Kajetánské terasy
Kajetánské terasy | |
---|---|
Kajetánské zahrady s kostelem Panny Marie Matky ustavičné pomoci a svatého Kajetána | |
Funkce | klášterní zahrada, později veřejná |
Lokalita | podhradí Pražského hradu, Malá Strana, Praha, Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°5′20,84″ s. š., 14°23′54,3″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zahrada Kajetánské terasy se nachází na Malé Straně v Prazev 1. Protáhlý pozemek, vymezený Zámeckými schody a Nerudovou ulicí, zaujímá plouchu o velikosti 2085 m² v nadmořské výšce 220-240 m n. m. Vchod do zahrady je z rampy Pražského hradu.
Historie
První písemná zmínka o domu, který stál na tomto místě, pochází z roku 1407.
Od roku 1672 sídlo užíval řád theatinů (kajetánů).[1] Klášter theatinů (kajetánů) zde byl zřízen roku 1672, kdy pro účely řádu zakoupil pozemek Bernard Ignác hrabě z Martinic. Zahrada sahala až k hradní rampě.
Ludmila Benigna hraběnka ze Šternberka zřídila pro mnichy na pozemku zahrady kapli Panny Marie Einsiedelnské. Když kaple nedostačovala, byl na pozemku vystavěn v letech 1691 - 1717 architekty Janem Baptistou Matheyem a Janem Blažejem Santinim kajetánský kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci.
Za panování císaře Josefa II. byl v roce 1783 klášter v rámci církevních reforem zrušen a po dočasné správě objektu Bratrstvem Božské Prozřetelnosti, jej v roce 1793 koupil hrabě Rudolf Morzin, který zde provozoval divadelní představení.
Ve 30. letech 19. století pozemek zakoupil známý vlastenec a lékárník Jan Dobromil Arbeiter v té době se v bývalém klášterním refektáři konala představení českého divadla, provozovaného skupinou vlastenců kolem Josefa Kajetána Tyla.
V roce 1869 koupila dům císařovna Marie Anna Savojská a darovala ho řádu redemptoristů.[2]
Po komunistickém puči byl redemptoristům v roce 1950 pozemek zabaven státem. Na krátký čas zde byl zřízen domov mládeže a později celý komplex připadl ministerstvu vnitra. přičemž kostel zůstal i nadále ve správě římskokatolické církve.
Po roce 1989
V září 2005 byl kostel s částí zahrady redemptoristům navrácen.[3][4]
Současnost
První projekt obnovy
V šedesátých letech 20. století se stala zahrada majetkem Pražského hradu, který nechal zpracovat projekt na obnovu zahrady. Projekt zpracovali architekti Josef Hrubý, Otakar Kuča a František Cubr. Realizovala se ale jen jeho první etapa, která byla dokončena roku 1973. Do stupňovité zahrady byla umístěna v roce 1971 kinetická fontána Oblak od akademického sochaře Vladimíra Janouška. Plastiku tvoří bronzový podstavec se dvěma bronzovými křídly, které připomínají křídla motýla. Voda z vodotrysku dopadala na křídla a uváděla je do pohybu. Fontána je tři metry vysoká, hmotnost má kolem jedné tuny a do nepřístupného terénu zahrady byla dopravena vrtulníkem z Hradčan. Brzy po osazení fontány došlo k sesuvu svahu zahrady a fontána zůstala bez vody.[5]
V současnosti je zahrada veřejnosti nepřístupná a poměrně zpustlá. Stejně je na tom i fontána. Výjimkou je jen část terasy s kavárnou.
Kavárna Kajetánka
Kavárna Kajetánka se nachází pod rampou Pražského Hradu. Vznikla v původní barokní kapli Panny Marie Einsiedelské, která byla zrušena a pobořena v roce 1783. Zbytek jejích obvodových zdí tvoří ochoz horní vyhlídkové terasy a ve spodním patře je samotná kavárna. U vstupu na terasu je umístěna socha sv. Václava z roku 1906 od sochaře Čeňka Vosmíka a vpravo od ní Mariánský sloup z konce 17. století.[6] Kavárnu navrhovali architekti František Cubr a Josef Hrubý.[5]
Druhý projekt na obnovu
V roce 1991 byla zpracovaná další, zatím nerealizovaná, studie na obnovu zahrady architektem Zbyňkem Dubským.[7]
Reference
- ↑ KATALOG VYSTAVOVANÝCH PROJEKTŮ, VÝSTAVA „BUDOUCNOST A PŘÍTOMNOST PRAHY 1“, Územněplánovací dokumentace, Městská část Praha 1, 2005
- ↑ Panna Maria Matka Ustavičné pomoci a sv. Kajetán - kostel
- ↑ NABÍDKA POZNÁVÁNÍ MÉNĚ ZNÁMÝCH A OPOMÍJENÝCH BAROKNÍCH PAMÁTEK V PRAZE, Bakalářská práce, Martin Švanda, Jihlava 2009
- ↑ Usnesení - detail
- ↑ a b Kyvná fontána na Kajetánských terasách
- ↑ Espresso Kajetánka
- ↑ DUBSKÝ Zbyněk, Kajetánské terasy, architektonická studie, 1991