání ledu a zvednutí hladin přilehlých řek a následné záplavy, což si vyžádalo evakuaci celkem 800 lidí z postižené oblasti. Tato erupce byla intenzivní a odhaduje se, že byla přibližně 10 až 20 krát silnější než předcházející erupce ve Fimmvörðuháls. Tato druhá erupce vyvrhla sopečný popel do atmosféry do výše několika kilometrů, což zapříčinilo výpadky letecké dopravy především v severozápadní Evropě ve dnech 15. až 17. dubna 2010 včetně uzavření vzdušného prostoru téměř v celé Evropě.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Popel z islandské sopky zavřel letiště v Británii a Skandinávii, Novinky.cz, 15. 4. 2010 (Novinky, ČTK, BBC, CNN)
  2. Radim Klekner: původní titulek: Letecká doprava zkolabovala kvůli vulkanickému mraku, nový titulek: Sopka už uzavřela všechna hlavní německá letiště, Aktuálně.cz, 16. 4. 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu