Katastrální výměra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katastrální mapa zobrazující jednotlivé parcely
Katastrální mapa zobrazující katastrální území

Katastrální výměra nebo výměr je technicky definována rozloha v m² jednotlivé parcely, katastrálního území, obce, městské části apod. Je jedním z údajů v katastru nemovitostí. Je vždy udávána jako velikost obsahu zobrazené plochymapě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Základ prvnímu skutečnému změření rozlohy jednotlivých parcel na území Čech a Moravy položil Josef II. svým patentem v roce 1785. Naměřené hodnoty, i když mnohdy jen odkrokované, se používaly pro výpočet daňových odvodů až do roku 1860, kdy vstoupily v platnost údaje tzv. stabilního katastru.

Stabilní katastr, který nařídil vytvořit v roce 1817 František I., byl již založen na vědeckých základech. Hranice parcel byly v přírodě za účasti jejich držitelů označeny. V Čechách zaměřování probíhalo v létech 18261843, na Moravě 18241936. Pro velkoměřítkové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech:

  • Gusterberg pro Čechy – 48° 02′ 18,47″ s.z.š. a 31° 48′ 15,05″ východně od Ferra
  • Svatý Štěpán pro Moravu – 48° 12′ 31,54″ s.z.š. a 34° 02′ 27,32″ východně od Ferra (Ferro je 18° 03' 25" západně od Greenwich)

Byl vytvořen systém jednotné trigonometrické sítě katastrální S-SK ze základním měřítkem zobrazení 1:2880 vycházejícím z požadavku, aby jedno dolnorakouské jitro (tj. čtverec o straně 40 sáhů) se na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 72 palců). Od roku 1932 byl systém S-SK postupně nahrazován přesnějším systémem S-JTSK, z něhož je odvozena většina dosud platných katastrálních map na území České republiky, zpravidla v měřítku 1:2880. Na části území ČR nepatřící dříve pod Rakousko-Uhersko jsou obdobné mapy, např. pruské, ale s měřítkem 1:2500.[1][2]

Nedávná minulost[editovat | editovat zdroj]

Pozemkový katastr, katastrální mapy a tudíž i katastrální výměry, obsahovaly až do roku 1938 údaje velice přesné. Později, během II. světové války a brzy po ní již nebyla jeho údržba dostatečná a zejména po roce 1945 (poválečné konfiskace a přídělové řízení) se začal hrubě rozcházet se skutečností. A v roce 1956 se přestal udržovat úplně.

Zaměřování nově rozparcelovaných pozemků byla prováděny primitivními způsoby a většinou byla zakreslovány jen na zmenšeninách katastrálních map v měřítku 1:5000. Hranice parcel v terénu byly označovány jen dřevěnými kolíky. Nové hranice byly do plánu zakreslovány co nejjednoduššími způsoby a z takto přibližných zákresů byly zjišťovány dalším jednoduchým způsobem i výměry nových parcel. Mnohé mapy nově rozparcelovaných pozemků se ztratily nebo jsou nečitelné. Během několika let vznikl neutěšený stav, který nebyl zcela napraven dodnes.[1]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roku 1993 byla právně upravena činnost katastrálního úřadu, který mj. spravuje i katastrální mapy a z nich odvozené výměry. Obsahovou neúplnost, u soukromých parcel dříve užívaných socialistickými organizacemi, překlenuje zjednodušenou evidence parcel, ve které je již uvedena mj. i katastrální výměra.

V roce 1998 byla započata digitalizace katastrálních map, tzv. souboru geodetických informací (SGI), od čehož se předpokládá možnost používání moderních informačních technologií. Cílem je obnova mapových podkladu bez nového mapování, s převedením obsahu stávající analogové katastrální mapy do digitálního vyjádření v předepsané formě a datové struktuře a převod parcel ze zjednodušené evidence do katastru nemovitostí. V digitální podobě jsou mapy asi 50 % katastrálních území, zbytek území je pokryt analogovou katastrální mapou vedenou na plastové fólii, která má pro skenování k dispozici rastr.

Po digitalizaci je u některých parcel uváděna jiná katastrální výměra než byla původní, je to způsobeno strojovým výpočtem ze zobrazené plochy. Přesnost výpočtů, ručních nebo strojových, je ale vždy odvislá především od přesností měření v terénu.[3][4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Stručná historie katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha 8, 06.10.2010, [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  2. Souřadnicové systémy: Souřadnicové systémy stabilního katastru [online]. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd. Dostupné online. (česky) 
  3. Digitalizace katastrálních map [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha 8, 06.10.2010, [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. Zeměměřič: K diskusi o digitalizaci katastrálních map [online]. Zeměměřič, Springwinter, s.r.o., Praha 10, [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  5. VÚGTH: Digitalizace katastru nemovitostí ČR [online]. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Zdiby, 19.01.2010, [cit. 2010-12-11]. (česky)